8 C 249/2019-71 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala zaplacení shora uvedené částky z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobu odůvodnila tím, že je vlastníkem stavby bez č.p./č.e., zapsané na [list vlastnictví], pro k.ú. [část obce], [územní celek], způsob využití stavba technického vybavení (výměníková stanice, nebo VS [ulice], dále také jen výměník). Stavba stojí na parcele [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek]. Stavbu využívá jako technologické zařízení (výměník) [právnická osoba] hospodářství [územní celek] (vlastník pozemku, dále také jako uživatel). Ačkoli žalovaný nemá k nemovitosti jakýkoli právní vztah, pronajímal uživateli stavbu Smlouvou o nájmu provozních objektů a zařízení v majetku [územní celek] ze dne [datum]. Tím že pronajímal žalovaný majetek, který není jeho vlastnictvím získal obohacení na úkor žalobkyně jako skutečného vlastníka. Žalobkyně požadovala vydání bezdůvodného obohacení za období od [datum] do [datum]. Žalovaný nic nezaplatil, proto žalobkyně uplatnila nárok u soudu. 2. Žalovaný se k věci vyjádřil v tom smyslu, že nárok neuznává. Žalovaný uvedl, že si je vědom, že v minulosti byla uzavřena nájemní smlouva, jak tvrdí žalobkyně, která je neplatná, neboť později soud určil, že žalovaný není vlastníkem stavby výměníkové stanice. Nicméně poté, co tato skutečnost byla postavena na jisto až rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], žalovaný ukončil s uživatelem nájemní vztah a také vrátil poskytované plnění z neplatné smlouvy. další nájemné již neinkasuje, a proto ani nevzniká bezdůvodné obohacení. Proto navrhl žalobu zamítnout. 3. Z vlastní činnosti je soudu známo, že žalobou ze dne [datum] se žalobkyně domáhala zaplacení částky z titulu bezdůvodného obohacení také po uživateli stavby výměníkové stanice ([anonymizována dvě slova] [územní celek]), a to pod sp.zn. [spisová značka] u zdejšího soudu. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum], vedenou původně pod sp. zn. [spisová značka], se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení bezdůvodného obohacení za užívání předmětné výměníkové stanice i přímo za období od [datum] do [datum] ve shodné výši 150 097 Kč (po částečném zaplacení ve výši 147 214 Kč. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byla tato věc spojena ke společnému řízení pod sp. zn. [spisová značka]. Před zahájením prvního jednání ve věci shodně účastníci navrhli přerušit toto řízení do pravomocného skončení právě řízení pod sp.zn. [spisová značka], čemuž soud vyhověl. Toto řízení bylo celé pravomocně skončeno dne [datum]. Po skončení se žalobkyně vyjádřila v tom smyslu, že si je vědoma rozhodnutí ve shora uvedené věci, nicméně trvá na pokračování v řízení a žádá soud, aby rozhodl v intencích předchozího rozhodnutí. Soud nařídil jednání k projednání věci na den [datum] a z provedených důkazů zjistil následující skutečnosti. 4. Soud má ze shodných tvrzení účastníků ve smyslu § 120 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) za prokázané, že žalobce je vlastníkem„ výměníkové stanice“ (stavba na pozemku p. [číslo] v k.ú. [část obce], [územní celek], nájemní smlouva ze dne [datum] mezi žalovaným a [právnická osoba] [anonymizováno] [územní celek] je neplatná na základě rozhodnutí soudu o vlastnickém právu žalobce, a žalobce vyzval žalovaného k zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši 150 097 Kč do [datum] dopisem ze dne [datum]. [příjmení] tak mezi účastníky zůstalo toliko, zda se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil za období roku 2018, a příp. v jaké výši. 5. Současně má soud za zjištěné z vlastní činnosti, že v rámci řízení u zdejšího soudu pod sp.zn. [spisová značka], resp. [spisová značka], do které bylo spojeno, bylo žalobci přiznáno bezdůvodné obohacení za užívání stavby výměníků za období roku 2018 proti uživateli ([anonymizována dvě slova] [územní celek]), když soud rozhodl, že po pravomocném rozhodnutí zdejšího soudu o určení vlastnictví ke stavbě výměníku ve věci sp. zn. [spisová značka], tj. do [datum rozhodnutí], kdy nabyl právní moci rozsudek Krajského soudu, již uživatel nemohl být v dobré víře, že žalovaný v tomto řízení je vlastníkem výměníku. Co do výše bezdůvodného obohacení za užívání výměníku v roce 2018 vyšel soud ze znaleckého posudku, ze kterého vyplývá, že v roce 2018 činilo běžné nájemné 170,52 Kč/m2/rok, tj. (při ploše výměníkové stanice 301 m2) 51 327 Kč za rok 2018. 6. Z dodatku k nájemní smlouvě ze dne [datum] pod [číslo] ze dne [datum] s přílohou bylo zjištěno, že žalovaný ke dni [datum] vyjmul z předmětu nájmu výměník (VS [ulice]), který tedy pro rozhodné období roku 2018 již nebyl předmětem nájmu ve vztahu mezi žalovaným a uživatelem. 7. Na základě účastníky předložených listinných důkazů učinil soud závěr o následujícím skutkovém stavu: V rozhodném období od [datum] do [datum] nebyla stavba výměníku (VS [ulice]) předmětem pronájmu mezi žalovaným a uživatelem (Tepelné [anonymizováno] [územní celek]). 8. Po právní stránce soud věc posuzoval především podle § 3028 odst. 1, 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o.z.“) tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Jelikož se žalobkyně v této věci domáhá vydání bezdůvodného obohacení za užívání nemovitosti za období po [datum], byl žalobní nárok posuzován dle o.z. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1028/2018). Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2994 o. z. dal-li někdo neoprávněně věc k užívání nebo požívání jinému, aniž ten byl v dobré víře, má vlastník nebo spoluvlastník věci vůči uživateli nebo poživateli právo na náhradu. 9. Podle § 987 o. z. držitelem je ten, kdo vykonává právo pro sebe. Soud především vychází z toho, že pokud žalovaný nebyl vlastník, a v rozhodné době ani nijak neprojevil vůli chovat se jako vlastník, pak nemůže být odpovědný z titulu bezdůvodného obohacení. Z definice držby věci dle § 987 o.z., kdy podmínkou držby práva je jeho„ výkon“, má soud za žalovaný nedržel nijak hmotnou věc výměníku, když jej fakticky neovládal, ani žádným právním jednáním neměl vůli ovládat. Pokud nenaplňuje definici držitele (a ani odvozeně skutečný uživatel (detentor) v dané věci v rozhodné době roku 2018 neodvozuje výkon svého práva od žalovaného), pak nijak nenaplňuje ani domnělé právo, a nemůže mu jakkoli vzniknout bezdůvodné obohacení. V daném řízení tak žalovaný není ani pasivně věcně legitimovanou osobou, a soud proto žalobu zamítl. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle návrhu žalovaného, který žádal přiznat paušální náhradu nezastoupeného účastníka za 2 úkony ve věci. Podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (jinak jen o.s.ř.) tak soud přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů účastníka nezastoupeného advokátem dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. v částce 600 Kč za dva úkony á 300 Kč Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.