75 C 243/2021-42 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 27. 1. 2021 domáhala u zdejšího soudu zaplacení částky 66 216 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 4. 3. 2016 spolu právní předchůdce žalobkyně, [právnická osoba], [IČO], a žalovaný uzavřeli smlouvu o půjčce [číslo] (na jejímž základě poskytla společnost [právnická osoba] žalovanému finanční prostředky ve výši 31 000 Kč; zápůjčka měla být splacena nejpozději do 14. 4. 2017, avšak žalovaný na svůj dluh uhradil toliko 4 243 Kč) a dne 23. 10. 2015 spolu právní předchůdce žalobkyně, [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli smlouvu o půjčce [číslo] (na jejímž základě poskytla společnost [právnická osoba] žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč; zápůjčka měla být splacena nejpozději do 2. 12. 2016, avšak žalovaný na svůj dluh uhradil toliko 10 741 Kč). Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného společnost [právnická osoba] v obou případech zkoumala zejména na základě informací získaných od žalovaného v tzv. Zákaznické kartě, když tyto informace byly dále ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 4. 3. 2016 soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným. [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 31 000 Kč; finanční prostředky byly poskytnuty žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se částku 31 000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru v souhrnné výši 22 940 Kč a pojištěním ve výši 754 Kč (celkem tedy 54 694 Kč) zavázal poskytovateli úvěru vrátit v pravidelných 58 týdenních splátkách ve výši 943 Kč. 4. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 23. 10. 2015 soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným. [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč; finanční prostředky byly poskytnuty žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se částku 15 000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru v souhrnné výši 11 100 Kč a pojištěním ve výši 406 Kč (celkem tedy 26 500 Kč) zavázal poskytovateli úvěru vrátit v pravidelných 58 týdenních splátkách ve výši 457 Kč. 5. Ze smluvních podmínek společnosti [právnická osoba] soud zjistil bližší úpravu práv a povinností účastníků smlouvy. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, vč. přílohy, uzavřené mezi společností [právnická osoba] jakožto postupitelem a žalobkyní jako postupníkem soud zjistil, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek specifikovaných v přílohách této smlouvy. Z přílohy smlouvy soud zjistil, že jsou zde uvedeny pohledávky za žalovaným z obou smluv o půjčce. 7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019, vč. podacího lístku a informací o zpracování osobních údajů, soud zjistil, že jím společnost [právnická osoba] oznámila žalovanému postoupení pohledávky z obou smluv o půjčce na žalobkyni coby postupníka. 8. Z předžalobní upomínky ze dne 3. 9. 2020, včetně podacího lístku, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu z obou smluv o půjčce, a to do 18. 9. 2020. 9. Z karty zákazníka ze dne 23. 10. 2015 soud zjistil, že žalovaný uvedl, že bydlí v nájemním bydlení, nemá ke dni žádosti aktivní půjčku jinde, ale má aktivní půjčku u společnosti [právnická osoba], není majitelem vozu, má nezaopatřené dítě rok narození 2003, je zaměstnán jako montážní dělník u společnosti [právnická osoba], příjmy domácnosti jsou ve výši 30 153 Kč, výdaje domácnosti jsou ve výši 11 700 Kč (nájem/inkaso ve výši 7 500 Kč, telefon 200 Kč, ostatní výdaje 4 000 Kč). U splátek/půjček/alimentů není uvedena žádná částka. Jako použitelný příjem vyhodnotila společnost [právnická osoba] částku 18 453 Kč. K ověření údajů měly být předloženy tyto dokumenty: občanský průkaz, výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva SIPO. 10. Z karty zákazníka ze dne 4. 3. 2016 soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je ženatý, má jedno nezaopatřené dítě, bydlí v nájemním bydlení, ke dni žádosti má aktivní půjčku u společnosti [právnická osoba] ve výši 15 000 Kč, je zaměstnán jako montážní dělník u společnosti [právnická osoba] na dobu určitou do [datum] s měsíčním příjmem ve výši 32 144 Kč a měsíčními výdaji ve výši 16 056 Kč (nájem/inkaso ve výši 7 500 Kč, ostatní výdaje 6 500 Kč, splátky úvěrů 2 050 Kč). Jako použitelný příjem vyhodnotila společnost [právnická osoba] částku 16 088 Kč. K ověření údajů měly být předloženy tyto dokumenty: výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva, složenky. 11. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a dále pak zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ z. s. ú.“). 12. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 17. Podle § 9 odst. 1 z. s. ú. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 18. Ust. § 9 odst. 1 ZSÚ je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Evropského soudního dvora (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Evropského soudního dvora a ve shodě s ním dospívá k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují (zejména potvrzení o výši příjmu). Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet. 19. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně nevyhodnotila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ust. § 9 odst. 1 z. s. ú. 20. V daném případě žalobkyně neprokázala, že by žalovaný doložil v žádosti o půjčku, resp. zápůjčku výši svých tvrzených příjmů a výdajů, což platí pro obě smlouvy o půjčce. Na základě takto ničím nepodložených údajů (kterým údaje v tzv. Zákaznické kartě samy o sobě jsou) nelze posoudit schopnost žalovaného splácet zápůjčku. Nadto, pokud jde o druhou smlouvu o půjčce [číslo] společnost [právnická osoba] nezohlednila při svých výpočtech dřívější zápůjčku, a to přestože v žádosti je uvedena. V tomto směru má soud rovněž za to, že cílem takového zkoumání úvěruschopnosti žalovaného zjevně bylo pouze formálně dostát liteře zákona