75 C 299/2021-45 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky 5 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, jakož i náhrady nákladů řízení. 2. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] (dále jen„ smlouva“), na jejímž základě zajišťovala žalobkyně žalovanému služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu do dne [datum], kdy byla smlouva ukončena. Součástí smlouvy byly zvláštní podmínky pro službu [anonymizováno] televize DIGI TV, v nichž byla v čl. 4 ujednána povinnost žalovaného do 10 dnů od ukončení smlouvy vrátit žalobkyni pronajaté technické zařízení, které od žalobkyně převzal, tj. set-top box/CA [anonymizováno] sériové číslo [anonymizováno]. Žalovaný však po ukončení smluvního vztahu toto zařízení nevrátil a žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč. Žalovaný dlužnou částku ve výši 5 000 Kč nezaplatil ani přes opakované výzvy žalobkyně i jejího zástupce. 3. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal pasivní. 4. Soud věc projednal na jednání konaném dne [datum] podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti účastníků, jelikož se žalobkyně z účasti na nařízeném jednání omluvila a žalovaný, leč řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil. 5. Na základě předložených listinných důkazů pak byl soudem zjištěn následující skutkový stav: Žalobkyně a žalovaný dne [datum] podepsaly listinu označenou jako smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] – kombinovaná televize, jejíž součástí byly smluvními stranami nepodepsané obchodní podmínky, přičemž žalobkyně se zavázala na dobu 24 měsíců poskytovat žalovanému veřejně dostupné služby elektronických komunikací a žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni za poskytnuté služby elektronických komunikací stanovenou cenu. Součástí smlouvy byly zvláštní podmínky pro službu kombinované televize DIGI TV (dále jen„ VOP“). V čl. 4 VOP bylo ujednáno, že do 10 dnů od ukončení smlouvy je žalovaný povinen pronajaté technické zařízení vrátit. Závazek uhradit smluvní pokutu včetně stanovení její výše v případě nevrácení technického zařízení byl sjednán ve smlouvě. Smluvní pokuta za nevrácení zapůjčeného technického zařízení – [anonymizováno] box/CA [anonymizováno] sériové číslo [anonymizováno] činila 5 000 Kč. Žalovaný ve smlouvě prohlásil, že se seznámil s výší smluvních pokut i VOP. Žalobkyně dne [datum] vyzvala žalovaného k vrácení shora uvedeného technického zařízení [anonymizováno] box/CA [anonymizováno] sériové číslo M91623EEC222 a k zaplacení smluvní pokuty za nevrácené technické zařízení, když byla smlouva ukončena dne [datum]. Zástupce žalobkyně poté dne [datum] vyzval žalovaného k vrácení shora uvedeného technického zařízení a k zaplacení smluvní pokuty za nevrácené technické zařízení. Výzva byla odeslána žalovanému dne [datum]. 6. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 7. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 8. Na základě shora uvedeného skutkového stavu posouzeného citovanými zákonnými ustanoveními dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací dle zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a současně také smlouva o nájmu uzavřená v souladu s § 2201 o.z., kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému technické zařízení [anonymizováno] box/CA [anonymizováno] sériové číslo [anonymizováno] k dočasnému užívání, a žalovaný se zavázal po skončení smluvního vztahu do 10 dnů technické zařízení vrátit žalobkyni. Povinnost vrátit technické zařízení byla utvrzena smluvní pokutou podle § 2048 o.z. 9. Žalobkyně podanou žalobou uplatnila smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč za nevrácení technického zařízení [anonymizováno] box/CA [anonymizováno] sériové číslo [anonymizováno]. Podmínkou pro oprávněnost uplatněného nároku však bylo, že došlo ke skončení smluvního vztahu mezi žalobkyní a žalovaným založeného smlouvou o poskytování služeb elektronických komunikací. 10. Žalobkyně v této souvislosti tvrdila, že k ukončení smluvního vztahu došlo dne [datum]. Na podporu svého tvrzení však neoznačila žádný důkaz, a to ani přes výzvu soudu. 11. Žalobkyně se pak svojí neúčastí na jednání konaném dne [datum] sama dobrovolně vzdala možnosti být řádně poučena podle § 118b o.s.ř. o povinnosti navrhnout důkazy k prokázání svých tvrzení do konce prvního jednání nebo ve lhůtě soudem dodatečně určené, jakož i výzvy a poučení podle § 118a o.s.ř. k označení důkazů k prokázání svých tvrzení, jež soud neměl v daném okamžiku za prokázané, a následně být řádně poučena ohledně následků nesplnění této výzvy. V této souvislosti soud uvádí, že § 118a o.s.ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle § 118a, jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s § 101 odst. 3. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz Drápal, L., Bureš, J. a kol., Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 831, 832 nebo usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 2848/2010). 12. Nezbývá tedy než uzavřít, že nebylo prokázáno, že došlo k ukončení smluvního vztahu mezi žalobkyní a žalovaným založeného smlouvou o poskytování služeb elektronických komunikací ke dni [datum], jak bylo v žalobě tvrzeno, a že tak žalobkyni vzniklo právo na vrácení poskytnutého zařízení [anonymizováno] box/CA [anonymizováno] sériové číslo [anonymizováno], resp. na zaplacení smluvní pokuty za jeho nevrácení. 13. Soud konstatuje, že smlouva byla sjednána na dobu 24 měsíců, které již uplynuly, avšak podmínkou splatnosti smluvní pokuty je výzva k její úhradě učiněná věřitelem vůči dlužníku. Poněvadž výzvy předložené žalobkyní byly učiněny ještě před uplynutím sjednané doby 24 měsíců, nezbývá než konstatovat, že nebylo doloženo, že by žalovaný v případě uplynutí sjednané doby trvání smlouvy, byl žalobkyní vyzván k úhradě smluvní pokuty. 14. Soud proto neshledal požadavek žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty oprávněným a žalobu jako nedůvodnou zamítl. 15. Soud podotýká, že v dané situaci nemohlo být nijak dotčeno legitimní očekávání žalobkyně, přestože byl v řízení vydán platební rozkaz, jímž bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno, neboť zatímco platební rozkaz je vydáván na základě žalobních tvrzení, rozsudkem je rozhodováno na základě zjištěného skutkového stavu. Ukončení smluvního vztahu mezi žalobkyní a žalovaným založeného smlouvou o poskytování služeb elektronických komunikací však nebylo prokázáno, neboť uvedená skutečnost nevyplynula z žádného z žalobkyní předložených listinných důkazů, což je důsledkem nynějšího neúspěchu žalobkyně ve věci. 16. Současně soud rozhodl o právu na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a contrario tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož v řízení procesně zcela úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.