77 C 357/2022-36 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky 810 Kč s příslušenstvím a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 63 Kč s tím, že žalovaná, jež je držitelkou televizního přijímače od června 2013 nezaplatila měsíční televizní poplatky za období měsíců září 2021 až únor 2022. Žalovaná se nevyjádřila a zůstala nečinná. Soud v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), o věci rozhodl na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání, neboť s takovým postupem účastnice souhlasily. V tomto odůvodnění se podle § 157 odst. 4 o. s. ř. uvádí pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaná v červnu 2013 přihlásila televizní přijímač. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení televizních poplatků dlužných za šest měsíců upomínkou ze dne 28. 3. 2022. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Žalovaná, jež dle svého prohlášení z roku 2013 vlastní televizní přijímač, je podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, poplatníkem televizního poplatku, jehož měsíční výše podle § 6 citovaného zákona činí 135 Kč a jenž je žalobkyně podle § 10 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích žalobkyně oprávněna soudně vymáhat, a to včetně úroku z prodlení. Televizní poplatek je podle § 7 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích v případě fyzické osoby splatný vždy do patnáctého dne každého měsíce. Žalovaná na výzvu žalobkyně nereagovala a ocitla se podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“), v prodlení, když televizní poplatky za měsíce září 2021 až únor 2022 včas nezaplatila. Žalobkyně má proto, vedle dlužných televizních poplatků v částce 810 Kč, podle § 1970 o. z. právo požadovat zaplacení zákonných úroků z prodlení z dlužných částek, a to v kapitalizované výši 47,61 Kč vycházející z § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Žalobkyně svůj nárok prokázala, žaloba je důvodná a soud jí proto vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 563 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a ekvivalentu nákladů, které by v projednávaném sporu náležely nezastoupenému účastníku, tedy jedna paušální náhrada výdajů, za podání žaloby, za 100 Kč dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a náhrada hotových výdajů ve výši 63 Kč za výzvu k plnění (žalobkyni by náležela paušální náhrada ve výši 100 Kč, žalobkyně však požadovala nižší částku a doložila výši svých hotových výdajů). Odměnu advokáta soud žalobkyni nepřiznal, neboť u sporu o zaplacení televizního poplatku, jenž je pro žalobkyni, která se na poli svého působení těší natolik výsadnímu postavení, že na ni lze v určitých oblastech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci (srovnej např. I. ÚS 3344/12, I. ÚS 3768/14), z povahy věci zcela rutinní záležitostí, nelze výdaje spojené s externím právním zastoupením považovat za účelně vynaložené.