75 C 171/2021-45 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala u zdejšího soudu zaplacení částky 11 585 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 17. 9. 2019 spolu žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši 6 700 Kč. Zápůjčka spolu s poplatkem ve výši 2 178 Kč měla být splacena nejpozději do 17. 10. 2019. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala zejména na základě informací získaných od žalovaného a lustrací v Centrální evidenci exekucí, když výši příjmů ověřila oproti předloženým výplatním páskám a výši tvrzených výdajů ve výši 5 000 Kč porovnala s částkou nezabavitelného minima, tj. s částkou 6 428 Kč. Jelikož příjmy žalovaného byly 13 146 Kč, výdaje 6 428 Kč (žalobkyně uvažovala větší), pak žalovanému zbývala částka 6 736 Kč, ze které mohl zápůjčku splatit. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že tato je datována dnem 17. 9. 2019 a měla být uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným. Smlouva měla být uzavřena dálkově přes internet, kdy žalovaný ji měl podepsat zadáním PIN kódu [číslo]. Žalobkyně se měla zavázat poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 6 700 Kč, a to na bankovní účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se částku 6 700 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 178 Kč (celkem tedy 8 878 Kč) měl zavázat žalobkyni vrátit nejpozději do 17. 10. 2019. Pro případ prodlení žalovaného s plněním jeho závazku obsahuje smlouva ujednání o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % dlužné částky za každý den prodlení a účelně vynaložené náklady na vymáhání (cena za písemnou upomínku je uvedena ve výši 500 Kč za kus). 4. Z Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně soud zjistil bližší úpravu práv a povinností účastníků smlouvy. 5. Z potvrzení o bezhotovostní platbě ze dne 17. 9. 2019 soud zjistil, že žalobkyně dne 17. 9. 2019 zaslala finanční prostředky ve výši 6 700 Kč na účet č. [bankovní účet]. 6. Z potvrzení o ověřovací platbě ze dne 18. 6. 2019 soud zjistil, že uvedeného dne byla na účet žalobkyně připsána částka 1 Kč z účtu č. [bankovní účet] s uvedením majitele„ [celé jméno žalovaného]“. 7. Z kopie občanského průkazu žalovaného soudu zjistil, že tento měl [číslo] byl vydán dne [datum] s platností do [datum]. 8. Z výplatní pásky žalovaného za 04/2019, že v tento měsíc byl čistý příjem žalovaného ve výši 10 000 Kč. Z výplatní pásky dále vyplývá, že žalovaný u zaměstnavatele [právnická osoba] [obec] byl zaměstnán na„ DPP“, tedy dohodu o provedení práce. 9. Z výplatní pásky žalovaného za 05/2019, že v tento měsíc byl čistý příjem žalovaného ve výši 17 406 Kč. Z výplatní pásky dále vyplývá, že žalovaný u zaměstnavatele [právnická osoba] [obec] byl zaměstnán na„ HPP“, tedy hlavní pracovní poměr. 10. Ze sjetiny z nahlédnutí do Centrální evidence exekucí soud zjistil, že v období od 13. 6. 2019 do 17. 9. 2019 neměl žalovaný žádnou exekuci. 11. Z upomínky ze dne 24. 10. 2019 soud zjistil, že žalobkyně měla vyzvat žalovaného k úhradě dluhu; chybí doklad o odeslání. 12. Z upomínky ze dne 31. 10. 2019 soud zjistil, že žalobkyně měla vyzvat žalovaného k úhradě dluhu; chybí doklad o odeslání. 13. Z upomínky ze dne 7. 11. 2019 soud zjistil, že žalobkyně měla vyzvat žalovaného k úhradě dluhu; chybí doklad o odeslání. 14. Z upomínky ze dne 16. 11. 2019 soud zjistil, že žalobkyně měla vyzvat žalovaného k úhradě dluhu; chybí doklad o odeslání. 15. Z upomínky ze dne 1. 12. 2019 soud zjistil, že žalobkyně měla vyzvat žalovaného k úhradě dluhu; chybí doklad o odeslání. 16. Z předžalobní upomínky ze dne 14. 10. 2020, včetně podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu, a to do tří dnů. Předžalobní výzva byla odeslána dne 14. 10. 2020. 17. Z provedených důkazů má soud po skutkové stránce za prokázané tyto skutečnosti: Žalobkyně a žalovaný spolu dne 17. 9. 2019 uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky v celkové výši 6 700 Kč. Žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky společně s poplatkem výši 2 178 Kč (celkem tedy 8 878 Kč) vrátit do 17. 10. 2019. Žalovaný však svůj dluh nehradil řádně a včas (na svůj dluh neuhradil ničeho) a dostal se tak se splacením do prodlení. Žalovaný byl vyzván žalobkyní k úhradě dluhu dne 14. 10. 2020, a to ve lhůtě tří dnů. 18. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“). 19. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 20. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 21. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 22. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 23. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 24. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 25. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 26. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 27. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by provedla kontrolu úvěruschopnosti žalovaného v souladu s požadavkem náležité péče dle ust. § 86 a 87 z. s. ú. Ust. § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují. Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvě