77 C 220/2022-22 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 20 163 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný coby provozovatel vozidla [registrační značka] neměl v době od 30. 8. 2019 do 31. 1. 2020, v době od 1. 2. 2020 do 30. 6. 2020 a dále v době od 1. 7. 2020 do 31. 10. 2020 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a je tedy povinen zaplatit příspěvek do garančního fondu ve výši 7 285 Kč, 7 097 Kč a 5 781 Kč a poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 3x 300 Kč. Žalovaný se nevyjádřil a zůstal nečinný. Soud v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), o věci rozhodl na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání, neboť s takovým postupem účastníci souhlasili. Soud má žalobkyní tvrzené skutečnosti za prokázané. Žalovaný byl v době od 30. 8. 2019 do 31. 10. 2020 dle informací z registru silničních vozidel, k nimž má žalobkyně ze zákona přístup, vlastníkem a provozovatelem vozidla [registrační značka], [VIN kód], se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, přičemž k vozidlu nebylo po těchto 429 dnů (155 dnů + 151 dnů + 123 dnů) sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla; žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužných příspěvků do 30 dnů a poučila jej o jeho právech a povinnostech a následcích nevyhovění (zjištěno z výpisů z Centrálního registru vozidel, z kupní smlouvy ze dne 9. 5. 2019, z výzev k úhradě příspěvku z 19. 8. 2020, 29. 10. 2020 a 25. 2. 2021, z upomínek z 25. 11. 2020, 18. 2. 2021 a 2. 6. 2021 vč. údajů České pošty o sledování zásilek). O pravosti a pravdivosti předložených listinných důkazů soud neměl v řízení důvod pochybovat. Důkazy jednoznačně vedou k prokázání tvrzení žalobkyně. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaný byl vlastníkem a provozovatelem vozidla [registrační značka] a neměl k němu v žalobě vymezených navazujících obdobích sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně žalovaného vyzvala celkem třikrát k úhradě dlužných příspěvků (u téhož vozidla ve třech navazujících obdobích od 30. 8. 2019 do 31. 1. 2020, od 1. 2. 2020 do 30. 6. 2020 a od 1. 7. 2020 do 31. 10. 2020) do garančního fondu, poučila jej o následcích nevyhovění. Žalovaný příspěvky v celkové výši 20 163 Kč (7 285 Kč, 7 097 Kč a 5 781 Kč) do garančního fondu neuhradil. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Žalovaný porušil povinnost sjednat si pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla [registrační značka], vyplývající z § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Dle § 4 zákona č. 168/1999 Sb. je žalovaný povinen za každý z 429 dnů (155 dnů + 151 dnů + 123 dnů), kdy nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, zaplatit žalobkyni příspěvek v částce 47 Kč (dle § 2 odst. 1 písm. g/ prováděcí vyhlášky č. 205/1999 Sb.). Žalobkyně třemi výzvami žalovaného řádně a včas vyzvala k úhradě správně vyčíslených příspěvků. Žalovaný příspěvky nezaplatil a žalobkyně má proto právo na zaplacení 20 163 Kč (7 285 Kč, 7 097 Kč a 5 781 Kč) za období od 30. 8. 2019 do 31. 10. 2020. Žalobkyně má dále právo na dvě náhrady nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek v částce 2x 300 Kč (dle § 2a prováděcí vyhlášky), a to v prvním a posledním případě. Ode dne 3. 11. 2020 je tak žalovaný v prodlení s úhradou částky 7 285 Kč ve smyslu § 1968 o. z., ode dne 14. 1. 2021 je v prodlení s úhradou částky 7 097 Kč a ode dne 12. 5. 2021 je žalovaný v prodlení s úhradou částky 5 781 Kč. Žalobkyně má proto podle § 1970 o. z. právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužných částek 7 285 Kč, 7 097 Kč a 5 781 Kč v zákonných výších, jež plynou z § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. V této části je žaloba důvodná a soud jí proto vyhověl. Další poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. v návaznosti na § 2a prováděcí vyhlášky soud žalobkyni nepřiznal, neboť žalovaný neměl k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla konstantně v období od 30. 8. 2019 do 31. 10. 2020 a rozdělení tohoto období na tři na sebe navazující období (od 30. 8. 2019 do 31. 1. 2020, od 1. 2. 2020 do 30. 6. 2020 a od 1. 7. 2020 do 31. 10. 2020), za něž žalobkyně požaduje 3x náhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek v částce 300 Kč, bylo ze strany žalobkyně v případě druhé výzvy naprosto bezdůvodné a nadbytečné. V době, kdy žalobkyně odesílala žalovanému druhou výzvu k zaplacení dlužného příspěvku, jí již musela být známa jednotlivá žalovaným nezaplacená období. V této části je tak žaloba nedůvodná a soud ji proto zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež měla v řízení neúspěch jen v poměrně nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 295 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 843 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21 063 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, zaslání předžalobní výzvy, podání žaloby) realizovaných před podáním návrhu ve věci, tři náhrady hotových výdajů v paušální výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za jedenadvacetiprocentní daň z přidané hodnoty z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.