77 C 118/2021-46 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky s tím, že žalovaná nesplnila povinnost vyplývající ze smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací č. 8024989, když po skončení smluvního vztahu nevrátila pronajaté přijímací zařízení ani nezaplatila smluvní pokutu za nevrácení zařízení v částce 5 000 Kč. Žalovaná se nevyjádřila a zůstala nečinná. Soud nařídil jednání na den 19. 1. 2022 a účastníky k němu řádně a včas předvolal. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila z důvodu procesní ekonomie, souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci ve své nepřítomnosti. Žalovaná se bez omluvy nedostavila. Soud proto jednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně (dříve [právnická osoba]) se dne 21. 8. 2019 v rámci smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací č. 8024989 – kombinovaná televize dohodla s žalovanou na pronájmu technického zařízení [název] [anonymizována tři slova] sériového čísla [anonymizováno]. Žalovaná se ve smlouvě zavázala pro případ nevrácení pronajatého zařízení zaplatit smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč. Dne 21. 8. 2019 bylo žalované technické zařízení předáno k užívání. Žalobkyně od smlouvy odstoupila dne 31. 3. 2020 pro nesplnění finančních závazků žalované. Žalovaná byla vyzvána k vrácení pronajatého zařízení a k zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč. Žalovaná nevrátila pronajaté zařízení ani nezaplatila smluvní pokutu, a to ani přes opakovanou urgenci právního zástupce žalobkyně. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Žalobkyně a žalovaná uzavřely v rámci smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací nájemní smlouvu ve smyslu § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jejíž součástí bylo srozumitelné a platné ujednání o smluvní pokutě ve smyslu § 2048 a násl. o. z. Žalovaná smluvní povinnosti nesplnila, když po ukončení smlouvy, k němuž došlo odstoupením od smlouvy dne 31. 3. 2020, nevrátila pronajaté zařízení ani nezaplatila vyúčtovanou smluvní pokutu (5 000 Kč). Žalovaná se tak ve smyslu ve smyslu § 1968 o. z. ocitla v prodlení. Žalobkyně má proto, vedle neuhrazené částky 5 000 Kč, dle § 1970 o. z. právo požadovat zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši, jež plyne z § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Žalobkyně svůj nárok prokázala, žaloba je důvodná a soud jí proto vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 5 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava věci, předžalobní výzvy, podání žaloby včetně jejího doplnění ze dne 13. 12. 2021), tři náhrady hotových výdajů v paušální výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za jedenadvacetiprocentní daň z přidané hodnoty z částky 900 Kč ve výši 252 Kč. Žaloba má parametry tzv. formulářové žaloby ve smyslu § 14b odst. 1 a. t. a nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11, což zjevně vyplývá z komparace s mnohými jinými, ke zdejšímu soudu žalobkyní podanými obdobnými návrhy.