74 C 205/2021-62 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Napadeným usnesením okresní soud řízení zastavil (výrok I.) a žalovanému uložil zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 226 Kč, a to do tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupce žalobkyně (výrok II.). 2. Okresní soud zastavil řízení o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 5 601 Kč s úrokem z prodlení. Podle žaloby byl žalovaný vlastníkem osobního automobilu s [registrační značka] o objemu válců motoru nad 2 500 cm3, přičemž vozidlo vedené v příslušném registru vozidel nemělo mít v období od 10. 11. 2019 do 5. 1. 2020 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla dle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů. Nárok se skládá ze zákonného příspěvku ve výši 5 301 Kč (57 dní x denní sazba 93 Kč) a z nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva ve výši 300 Kč. Žalobkyně dne 11. 6. 2020 vyzvala žalovaného k úhradě zákonného příspěvku za nepojištěné období ve výši 5 301 Kč a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč, když výzvu žalovanému odeslala dne 11. 6. 2020. Žalovaný byl ještě před podáním žaloby vyzván výzvou dne 27. 11. 2020, žalovaný však ničeho do podání žaloby neuhradil. 3. Žalobkyně vzala podanou žalobu v celém rozsahu zpět a navrhla zastavení řízení, neboť žalovaný uhradil na žalobou uplatňovanou pohledávku částku ve výši 7 610 Kč, a to po podání žaloby. Částka byla započtena na úhradu jistiny ve výši 5 601 Kč, na úhradu úroku z prodlení ve výši 540 Kč a zbylou část ve výši 1 469 Kč je žalobkyně připravena započíst na částečnou úhradu nákladů řízení. Po podání žaloby tak byla zaplacena celá žalobou uplatňovaná pohledávka. Okresní soud proto řízení zastavil. 4. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil okresní soud aplikací podle § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř. Vzhledem k tomu, že žalovaný procesně zavinil zastavení řízení, uložil mu okresní soud nahradit žalobkyni náklady řízení. Náklady žalobkyně sestávají dle okresního soudu ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 601 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 600 Kč ve výši 126 Kč a dále nákladů účastníka nezastoupeného advokátem dle § 151 odst. 3 o. s. ř. v částce 100 Kč. 5. Okresní soud žalobkyni nepřiznal odměnu advokáta za sepis předžalobní výzvy ze dne 27. 11. 2020, když příslušnou výzvu učinila přímo žalobkyně již dne 16. 9. 2020 (a dále dne 29. 10. 2020). Sepis předžalobní výzvy advokátem je tak úkon zcela nadbytečný a nejedná se o účelně vynaložené náklady. [obec] toho však okresní soud za tento úkon přiznal paušální náhradu nezastoupeného účastníka. Okresní soud žalobkyni dále nepřiznal odměnu advokátu za sepis zpětvzetí žaloby ze dne 21. 9. 2021, když žalobkyně náhradu těchto nákladů nepožadovala. 6. Proti usnesení, a to jen proti výroku II. o náhradě nákladů řízení, podala žalobkyně odvolání. Žalobkyně namítla, že okresní soud pochybil, pokud jí nepřiznal odměnu za zastoupení advokáta v souvislosti s předžalobní výzvou učiněnou zástupkyní žalobkyně dne 27. 11. 2020. Žalobkyně poukazuje na skutečnost, že s předžalobní výzvou počítá jednak ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a § 11 odst. 2 písm. h) a. t., jednak přímo § 142a o. s. ř. Ani výzva opakovaná advokátem po předchozí výzvě účastníka nemusí být neúčelným úkonem; z praxe je známo, že mnozí dlužníci se brání placení do té doby, než zjistí, že pohledávka byla skutečně předána k vymáhání. Předžalobní výzva učiněná advokátem není neúčelně provedeným právním úkonem, a to i v případě, že žalovaný byl již ze strany žalobkyně upomínán ke splnění závazku. Je tomu tak i s ohledem na to, že naopak opakované upomínání žalovaného svědčí o dobré vůli žalobkyně vyřešit spor mimosoudní cestou a soudní cestu brát až jako krajní řešení vzniklé situace. Žalobkyní je nárokována pouze náhrada nákladů na jednu konkrétní předžalobní výzvu učiněnou jejím právním zástupcem. V žádném případě tak nelze žalobkyni, ani jejího právního zástupce, za tyto vstřícné kroky sankcionovat tím, že jí nebude uznán nárok na úhradu nákladu spojených se zasláním předžalobní výzvy. Zákonodárce jednoznačně předpokládal, že náhrada uvedených nákladů bude v řízení přiznávána, a stejně tak formulář pro podání elektronického platebního rozkazu vyžaduje uvést, zda byla předžalobní výzva zaslána. Žalobkyně ze své praxe jednoznačně ví, že předžalobní výzva k plnění zaslaná advokátem má na dlužníky zcela jiný psychologický efekt, než výzva zaslaná„ pouze“ věřitelem či inkasní agenturou. V případě obdržení upomínky ze strany advokátní kanceláře si totiž dlužníci uvědomí závažnost vzniklé situace a až teprve tehdy řeší svůj dluh. Pokud by okresní soud dovodil nadbytečnost předžalobní výzvy zasílané jménem advokáta jakožto právního zástupce žalobkyně, resp. neúčelnost takového úkonu, pak tento závěr zcela jednoznačně odporuje § 142a o. s. ř., který byl do o. s. ř. vtělen právě proto, aby dlužníci byli o záměru věřitele včas a řádně podat žalobu informováni. Skutečnost, že pohledávka byla předána k řešení advokátem, tak pro dlužníky jednoznačně signalizuje poslední možnost řešit tuto situaci jinak než právě soudní cestou. Pokud tedy soud dovozuje, že předžalobní výzva zaslaná advokátem je nadbytečná, de facto se vrací ke znění o. s. ř. před vtělením § 142a do jeho znění a institut předžalobní výzvy tak není absolutně nutný. Ad absurdum by bylo možné tvrdit, že všechny úkony učiněné v tomto řízení advokátem jsou nadbytečné. Pokud by žalobkyně mohla sama zaslat předžalobní výzvu, mohla by právě tak podat sama žalobní návrh či se účastnit soudního jednání. Zákonem, resp. Listinou základních práv a svobod je každému dána možnost nechat se zastoupit advokátem. S výše uvedenými argumenty potom lze toto shrnout tak, že možnost nechat se zastoupit právním zástupcem je legitimním, ústavně zaručeným právem žalobkyně se všemi důsledky z toho plynoucími. Pokud tedy okresní soud dovodil neúčelnost předžalobní výzvy zaslané advokátem, jedná se o nesprávné právní posouzení věci. O neúčelnou předžalobní výzvu se může jednat zejména v případě, kdy je takovýchto výzev zasláno několik a za každou je účtována náhrada nákladů řízení. Žalobkyně tedy měla být přiznána rovněž náhrada za právní zastoupení v souvislosti s předžalobní výzvou. Žalobkyně proto navrhuje změnu napadeného nákladového výroku tak, že žalovanému bude uloženo nahradit žalobkyni náklady řízení před okresním soudem ve výši 1 489 Kč a náklady odvolacího řízení. 7. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno proti rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou – účastnicí řízení (§ 201 o. s. ř.), v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal usnesení okresního soudu toliko v mezích, v nichž se žalobkyně domáhá jeho přezkumu, tedy v napadeném výroku II., o nákladech řízení (výrok o zastavení řízení, odvoláním nenapadený a na napadeném výroku nezávislý, zůstává tímto rozhodnutím odvolacího soudu nedotčen), aniž k projednání odvolání nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.), přičemž odvolání neshledal důvodným. 8. Jak vyplývá z obsahu spisu, žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě zákonného příspěvku za nepojištěné období, a to opakovaně výzvami ze dne 16. 9. 2020 a 29. 10. 2020. Zástupkyně žalobkyně poté zaslala žalovanému ještě dne 27. 11. 2020 předžalobní upomínku. Předmětem řízení nebyla pouze částka 5 301 Kč s úrokem z prodlení, ale i náklady mimosoudního uplatnění ve výši 300 Kč, celkem 5 601 Kč. 9. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. 10. Dle § 146 odst. 2 o. s. ř., jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení). 11. Podle § 151 odst. 2 o. s. ř. při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud určí výši odměny za zastupování advokátem nebo notářem v rámci jeho oprávnění stanoveného zvláštním právním předpisem anebo patentovým zástupcem v rozsahu jeho oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem; jde-li však o přiznání náhrady nákladů řízení podle § 147, § 149 odst. 2 o. s. ř. nebo odůvodňují-li to okolnosti případu, postupuje se podle ustanovení zvláštního práv