76 C 32/2022-18 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný dne [datum] použil k přepravě vozidlo městské hromadné dopravy na linkách provozovaných žalobkyní, avšak neprokázal se platným jízdním dokladem. Proto mu byla uložena povinnost zaplatit jízdné ve výši [částka] a přirážku k jízdnému ve výši [částka]. 2. Soud podle § 115a občanského soudního řádu rozhodl věc bez nařízení jednání, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný se na výzvu soudu podle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud předpokládá, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek. 3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalovaný výše uvedeného dne cestoval na lince hromadné dopravy provozované žalobkyní a při přepravní kontrole se neprokázal platným jízdním dokladem. Bylo mu uloženo zaplatit jízdné ve výši [částka]. Dne [datum] žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu, kterou ho vyzvala k zaplacení dlužného jízdného [částka] a přirážky k jízdnému ve výši [částka]. 4. Po právní stránce byla věc posouzena tak, že žalovaný tím, že nastoupil do vozidla městské hromadné dopravy, uzavřel s žalobkyní smlouvu o přepravě osob, na základě níž mu vznikla povinnost zaplatit žalobkyni jízdné (§ 2550 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., dále jen„ OZ“, § 3 odst. 2 a 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu). Podle § 4 odst. 1 vyhlášky č. 175/2000 Sb. je cestující povinen se pro účely kontroly uzavření přepravní smlouvy po dobu jejího plnění (tj. po dobu jízdy ve vozidle) prokázat platným jízdním dokladem. Žalovaný nedoložil, že zaplatil řádně jízdné, a vznikla mu tak podle § 37 odst. 4 písm. d), odst. 5 písm. c) a odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb., zákon o drahách, a podle § 18a odst. 2 písm. c), odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, povinnost uhradit žalobkyni kromě základního jízdného i přirážku, a to ve výši dle smluvních přepravních podmínek žalobkyně jakožto dopravce (§ 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb.). Vzhledem k tomu, že žalovaný jízdné spolu s přirážkou ve lhůtě splatnosti neuhradil, dostal se tím s plněním svého dluhu do prodlení (§ 1968 OZ), čímž žalobkyni vznikl i nárok na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 OZ), a to ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 5. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého má právo na náhradu nákladů řízení žalobkyně, která byla ve věci zcela úspěšná. Náklady žalobkyně představuje zaplacený soudní poplatek ve výši [částka], dále soud přiznal žalobkyni dle ustanovení § 151 odst. 3 občanského soudního řádu dvě paušální náhrady po [částka] dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za podání žaloby a předžalobní výzvu. 6. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.