8 C 524/2021-48 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“). 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky shora uvedené z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení, které vzniklo tím, že žalobkyně poskytla na účet žalovaného peněžní prostředky poté, co mezi účastníky probíhala jednání o uzavření smlouvy, ovšem uzavřenou smlouvu žalobkyně není schopna doložit. Žalobkyně uvedla, že dne [datum] poskytla žalovanému částku 9 280 Kč na jeho účet č. [bankovní účet] s variabilním symbolem [číslo], a jako důkaz k prokázání uvedené skutečnosti navrhla dotázat banku [právnická osoba], aby potvrdila, že v uvedený den byla shora popsaná platba provedena, a že s účtem disponoval žalovaný. Žalobkyně původně zaslala svůj žalobní návrh jako návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, nicméně s ohledem na nepředložení důkazů k prokázání nároku v rozkazním řízení nemohlo být nároku vyhověno, a věc musela být převedena do Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud nařídil jednání k projednání věci na den [datum], ze kterého se žalobkyně omluvila s tím, že nežádá odročení jednání, a žalovaný se bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání řádně doručeno ve smyslu § 49 odst. 4 o.s.ř. Soud proto věc projednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků a z provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 4. Soud zaslal dle návrhu žalobkyně součinnostní dotaz bance [právnická osoba], která dopisem ze dne [datum] sdělila, že účet č. [bankovní účet] vůbec neeviduje. Jelikož soud proto neměla za prokázané tvrzení žalobkyně, že byly tvrzené finanční prostředky poskytnuty žalovanému, a žalobkyně se nedostavila k soudnímu jednání, a proto jí nemohlo být poskytnuto poučení ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř., aby doplnila jiný příp. důkaz k prokázání svých tvrzení, nezbývá soudu než uzavřít, že žalobkyně nesplnila povinnost důkazní, nepodařilo se jí prokázat tvrzený žalobní nárok z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (jinak jen o.z.), a soudu proto nezbylo než žalobu zamítnout. Z dalších předložených důkazů soud proto nezjistil pro věc žádné relevantní skutečnosti. 5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s návrhem žalobce podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když v řízení byla poměrně úspěšnější strana žalovaná, nicméně z obsahu spisu se podává, že jí nevznikly žádné náklady řízení. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 6. Jelikož řízení bylo zahájeno na návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, a podle toho také vybrán soudní poplatek za řízení ve výši 400 Kč dle položky 2 bod. 1 písm. a) Sazebníku poplatků zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích – jinak jen ZSOP, ovšem soud platební rozkaz nevydal, a pokračoval v řízení (položka 2 bod 2. ZSOP), soud žalobkyni uložil povinnost doplatit soudní poplatek za řízení dle položky 1 bod. 1 písm. a) ZSOP.