8 C 440/2021-19 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala zaplacení jistiny ve výši 35 880 Kč a příslušenství spočívajícího v úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 23 000 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne [datum] s žalobkyní (resp. její právní předchůdkyní, společností [právnická osoba]) smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovanému poskytla předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu a částku ve výši 18 870 Kč, ze které žalobkyně požaduje toliko 5 227 Kč za neuhrazený úrok úvěru a 7 653 Kč za neuhrazený poplatek za vyhodnocení úvěru. Dlužnou částku měl žalovaný uhradit ve 13 měsíčních splátkách po 2 990 Kč. Žalovaný však ve lhůtě splatnosti neuhradil ničeho, pročež se dne [datum] dostal do prodlení. Co se týče posouzení úvěrovatelnosti žalovaného, právní předchůdkyně žalobkyně vycházela ze svých vnitřních kritérií, a to maximálního počtu tří závazků u jiných věřitelů, 0 zahájených exekučních řízení, negativní lustrace v insolvenčním rejstříku, uvedení příjmů a výdajů a lustrace v ISIR, [příjmení] a databáze inkasních agentur. Právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že je žalovaný úvěruschopný. 2. Pohledávka přešla spolu s částí závodu společnosti [právnická osoba] na společnost [právnická osoba], a následně byla z této společnosti postoupena na žalobkyni dne [datum]. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Soud vzal za prokázané, že žalovaný dne [datum] v [obec] podepsal listinu označenou jako„ smlouva o úvěru [číslo]“, v níž se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout mu úvěr ve výši 23 000 Kč. Žalovaný svým podpisem potvrdil, že tuto částku převzal v hotovosti a že za ni uhradí celkem 39 560 Kč, tedy navíc 16 500 Kč na nákladech spotřebitelského úvěru, a to ve 13 měsíčních splátkách po 2 990 Kč, přičemž první splátka byla splatná dne [datum] a poslední splátka byla splatná dne [datum], jak se podává i z předpisu splátek. Z formuláře pro standardní spotřebitelské informace plyne, že byl o tomto všem žalovaný řádně informován. Za účelem ověření úvěrovatelnosti doložil žalovaný pracovní smlouvu ve společnosti [právnická osoba] s měsíční mzdou [částka], mzdový výměr od [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] ve výši [částka] měsíčně, smlouvu o nájmu bytu s nájemným a náklady na užívání bytu ve výši [částka]. Ve scoringové kartě obdržel žalovaný 26 bodů, čímž se těsně dostal do kategorie určené právní předchůdkyní žalobkyně pro úvěry do 70 000 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného předžalobní výzvou k úhradě dluhu, nicméně uvedla jiného původního věřitele ([právnická osoba]) a jinou částku (52 937,07 Kč), byť číslo úvěrové smlouvy uvedla správně. S ohledem na výše uvedené vady lze takovou výzvu považovat za nesrozumitelnou a zmatečnou. 4. K aktivní legitimaci žalobkyně vzal soud ze smlouvy o prodeji části závodu za prokázané, že společnost [právnická osoba] uzavřela smlouvu o koupi části závodu společnosti [právnická osoba] s touto společností, přičemž součástí převáděné částí závodu byla i smlouva s žalovaným. Z listiny„ smlouva o postoupení pohledávek“ soud zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalobkyně projevily vůli k postoupení pohledávky za žalovaným žalobkyni. <i>5. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Dle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném od 1. 1. 2014, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> <i>7. Dle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>8. Dle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> 9. Na základě výše uvedeného soud nejprve zkoumal aktivní věcnou legitimaci žalobkyně k podání žaloby, a dospěl k závěru, že je dána. [právnická osoba] smlouvou o prodeji části závodu převedla na společnost [právnická osoba] mimo jiné smlouvu o úvěru [číslo] kterou uzavřela tato společnost s žalovaným. Následně společnost [právnická osoba] v souladu s § 1779 a násl. občanského zákoníku postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, která se tak dostala do pozice věřitele. Svědčí ji proto aktivní věcná legitimace k podání žaloby na zaplacení 35 880 Kč s příslušenstvím proti žalovanému. 10. Smlouvu o úvěru [číslo] uzavřenou mezi společností [právnická osoba] a žalovaným posoudil soud jako smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Soud se v prvé řadě zabýval platností této smlouvy, kdy s ohledem na shora citovaný zákon o spotřebitelském úvěru a judikaturu nejvyšších soudů přezkoumal, zda předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele. Na základě předložených listin soud dospěl k závěru, že této povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně řádně dostála, kdy si nechala předložit pracovní smlouvu, platový výměr i nájemní smlouvu žalovaného, aby mohla posoudit jeho příjmy a nejvyšší pravidelnou výdajovou položku – nájemné a služby spojené s užíváním bytu. Rozdíl příjmů a výdajů byl ke splácení měsíční splátky 2 990 Kč dostatečný a žalovaný prošel také scoringovým testem právní předchůdkyně žalobkyně. Smlouvu tedy soud posoudil jako platnou. 11. Jelikož žalovaný neuhradil ničeho, má žalobkyně na základě smlouvy o úvěru nárok na zaplacení jistiny úvěru ve výši 23 000 Kč, částky 5 227 Kč za neuhrazený úrok úvěru a částky 7 653 Kč za neuhrazený poplatek za vyhodnocení úvěru, což je ještě méně, než bylo sjednáno v úvěrové smlouvě jako náklady úvěru. Soud proto žalobě v tomto rozsahu, tedy do částky 35 880 Kč, vyhověl. Jelikož se žalovaný dostal s úhradou celé dlužné částky do prodlení ke dni [datum] dle § 1968 o.z., přiznal soud žalobkyni také úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 23 000 Kč od [datum] do zaplacení dle § 1970 o.z. v zákonné výši (a dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”), a § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen a.t.), když v případě návrhu žalobce jde o opakované předkládání návrhu na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 614 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 436 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b a.t. sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 378 Kč. Žalovaný je povinen určené náklady řízení zaplatit advokátu, který zastupoval žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), a to ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení (§ 160 o.s.ř.).