77 C 205/2022-33 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 22 278 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný coby provozovatel vozidla [registrační značka] neměl v době od 16. 7. 2019 do 11. 10. 2019, v době od 12. 10. 2019 do 29. 2. 2020, v době od 1. 3. 2020 do 30. 6. 2020 a dále v době od 1. 7. 2020 do 31. 10. 2020 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a je tedy povinen zaplatit příspěvek do garančního fondu ve výši 4 136 Kč, 6 627 Kč, 5 734 Kč a 5 781 Kč a poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 4x 300 Kč. Žalovaný se nevyjádřil a zůstal nečinný. Soud v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), o věci rozhodl na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání, neboť s takovým postupem účastníci souhlasili. Soud má žalobkyní tvrzené skutečnosti za prokázané. Žalovaný byl v době od 16. 7. 2019 do 31. 10. 2020 dle informací z registru silničních vozidel, k nimž má žalobkyně ze zákona přístup, vlastníkem a provozovatelem vozidla [registrační značka], [VIN kód], se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, přičemž k vozidlu nebylo po těchto 474 dnů (88 dnů + 141 dnů + 122 dnů + 123 dnů) sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla; žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužných příspěvků do 30 dnů a poučila jej o jeho právech a povinnostech a následcích nevyhovění (zjištěno z výpisů z Centrálního registru vozidel, z kupní smlouvy ze dne 22. 8. 2018, z výzev k úhradě příspěvku z 9. 1. 2020, 3. 9. 2020, 18. 2. 2021 a 1. 4. 2021, z upomínek z 24. 6. 2020, 31. 12. 2020, 26. 5. 2021 a 9. 7. 2021 a z II. upomínky z 7. 8. 2020 vč. dodejek a údajů České pošty o sledování zásilek). O pravosti a pravdivosti předložených listinných důkazů soud neměl v řízení důvod pochybovat. Důkazy jednoznačně vedou k prokázání tvrzení žalobkyně. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaný byl vlastníkem a provozovatelem vozidla [registrační značka] a neměl k němu v žalobě vymezených navazujících obdobích sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně žalovaného vyzvala celkem čtyřikrát k úhradě dlužných příspěvků (u téhož vozidla ve čtyřech navazujících obdobích od 16. 7. 2019 do 11. 10. 2019, od 12. 10. 2019 do 29. 2. 2020, od 1. 3. 2020 do 30. 6. 2020 a od 1. 7. 2020 do 31. 10. 2020) do garančního fondu, poučila jej o následcích nevyhovění. Žalovaný příspěvky v celkové výši 22 278 Kč (4 136 Kč, 6 627 Kč, 5 734 Kč a 5 781 Kč) do garančního fondu neuhradil. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Žalovaný porušil povinnost sjednat si pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla [registrační značka], vyplývající z § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Dle § 4 zákona č. 168/1999 Sb. je žalovaný povinen za každý z 474 dnů (88 dnů + 141 dnů + 122 dnů + 123 dnů), kdy nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, zaplatit žalobkyni příspěvek v částce 47 Kč (dle § 2 odst. 1 písm. g/ prováděcí vyhlášky č. 205/1999 Sb.). Žalobkyně čtyřmi výzvami žalovaného řádně a včas vyzvala k úhradě správně vyčíslených příspěvků. Žalovaný příspěvky nezaplatil a žalobkyně má proto právo na zaplacení 22 278 Kč (4 136 Kč, 6 627 Kč, 5 734 Kč a 5 781 Kč) za období od 16. 7. 2019 do 31. 10. 2020. Žalobkyně má dále právo na dvě náhrady nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek v částce 2x 300 Kč (dle § 2a prováděcí vyhlášky), a to v prvním a posledním případě. Ode dne 17. 4. 2020 je tak žalovaný v prodlení s úhradou částky 4 136 Kč ve smyslu § 1968 o. z., ode dne 18. 11. 2020 je v prodlení s úhradou částky 6 627 Kč, ode dne 5. 5. 2021 je v prodlení s úhradou částky 5 734 Kč a ode dne 16. 6. 2021 je žalovaný v prodlení s úhradou částky 5 781 Kč. Žalobkyně má proto podle § 1970 o. z. právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužných částek 4 136 Kč, 6 627 Kč, 5 734 Kč a 5 781 Kč v zákonných výších, jež plynou z § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. V této části je žaloba důvodná a soud jí proto vyhověl. Další dva poplatky spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. v návaznosti na § 2a prováděcí vyhlášky soud žalobkyni nepřiznal, neboť žalovaný neměl k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla konstantně v období od 16. 7. 2019 do 31. 10. 2020 a rozdělení tohoto období na čtyři na sebe navazující období (od 16. 7. 2019 do 11. 10. 2019, od 12. 10. 2019 do 29. 2. 2020, od 1. 3. 2020 do 30. 6. 2020 a od 1. 7. 2020 do 31. 10. 2020), za něž žalobkyně požaduje 4x náhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek v částce 300 Kč, bylo ze strany žalobkyně v případě druhé a třetí výzvy naprosto bezdůvodné a nadbytečné. V době, kdy žalobkyně odesílala žalovanému druhou výzvu k zaplacení dlužného příspěvku, jí již musela být známa jednotlivá žalovaným nezaplacená období. V této části je tak žaloba nedůvodná a soud ji proto zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež měla v řízení neúspěch jen v poměrně nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 392 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 940 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23 478 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, zaslání předžalobní výzvy, podání žaloby) realizovaných před podáním návrhu ve věci, tři náhrady hotových výdajů v paušální výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za jedenadvacetiprocentní daň z přidané hodnoty z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení za odměnu advokáta a paušální náhradu hotových výdajů za doplnění žaloby ze dne 30. 5. 2022, neboť v tomto podání doplněné skutečnosti měly být obsaženy již v podané žalobě, pročež náklady za tento úkon nelze považovat za účelně vynaložené.