76 C 236/2021-30 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 27. 5. 2021 domáhala proti žalovanému zaplacení částky 4 483 Kč z titulu smlouvy o úvěru č. 692255002 uzavřené dne 5. 7. 2019 mezi právním předchůdcem žalobkyně – společností [právnická osoba] – a žalovaným. Požadovaná částka sestávala z nesplacené jistiny úvěru ve výši 3 000 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 1 383 Kč. Žalobkyně dále požadovala zaplacení kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 100 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 378,90 Kč a běžícího zákonného úroku z prodlení. Žalovaný přes upomínky dluh neuhradil. 2. Žalobkyně podáním ze dne 14. 10. 2021 vzala žalobu částečně zpět, a to co do požadovaného kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 100 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 383 Kč. 3. Dle ustanovení § 96 odst. 1 až 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen„ o. s. ř.“.), může vzít žalobce za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to z části nebo zcela (odst. 1). Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí (odst. 2). Jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení (odst. 3). Ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání (odst. 4). 4. Důsledně k uvedenému soud řízení o žalobě částečně zastavil v souladu s § 96 odst. 2 věta první a odst. 3 o. s. ř. 5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 6. Soud věc projednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. 7. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutečnosti: 8. Z listin označených jako Smlouva o úvěru č. 692255002 soud zjistil, na listině není připojen podpis zástupce společnosti [právnická osoba] V závěru je pouze vytištěn název věřitele. Smlouva obsahují parametry úvěru, označení stran smlouvy – původního věřitele a žalovaného, a poskytnutí částky 3 000 Kč. 9. Dopisem ze dne 4. 12. 2020 odeslaným dne 7. 12. 2020 společnost [právnická osoba] žalovanému oznámila, že pohledávku za ním ze smlouvy o půjčce 6922550026 postoupila žalobkyni. 10. Předžalobní upomínkou zástupce žalobkyně ze dne 3. 5. 2021 odeslanou dne 5. 5. 2021 byl žalovaný vyzván k uhrazení částky 4 486 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím do 12. 5. 2021. 11. Z Dohody o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2020, z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, z výpisu z obchodního rejstříku, z obchodních podmínek smlouvy o úvěru, z potvrzení o úplatě za postoupené pohledávky soud neučinil jakákoli pro věc významná zjištění. 12. Po provedeném dokazování soud nemá za prokázané, že úvěrová smlouva byla uzavřena. Listina označená jako smlouva o úvěru č. 692255002 datovaná dnem 5. 7. 2019 absentuje podpis původního věřitele. Ostatně, dle této smluv měl být úvěr poskytnut až poté, co žalovaný zašle kopii občanského průkazu a identifikační platbu (v tomto ohledu se tak jedná spíše o nabídku na uzavření smlouvy než o samotnou smlouvu, když má být teprve věřitelem schválena). Avšak žalobkyně neprokázala, že by žalovaný provedl jakoukoli identifikační pravdu, ba ani to, že byly žalovanému vůbec nějaké prostředky původním věřitelem vyplaceny. 13. Pro úplnost soud uvádí, že vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, soud ji nemohl vyzvat k navržení důkazů k prokázání výše uvedených rozhodných skutečností a poučit ji o následcích neunesení důkazního břemene dle § 118a odst. 3 o. s. ř.. Jelikož se toto poučení poskytuje zásadně na jednání, není na místě jednání odročovat proto, aby účastníkovi mohlo být poučení poskytnuto dodatečně. 14. Za situace, kdy soud nemá za prokázané uzavření tvrzené smlouvy o úvěru (§ 1731 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku), v úvahu by připadalo posouzení vztahu mezi původním věřitelem a žalovaným dle zásad bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku. Jelikož však žalobkyně neprokázala, že by původní věřitel poskytl žalovanému částku 3 000 Kč, nebylo v řízení zjištěno, že by na straně žalovaného existovalo jakékoli bezdůvodné obohacení. Proto nezbylo než žalobu zamítnout. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 146 odst. 2 věta první per analogiam (z procesního hlediska zavinila částečné zastavení řízení žalobkyně tím, že vzala žalobu zpět, aniž by tak učinila pro chování žalovaného; jednotlivé úkony zástupce žalobkyně přitom nelze dost dobře oddělit z hlediska částí řízení, ohledně níž měla žalobkyně úspěch a části neúspěchu.) tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný byl zcela úspěšný, avšak dle obsahu spisu mu v řízení nevznikly jakékoli náklady.