77 C 261/2021-21 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s tím, že žalovaný nezaplatil cenu za elektřinu v částce 8 358 Kč, již v období od 15. 6. 2020 do 2. 11. 2020 od žalobkyně odebírala na adrese [adresa žalovaného], a nezaplatil 6 × poplatek za odeslanou upomínku po 100 Kč. Žalovaný se nevyjádřil a zůstal nečinný. Soud v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), o věci rozhodl na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání, neboť s takovým postupem účastníci souhlasili. V tomto odůvodnění se podle § 157 odst. 4 o. s. ř. uvádí pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně se dne 21. 5. 2020 dohodla s žalovaným ve smlouvě o poskytování služeb elektřina na podmínkách dodávek elektřiny žalovanému na adresu [adresa žalovaného], a žalovaný na to elektřinu od 15. 6. 2020 do 2. 11. 2020 odebíral. Podle faktury č. 6100240096 měl za takto odebranou elektřinu, po započtení uhrazených záloh, zaplatit částku 8 358 Kč do 22. 11. 2020. Žalobkyně žalovanou opakovaně, šestkrát, vyzvala k úhradě dluhu. Ve smlouvě se přitom smluvní strany dohodly, že žalovaný uhradí poplatek 100 Kč za každou jednotlivou upomínku ke splnění povinnosti. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o dodávce elektřiny ve smyslu § 50 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon. Žalovaný smluvní povinnosti nesplnil, když neuhradil řádně vyfakturovanou cenu za dodanou a odebranou elektřinu, a když neuhradil řádně sjednané poplatky za upomínky. Žalovaný se ocitl dne 23. 11. 2020 v prodlení ve smyslu § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, s úhradou částky 8 358 Kč. Žalobkyně má proto, vedle neuhrazené ceny za odebranou elektřinu v částce 8 358 Kč a poplatků za upomínky v souhrnné částce 600 Kč, dle § 1970 občanského zákoníku právo na zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky 8 358 Kč v zákonné výši, jež plyne z § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Žalobkyně svůj nárok prokázala, žaloba je důvodná a soud jí proto vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 8 958 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, zaslání předžalobní výzvy, podání žaloby) realizovaných před podáním návrhu ve věci, tři náhrady hotových výdajů v paušální výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za jednadvacetiprocentní daň z přidané hodnoty z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Žaloba má parametry tzv. formulářové žaloby ve smyslu § 14b odst. 1 a. t. a nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11, což zjevně vyplývá z komparace s mnohými jinými, ke zdejšímu soudu žalobkyní podanými obdobnými návrhy.