76 C 130/2022-19 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 395 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný byl vlastníkem vozidla se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 včetně, [registrační značka], [VIN kód], přičemž vozidlo vedené v příslušném registru vozidel nemělo v období od [datum] do [datum] uzavřeno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou jeho provozem dle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů. Žalobkyně proto dne [datum] žalovaného v souladu s § 4 odst. 6 tohoto zákona vyzvala k úhradě zákonného příspěvku za nepojištěné období sestávajícího ze základu příspěvku 4 095 Kč (63 dní x denní sazba 65 Kč) a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalovaný ani přes výzvu ničeho neuhradil. Dále žalobkyně požadovala zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení zůstal zcela pasivní. 3. Vzhledem k tomu, že v dané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud v souladu s § 115a, zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen„ o. s. ř.“), rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný se na výzvu soudu podle § 101 odst. 4 o. s. ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud předpokládá, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek. 4. Z předložených listinných důkazů vzal soud za prokázané, že žalovaný byl v období od [datum] do [datum] vlastníkem nebo provozovatelem vozidla [registrační značka], přičemž vozidlo bylo vedeno v registru vozidel jako provozované, ale nebylo k němu uzavřeno povinné ručení. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu ze dne [datum] k úhradě zákonného příspěvku za toto období a nákladů na vymáhání ve výši 4 395 Kč, z toho příspěvku ve výši 4 095 Kč a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč, ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy. Žalobkyně žalovanému zaslala výzvu k zaplacení dluhu ze dne [datum] a dne [datum] pak předžalobní upomínku. 5. V řízení nevyšlo najevo nic, co by vyvrátilo či zpochybnilo tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný v rozhodné době byl vlastníkem nebo provozovatelem předmětného osobního automobilu; tato tvrzení žalobkyně jsou v souladu s provedenými důkazy a žalovaný, ač měl možnost, je nijak nezpochybnil. 6. Nárok žalobkyně soud posoudil jako právo na uhrazení příspěvku za provozování vozidla bez pojištění odpovědnosti, a dospěl k závěru, že žalovaný, jako vlastník (provozovatel) vozidla, je povinen uhradit žalobkyni příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo v rozporu se zákonem provozováno bez sjednaného pojištění podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZPOPV“). Výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 tohoto zákona, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Výše denních sazeb pro jednotlivé druhy vozidel stanoví vyhláška Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., a to v § 2 odst. 1 písm. h) pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 včetně, ve výši 65 Kč. Dle § 4 odst. 4 ZOPO má žalobkyně také právo na zaplacení nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, výše těchto nákladů činí 300 Kč dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Žalovaný příspěvek ve smyslu shora uvedeném nezaplatil žalobkyni ani na výzvu. Následující den po splatnosti příspěvku a nároku na náklady se žalovaný dostal do prodlení a od tohoto dne je žalobkyně oprávněna požadovat zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 o. z., ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. Nezbývá tak než uzavřít, že žaloba byla podána důvodně, pročež soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku 4 395 Kč za příspěvek nepojištěných ve výši 4 095 Kč a poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva ve výši 300 Kč a dále s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od [datum] do zaplacení (bod I. výroku). 8. O náhradě nákladů řízení (výrok ad II.) soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, proto jí soud přiznal právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva ve výši dle dále uvedeného. Náklady žalobkyně tvoří odměna za 3 úkony právní služby 3 x 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (když k příslušenství se nepřihlíží dle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. celkem odměna 600 Kč, náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. celkem 300 Kč. Náhrada nákladů žalobkyně tak činí 900 Kč a 21 % DPH a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, tj. celkem 1 489 Kč. 9. V dané věci soud neshledal okolnosti zvláštního zřetele hodné, na jejichž základě by náhradu nákladů řízení z části nebo zcela nepřiznal (§ 150 o. s. ř.). 10. Soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud s ohledem na charakter uložených povinností třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.