70 C 64/2022-22 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne 25. 11. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení 16 826,11 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba], uzavřela s žalovaným dne 30. 8. 2019 smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, s tím, že bylo ujednáno, že žalovaný tyto peněžní prostředky s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 12 888 Kč, tj. celkem 27 888 Kč, vrátí nejpozději do 30. 10. 2020. Žalovaný ovšem poskytnuté peněžní prostředky nesplácel řádně a včas, když uhradil toliko 2 499,99 Kč. Žalovanému byla proto vyúčtována smluvní pokuta ve výši 7 000 Kč (z toho žalobkyně v žalobě požadovala toliko zaplacení částky 3 068,05 Kč za období od 31. 10. 2020 do 11. 6. 2021, když ujednání o smluvní pokutě bylo obsaženo ve smlouvě, a to tak, že v případě prodlení byl žalovaný povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni. Ta se tak podanou žalobou domáhala zaplacení nezaplacené jistiny ve výši 13 758.06 Kč, z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 691,11 Kč, z kapitalizovaného úroku ve výši 1 211,90 Kč, z nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1 268,97 Kč, z inkasního poplatku ve výši 2 457,97 Kč, z kapitalizovaného úroku ve výši 1 260,84 Kč, z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 693,46 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 3 068,05 Kč a částky 473 Kč jako nákladů spojených s uplatněním pohledávky (souhrnnou částku 12 890,79 Kč sestávající z nesplaceného úroku 1 211,90 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 6 697,11 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru 1 256,79 Kč, inkasního poplatku 2 457,97 Kč a postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků za období po konečné splatnosti ve výši 1 260,84 Kč, žalobkyně označuje jako„ kapitalizovaný úrok“; soud na tomto místě podotýká, že tohoto označení se pro přehlednost přidržel ve výroku I. tohoto rozsudku). 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení byl zcela pasivním. 3. Soud ve věci nařídil a dne 9. 8. 2022 provedl jednání, a sice v nepřítomnosti obou účastníků v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř., když žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil, a žalobkyně svou neúčast na jednání předem omluvila podáním ze dne 20. 7. 2022. 4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud po skutkové stránce zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně, tj. [právnická osoba], uzavřela s žalovaným dne 30.8.2019 smlouvu [číslo] o podnikatelském úvěru, v níž byl žalovaný mj. identifikován podle [IČO], na jejímž základě žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, s tím, že bylo ujednáno, že žalovaný tyto peněžní prostředky s úrokem v celkové výši 1 444 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu 1 394 Kč a poplatkem za inkaso plateb v hotovosti 2 700 Kč, tj. celkem 27.888 Kč, vrátí prostřednictvím 14 měsíčních splátek ve výši 1.992 Kč, a to nejpozději do 30.10.2020. Obchodní úrok byl sjednán v sazbě 15 % ročně z výše vyčerpané a nesplacené jistiny úvěru. Žalovaný ovšem poskytnuté peněžní prostředky nesplácel řádně a včas, když uhradil toliko 2 499,99 Kč. Žalovanému byla proto vyúčtována smluvní pokuta ve výši 3 068,05 Kč za období od 31.10.2020 do 11.6.2021 z částky dlužné jistiny (13 758,06 Kč), když ujednání o smluvní pokutě bylo obsaženo ve smlouvě, a to tak, že v případě prodlení byl žalovaný povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19.7.2021. Žalobkyně zaslala v rámci předžalobního uplatnění pohledávky za žalovaným žalovanému jeden dopis s výzvou k úhradě dlužné částky, dále dvakrát vyslal pověřeného pracovníka na kontaktní adresu žalovaného za účelem osobní návštěvy žalovaného ve snaze mimosoudního řešení uhrazení pohledávky za žalovaným (každá z návštěv po 217 Kč, za dopis pak 39 Kč). 5. Po právní stránce soud věc posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ NOZ“), na jejímž základě úvěrující (právní předchůdkyně žalobkyně) povinen poskytnout úvěrovanému (žalovanému) na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný (žalovaný) byl povinen poskytnuté peněžní prostředky vrátit v termínu splatnosti a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru a další s tím související sjednané poplatky (§ 2395 NOZ). Uvedená povinnost byla žalovaným porušena, když uhradil toliko jednu splátku ve výši 2 499,99 Kč; v prodlení se všemi dalšími splátkami se tedy ocitl nejpozději dne 31. 10. 2020, tj. dne následujícího po splatnosti poslední ze sjednaných splátek (§ 1968 NOZ). Za období prodlení pak žalovanému vznikla povinnost zaplatit jak obchodní úrok kapitalizovaný na částkou 1 260,84 Kč (sjednaný ve smlouvě), tak i úrok z prodlení (§ 1970 NOZ) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (za období od 31.10.2020 do 11.6.2021 kapitalizovaný částkou ve výši 693,46 Kč), přičemž v důsledku této skutečnosti mu dále vznikla i povinnost zaplatit smluvní pokutu dle § 2048 a násl. NOZ ve sjednané výši 0,1 % denně z částky 13 758,06 Kč od 31. 10. 2020 do 11.6.2021, která činí 3 081,80 Kč, z čehož žalobkyně v žalobě požadovala toliko 3 068,05 Kč. Žalovaný zůstal žalobkyni dlužen na jistině pohledávky částku 13 758,06 Kč, na„ kapitalizovaném úroku“ (srov. jeho složky výše v odst. 1. odůvodnění tohoto rozsudku) částku 12 890,79 Kč. Žalobkyně byla aktivně legitimována k podání žaloby na základě smlouvy o postoupení pohledávek (§ 1879 a násl. NOZ). Pokud jde o náklady spojené s mimosoudním uplatněním pohledávky (celkem 473 Kč), tyto soud shledal prokázanými, přičemž právo na jejich zaplacení pak plyne žalobkyni z § 513 NOZ, coby příslušenství pohledávky v podobě nákladů spojených s uplatněním pohledávky u žalovaného před podáním žaloby. 6. S ohledem na výše uvedené soud důvodné žalobě v plném rozsahu vyhověl (výrok I. tohoto rozsudku). 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná náhradu nákladů řízení v částce 2 070,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 826,11 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 150 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1050 Kč ve výši 220,50 Kč. 8. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.