76 C 224/2022-32 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky 3 996,38 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně, [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“), prostřednictvím prostředků elektronické komunikace uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému částku 4 000 Kč, která měla být splacena nejpozději dne [datum]. Úvěr byl poskytnut na účet žalovaného. Nadto žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 203,78 Kč za prodlení se splácením úvěru. Žalovaný uhradil na dotčený závazek celkem 3,62 Kč. Žalobkyně pohledávku za žalovaným nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení zůstal zcela pasivní. 3. Soud učinil ve věci následující závěr o skutkovém stavu: 4. Původní věřitel poskytl žalovanému dne [datum] částku 4 000 Kč (potvrzení o platbě, sdělení [právnická osoba] ze dne [datum]). Žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dluhu prostřednictvím předžalobní výzvy ze dne [datum] odeslané dne [datum] nejpozději do [datum]. Dopisem ze dne [datum] původní věřitel oznámil žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni. Žalobkyně dále k žalobě předložila nedatovanou listinu označenou jako Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] B/226948, podepsanou jen úvěrujícím (původním věřitelem), obsahující údaje o žalovaném, jejímž předmětem bylo sjednání poskytnutí úvěru ve výši 4 000 Kč. 5. Z ostatních žalobkyní předložených důkazů soud neučinil jakákoli pro věc významná zjištění. 6. Pokud jde o tvrzení žalobkyně, že s žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, tak v této části je soud toho názoru, že tvrzení žalobkyně a nabídnuté důkazy neumožňují přijmout nepochybný závěr o tom, že žalovaný uzavřel s původním věřitelem smlouvu o úvěru v předloženém znění. V listinných důkazech, které žalobkyně k důkazu navrhla, je sice obsažen text obsahově odpovídající tvrzením žalobkyně, z této listiny však nevyplývá, že by tato byla žalovanému známa a byla jím písemně akceptována, resp. že by na ní, případně na jiném akceptačním písemném projevu vůle žalovaného, byl připojen jiný či elektronický podpis (§ 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen„ NOZ“). U smlouvy o úvěru se sice nevyžaduje písemná forma a může být tedy uzavřena i formou komunikace na dálku prostřednictvím internetu, avšak v takovém případě musí žalobkyně jednoznačně prokázat, že k uzavření smlouvy skutečně došlo. Za této situace soud uzavřel, že z předložených listin nelze zjistit, že mezi označenými smluvními stranami skutečně byla uzavřena smlouva ve znění předloženém žalobkyní. Soud podotýká, že ani případné provedení platby ve výši 1 Kč ze strany žalovaného na účet původního věřitele (viz potvrzení o přijaté platbě) neprokazuje uzavření smlouvy o úvěru. Platba totiž byla připsána dne [datum], smlouva měla být uzavřena až [datum]. 7. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí finančních prostředků žalovanému ve výši 4 000 Kč, posoudil soud vztah mezi původním věřitelem a žalovaným jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. NOZ). Ochuzeným (původní věřitel) byla bez právního důvodu přenechána obohacenému (žalovanému) věc určená podle druhu (celkem 3 996,38 Kč po zohlednění dílčího plnění ve výši 3,62 Kč), k jejímuž vrácení byl žalovaný vyzván (§ 1958 NOZ) předžalobní výzvou, která byla podána k poštovní přepravě dne [datum]. Dle § 573 NOZ se má za to, že došlá zásilka odeslaná prostřednictvím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Dle výzvy byl žalovaný povinen zaplatit do [datum]. Dnem následujícím, tedy [datum], se dostal do prodlení a věřitel je tak oprávněn požadovat zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky (§ 1970 NOZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). Aktivní legitimaci žalobkyně soud posoudil dle § 1879 a násl. NOZ, když žalobkyně doložila postoupení pohledávky za žalovaným (bez ohledu na právní posouzení postupované pohledávky) na svou osobu podle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni vedle dlužné jistiny i úrok z prodlení z dlužné jistiny od data [datum] do zaplacení (výrok I.). Soud podotýká, že žalobkyně požadovala přiznání úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně, soud přitom nemohl překročit žalobní návrh. 8. Jak vyplývá z právě uvedeného, soud zamítl žalobu co do zbytku žalobního nároku, když s ohledem na neprokázání uzavření smlouvy žalobkyni nevznikl nárok na smluvní poplatky, smluvní pokuty ani na smluvní úrok (výrok ad II.). 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl ve věci úspěšný ze 55,40 % (výrok II. - 5 135,41 Kč) a neúspěšný naopak v rozsahu 44,60 % (výrok I. – 4 126,45 Kč), byl tudíž z procesního hlediska úspěšnější a má nárok na náhradu 10,80 % účelně vynaložených nákladů řízení. Podle obsahu spisu mu však v řízení nevznikly jakékoli náklady, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud podotýká, že při posuzování procesního úspěchu vycházel i z požadovaného příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku. 10. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.