74 C 142/2022-39 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Rozsudek je odůvodněn v souladu s § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. 2. Předmětem řízení, které bylo zahájeno návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaného k Okresnímu soudu v Ústí nad Labem dne [datum], je zaplacení částky ve výši 5 553,44 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky ve výši 5 553,44 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že s žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit. Jelikož žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas, žalobkyně úvěr ke dni [datum] zesplatnila. Ke dni zesplatnění k původní jistině přirostly dosud nesplacené úroky, když nová dlužná jistina ke dni zesplatnění činila 28 442,95 Kč. Žalobkyně uvedla, že smlouvou o úvěru se žalovaná pro případ neuhrazení nové jistiny zavázala uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny, a to až do jejího zaplacení. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem č. j. 30 C 466/2018-42 ze dne 12. 3. 2019 bylo žalované uloženo uhradit žalobkyni částku 34 788,56 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 29 840 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 40 % ročně z částky 22 952,94 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 108 576 Kč. Shora uvedeným rozsudkem tak bylo žalované mimo jiné uloženo uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny v částce 28 442,95 Kč, a to ode dne prodlení žalované do [datum] kapitalizované částkou ve výši 4 948,5 Kč. Jelikož žalovaná neuhradila novou jistinu ani po [datum], vzniklo žalobkyni právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky ve výši 28 442,95 Kč za období od [datum] do [datum], když však žalobkyně požaduje pouze část této pokuty ve výši 5 553,44 Kč Smluvní pokuta nebyla uhrazena ani na základě předžalobní upomínky ze dne [datum] a ode dne [datum] se tak žalovaná dostala do prodlení s její úhradou. Žalobkyně uvedla, že zkoumala schopnost žalované splácet úvěr, když z předložených dokladů zjistila, že příjem žalované činí 11 400 Kč, náklady žalované činí 7 910 Kč a volné zdroje tak činí 2 490 Kč. Uvedla, že skutečné náklady žalované neověřovala, neboť to není v jejích možnostech. Žalovanou uvedené náklady mohla žalobkyně porovnat pouze z částkou životního minima, která pro rok 2018 činila 3 410 Kč. Ohledně nákladů na bydlení žalobkyně vycházela pouze z žalovanou uvedené částky 1 000 Kč, kterou si neověřila. K žalovanou tvrzeným výdajům nemá žalobkyně žádné doklady či potvrzení, neboť spoléhala na údaje sdělené samotnou žalovanou. Zdůraznila, že žalovaná byla povinna sdělit jí úplné informace o své majetkové situaci, pokud tak neučinila, nepostupovala poctivě a neměla by těžit ze svého nepoctivého jednání. Žalobkyně dále uvedla, že provedla lustraci žalované v bankovních registrech s negativním výsledkem. Dále popsala obecný postup při zkoumání úvěruschopnosti klientů. 3. Po provedeném dokazování dospěl soud k níže uvedenému skutkovému závěru. Žalovaná a žalobkyně podepsaly dne [datum] listinu označenou jako návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru [číslo] (návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru [číslo]). Smlouvou o úvěru se žalovaná zavázala splatit úvěr ve výši 23 000 Kč včetně smluveného úroku (151,57 % ročně), celkem tak uhradit částku ve výši 90 480 Kč, a to v 48 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 885 Kč (návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru [číslo]). Smluvní strany se dohodly, že v případě prodlení žalované s úhradou splátky o více než 65 dní, dojde k zesplatnění úvěru, když v takovém případě se dosud nesplacené úroky stávají součástí jistiny, když tato nová jistina je splatná v den zesplatnění úvěru (návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru [číslo]). Smluvní strany si rovněž sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny za každý den prodlení s úhradou nové jistiny, a to v případě, že žalovanou nebude nová jistiny uhrazena řádně a včas (návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru [číslo]). Žalovaná podepsala dne [datum] listinu označenou jako předsmluvní formulář, prohlášení klienta, ze kterých plynou základní informace o žalobkyni jako poskytovateli úvěru a o úvěru (předsmluvní formulář, prohlášení klienta). Žalovaná dala žalobkyni souhlas s pořízení kopie občanského průkazu (kopie občanského průkazu). Žalovaná pobírala rodičovský příspěvek ve výši 11 400 Kč na dvě děti, a to na [jméno] a [jméno] obě narozené [datum] (oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory, kopie útržku složenky). Žalobkyně dne [datum] oznámila žalované, že došlo k zesplatnění úvěru z důvodu prodlení s úhradou splátky o více jak 65 dní a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 29 840 Kč (oznámení ze dne [datum]). Žalobkyně dne [datum] vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 5 553,44 Kč (3x předžalobní upomínka, podací arch). Pravomocným rozsudkem pro zmeškání Okresního soudu v Ústí nad Labem č. j. 30 C 466/2018-42 ze dne 12. 3. 2019 bylo žalované uloženo uhradit žalobkyni částku 34 788,56 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 29 840 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 40 % ročně z částky 22 952,94 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 108 576 Kč, když odůvodnění neobsahuje ničeho k otázce, zda žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované s odbornou péči (rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem č. j. 30 C 466/2018-42 ze dne 12. 3. 2019). 4. Z prinscreenu obrazovky soud ničeho nezjistil, neboť nelze určit kdo a za jakých okolností ho pořídil a co by z něj mělo plynout. 5. Dle názoru soudu v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti jí zákonem stanovené v ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 3. 1. 2019 (dále jen„ nový zákon o spotřebitelském úvěru“), když před poskytnutím úvěru s odbornou péčí neposoudila schopnost žalované splatit úvěr. Žalobkyně sice uvedla, že zkoumala příjmy a výdaje žalované, ale ověřila si pouze původ a výši příjmů, ale zcela rezignovala na ověření výdajů žalované. Soud nesouhlasí s tvrzením žalobkyně, že žalobkyně nemá možnost jakkoliv si ověřit výši výdajů, neboť žalobkyně si může vyžádat například nájemní smlouvu, smlouvy s poskytovateli energií, výpis z účtu, atd. Žalobkyni k podrobnějšímu ověření finanční situace žalované nevedlo ani to, že žalovaná žádá o poskytnutí úvěru již bezprostředně po dovršení ve svých 18 let, když v té době má již dvě nezletilé děti ve věku cca 2 roky. Ani zjištění, že jediným příjmem žalované je rodičovský příspěvek. Soud zdůrazňuje, že výše žalovanou tvrzených výdajů z žádné z žalobkyní předložených listin neplyne, přestože žalobkyně tvrdila, že u výdajů vycházela z částky uvedené žalovanou, kterou porovnala s výší životního minima. Soud k tomu předně uvádí, že žalobkyně se ohledně výdajů neměla spolehnout na žalovanou uvedenou částku, ale tvrzené výdaje si ověřit. Při porovnání tvrzených výdajů navíc neměla žalobkyně vycházet pouze z životního minima jednotlivce, ale měla zohlednit skutečnost, že žalovaná žije s dvěma nezletilými dětmi, které jsou na ni odkázány výživou, tedy měla vycházet z životního minima pro celou domácnost ve výši 6 890 Kč (3 410 Kč + 1 740 Kč + 1 740 Kč) a tyto navýšit o normativní náklady na bydlení v částce 5 928 Kč. Pokud by byly náklady žalované stanoveny pomocí životního minima a normativních nákladů na bydlení dosahovaly by částky 12 818 Kč a převyšovaly by její příjmy (11 400 Kč). Je samozřejmě možné, že žalovaná měla nižší náklady, avšak jejich skutečnou výši žalobkyně žádným způsobem nezjistila, natož že by ji ověřila. Žalobkyně tak zejména nezjistila, jaké jsou„ volné“ peněžní prostředky žalované a zda z nich bude žalovaná schopna uhradit splátky úvěru. Soud dodává, že žalobkyně nepředložila žádné důkazy, že provedla lustraci žalované v bankovních či nebankovních registrech či v jiných rejstřících. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala při zkoumání úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí, když neměla dostatek podkladů, aby mohla vyhodnotit, zda bude žalovaná schopna splácet úvěr. Nedodržení povinnosti zkoumat schopnost žalované splatit úvěr s odbornou péčí má dle § 87 odst. 1 nového zákona o spotřebitelském úvěru za následek neplatnost smlouvy. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyní, je třeba, aby k takové neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, když se soud ztotožňuje s právními závěry uvedenými ve stanovisku generální advokátky [jméno] [příjmení] ve věci C [číslo] 2018„ Povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z úřední povinnosti porušení některých ustanovení práva na ochranu spotřebitelů je v ustálené judikatuře označována za opatření nezbytné k dosažení ochrany spotřebitele zamýšlené příslušnými směrnicemi. Tato skutečnost vychází z předpokladu, že se spotřebitel nachází v nerovném