74 C 13/2022-56 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řádu (dále jen „o. s. ř.“). 2. Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení ve výši 7 101 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že 1. žalovaný byl v období od 11. 10. 2019 do 14. 10. 2019 hospitalizován na klinice pro kojence v [anonymizována dvě slova] (v odštěpném závodě žalobkyně), když 1. žalovaný nebyl zdravotně pojištěn. Cena za poskytnutou zdravotní péči byla stanovena dle cenového předpisu Ministerstva zdravotnictví ČR v celkové výši 11 101,44 Kč. Matka jako zákonná zástupkyně 1. žalovaného uhradila dne 14. 10. 2019 zálohu ve výši 4 000 Kč. K úhradě tak zbývá částka ve výši 7 101 Kč. K úhradě částky ve výši 7 101 Kč byl 1. žalovaný vyzván fakturou [číslo] ze dne 31. 10. 2019, když splatnost byla stanovena do 14. 11. 2019. Jelikož 1. žalovaný dlužnou částku ve stanovené lhůtě neuhradil, vzniklo žalobkyni právo na úhradu úroků z prodlení v zákonné výši od 15. 11. 2019 do úplného zaplacení dlužné částky. Předžalobní upomínka byla zaslána matce 1. žalovaného, který ničeho neuhradil. 3. Usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem č. j. [číslo jednací] ze dne 29. 3. 2022 byla [titul] [jméno] [příjmení], advokátka, ustanovena pro toto řízení opatrovnicí 1. žalovaného, neboť 1. žalovaný nemůže před soudem jednat samostatně, když by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi 1. žalovaným a jeho zákonnou zástupkyní. 4. Opatrovnice 1. žalovaného k žalobě uvedla, že žalobu považuje na zcela nemravnou, neboť je podána proti nezletilému, kterému jsou tři roky a v době, kdy mu byla poskytnuta zdravotní péče, mu byly pouhé tři měsíce. Navíc žaloba byla proti 1. žalovanému podána s odstupem téměř tří let. Odpovědnost za neuzavřené pojištění tak nelze klást k tíži 1. žalovaného. Dále uvedla, že za nezletilé dítě je povinen hradit zdravotní péči jeho zákonný zástupce (§ 41 odst. 2 zákona 372/2011 Sb.). 5. Usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem č. j. 74 C 13/2022-38 ze dne 27. 6. 2022 soud připustil, aby do řízení na stranu žalovanou vstoupila matka 1. žalovaného [celé jméno žalované]. 6. Usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem č. j. 74 C 13/2022-54 ze dne 23. 9. 2022 soud schválil smír uzavřený mezi 2. žalovanou a žalobkyní. 7. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že 1. žalovaný byl v období od 11. 10. 2019 do 14. 10. 2019 hospitalizován na klinice pro kojence v [anonymizována dvě slova] (u žalobkyně), když mu v tomto období byla poskytnuta zdravotní péče (propouštěcí zpráva ze dne 14. 10. 2019, výpis z interní databáze žalobkyně – podklad pro fakturaci, 2 x hlášení o ošetření cizince ze dne 11. 10. 2019). Žalovaný 1. byl ošetřen na základě žádosti 2. žalované jako jeho matky (2 x hlášení o ošetření cizince ze dne 11. 10. 2019, kopie [číslo obč. průkazu] žalované vydaného Slovenskou republikou). Žalovaná 2 jako matka 1. žalovaného uhradila žalobkyni dne 14. 10. 2019 částku ve výši 4 000 Kč jako zálohu na náklady za poskytnutou zdravotní péči (příjmový pokladní doklad [bankovní účet]). Žalobkyně vystavila dne 31. 10. 2019 pro 2. žalovanou jako příjemce a zadavatele zakázky fakturu [číslo] za hospitalizaci 1. žalovaného v období od 11. 10. 2019 do 14. 10. 2019, když celkové náklady byly vyčísleny ve výši 11 101,44 Kč, když na ně byla započtena záloha ve výši 4 000 Kč, k úhradě tak zbývá částka ve výši 7 101 Kč (faktura [číslo]). Žalovaná 2 byla výzvou ze dne 2. 9. 2020 žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky 7 101 Kč za hospitalizaci 1. žalovaného v období od 11. 10. 2019 do 14. 10. 2019, když 2. žalovaná ani 1. žalovaný ničeho neuhradili (předžalobní výzva ze dne 2. 9. 2020, kopie doručenky). 8. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. 9. Podle § 24 občanského zákoníku každý člověk odpovídá za své jednání, je-li s to posoudit je a ovládnout. Kdo se vlastní vinou přivede do stavu, v němž by jinak za své jednání odpovědný nebyl, odpovídá za jednání v tomto stavu učiněná. 10. Podle § 23 odst. 1 občanského zákoníku plně svéprávným se člověk stává zletilostí. Zletilosti se nabývá dovršením osmnáctého roku věku. 11. Podle § 1767 odst. 2 občanského zákoníku podle obsahu, povahy a účelu smlouvy se posoudí, zda a kdy také třetí osoba nabyla přímé právo požadovat splnění. Má se za to, že třetí osoba takové právo nabyla, má-li být plnění hlavně k prospěchu právě jí. 12. Podle § 2636 odst. 1 občanského zákoníku smlouvou o péči o zdraví se poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať již je jím příkazce nebo třetí osoba. 13. Podle § 41 odst. 1 písm. c) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách (dále jen „zákon o zdravotních službách“) pacient je při poskytování zdravotních služeb povinen uhradit poskytovateli cenu poskytnutých zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění nebo jiných zdrojů, které mu byly poskytnuty s jeho souhlasem. 14. Podle § 41 odst. 2 zákona o zdravotních službách povinnosti podle odstavce 1 písm. c) a d) náleží zákonnému zástupci pacienta nebo opatrovníkovi. Zákonný zástupce nebo opatrovník pacienta je povinen vytvořit podmínky pro splnění povinností pacientem podle odstavce 1 písm. a), b) a e). Povinnosti podle odstavce 1 písm. a) a d), je-li pacient hospitalizován, se pro zákonného zástupce pacienta použijí přiměřeně; povinnost podle odstavce 1 písm. b), c) a e) platí i pro zákonného zástupce. 15. V posuzované věci soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a 2. žalovanou byla dne 11. 10. 2019 řádně uzavřena smlouva o péči o zdraví ve smyslu § 2636 a násl. občanského zákoníku, a to ve prospěch 1. žalovaného (§ 1767 odst. 2 občanského zákoníku). Z provedených důkazů jednoznačně plyne, že smlouvu uzavřela 2. žalovaná, neboť je jako„ zadavatel“ označena v žalobkyní vystavené faktuře. Navíc v době poskytnutí zdravotní péče 1. žalovanému, mu byly tři měsíce a byl tak zcela odkázán na péči 2. žalované a nebyl schopen se sám ani dostavit k lékaři (rozhodnout se zda vyhledá lékařskou pomoc) natož, že by byl schopen posoudit, že je povinen přihlásit se ke zdravotnímu pojištění či že je povinen uhradit poskytnutou zdravotní péči (§ 24 občanského zákoníku). Na základě shora uvedené smlouvy žalobkyně poskytla 1. žalovanému zdravotnické služby, když však 1. žalovaný nebyl zdravotně pojištěn. Jelikož smlouvu o péči o zdraví uzavřela ve prospěch 1. žalovaného jeho matka – 2. žalovaná, byla to 2. žalovaná, kdo byl povinen uhradit náklady za zdravotní péči poskytnutou 1. žalovanému. I kdyby smlouva o péči o zdraví nebyla uzavřena 2. žalovanou, byla by 2. žalovaná povinna uhradit náklady za zdravotní péči poskytnutou 1. žalovanému dle § 41 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 41 odst. 2 zákona o zdravotních službách. 16. S ohledem na shora uvedené nelze ve vztahu k 1. žalovanému žalobě vyhovět, neboť 1. žalovaný není ve věci pasivně legitimován. Vzhledem ke všem okolnostem dané věci uvedeným shora se soud ztotožnil s opatrovnicí 1. žalovaného, že žaloba byla ve vztahu k 1. žalovanému podána v rozporu s dobrými mravy. Soud proto žalobu vůči 1. žalovanému v celém rozsahu zamítl (výrok I.). 17. Na rozhodnutí o náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a 1. žalovaným soud aplikoval § 142 odst. 1 o. s. ř., když zcela úspěšný byl ve věci 1. žalovaný, kterému však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, proto mu soud náhradu nákladů nepřiznal (výrok II.). 18. Na rozhodnutí o náhradě nákladů řízení ve vztahu ke státu soud aplikoval § 148 odst. 1 o. s. ř., když uložil žalobkyni, která byla v řízení ve vztahu k 1. žalovanému zcela neúspěšná, uhradit státu 100 % náhrady nákladů řízení, které mu vznikly v souvislosti se zastupováním 1. žalovaného opatrovnicí, když tyto náklady budou stanoveny v samostatném usnesení (výrok III.).