8 C 543/2021-42 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Vzhledem k tomu, že proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, postupoval soud podle ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. a v odůvodnění uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení. 2. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně se žalovaným uzavřela prostřednictvím internetové aplikace smlouvu ke službě [anonymizováno] účet, na základě které žalovaný využil služeb žalobkyně spočívajících v odložené povinnosti zaplatit kupní cenu za zboží zakoupené žalovaným přes internet, který ji následně uhradí žalobkyni (jíž byla pohledávka na zaplacení kupní ceny postoupena prodejcem). Žalovaný provedl nákupy v celkové výši 4 956 Kč. Vystavené vyúčtování žalovaný neuhradil. Žalobkyně dále požaduje úrok z prodlení z dlužné částky a smluvní poplatek za prodlení s úhradou vystaveného vyúčtování v celkové výši 1 146 Kč. Ke kontrole schopnosti žalovaného splácet žalobkyně uvedla, že vycházela z tvrzení žalovaného, že je svobodný, bezdětný a zaměstnaný s příjmem [částka] měsíčně. Dále lustrovala žalovaného v interních i externích registrech vč. centrální evidence exekucí s negativním výsledkem, a použila scoringový model. Žalovaná odkázala na komentář a rozhodnutí, ze kterých podle ní vyplývá, že žalobkyně nebyla povinna ověřovat příjem žalovaného, a způsob ověření úvěruschopnosti ponechává více možností poskytovateli úvěru s poukazem na požadavek přiměřenosti. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den [datum]. Žalovanému bylo dne [datum] dle § 49 odst. 4 o.s.ř. doručeno předvolání k tomuto jednání. Žalovaný se k jednání bez omluvy či žádosti o odročení nedostavil, soud proto jednal bez přítomnosti žalovaného ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. 5. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Dne [datum] byla žalobkyní vystavena listina„ smlouva k službě [anonymizována dvě slova]“, na základě které měla žalobkyně poskytnout žalované finanční limit odvislý od vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného a jejích doložených příjmů. Bližší smluvní podmínky byly upraveny mimo text smlouvy, a to v listinách označených jako„ ceník“,„ všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba]“,„ [anonymizována dvě slova]“, a„ [anonymizována dvě slova]“. Žalovaný uvedl, že má měsíční příjem [částka], a že je svobodný a bezdětný, nicméně žalobkyně tato tvrzení neověřovala. Žalovaný čerpal celkově služby za 4 956 Kč, které za něho žalobkyně uhradila. K úhradě byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou ze dne [datum], ve které jí byla stanovena lhůta k úhradě dlužné částky do 7 dnů od datace výzvy. 6. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o.z.“) a dále pak zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ). Předně je soud toho názoru, že zřízení [anonymizována dvě slova] s finančním rámcem lze dle dikce § 2 odst. 1 ZSÚ vyhodnotit jako poskytnutí spotřebitelského úvěru. Nemusí se přitom jednat výlučně o smluvní typ smlouvy o úvěru (pojmově úplatný), může se jednat např. i o smlouvu o zápůjčce (která nemusí být úplatná). Soud přitom nemá pochyb, že žalobkyně je v daném smluvním vztahu v postavení podnikatele (§ 420 odst. 1 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.). Nejprve se ovšem soud zabýval platností smlouvy, a dospěl k názoru, že platně uzavřena nebyla ve smyslu § 87 ZSÚ. Žalobkyně neověřila tvrzení žalovaného o jeho příjmech. Dle názoru soudu v daném případě žalobkyně neprokázala, že postupovala řádně při posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Soud se ztotožňuje s žalobkyní v tom, že neexistuje jediný„ správný“ způsob ověření úvěruschopnosti, a že nepochybně kontrola veřejných i neveřejných registrů, stejně jako sofistikované scoringové modely jsou velmi správným způsobem, jak ověřit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr, ovšem to vše platí za předpokladu, že alespoň tvrzený příjem úvěrovaného je ověřen, neboť bez ověřeného příjmu nelze vyhodnotit žádný scoringový model. Jde o minimální požadavek, který ve vlastním zájmu také není žádnou překážkou pro úvěrovaného splnit; tím méně pro úvěrujícího. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy nedostatečně ověřila úvěryschopnost ve smyslu § 86 odst. 1 ZSÚ. Smlouvu o spotřebitelském úvěru proto soud ve smyslu § 87 ZSÚ a § 588 o.z. posoudil jako neplatnou, neboť narušuje veřejný pořádek tím, že nebyla splněna veřejnoprávní povinnost žalobkyně ze ZSÚ. Vyplacená částka žalovanému (resp. za čerpané služby/nákupy žalovaného), tak byla vyplacena bez právního důvodu, a mezi účastníky vznikl vztah z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaný je proto povinen vydat bezdůvodné obohacení odpovídající vyplacené částce žalobkyní, kterou dosud nezaplatila (§ 2991 odst. 1 o.z.). Za období prodlení (po výzvě k zaplacení – srov shora) pak žalované rovněž vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení (§ 1970 o.z., ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). Soud proto podle těchto ustanovení žalobě ve shora uvedeném rozsahu vyhověl a ve zbytku žalobu zamítl. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném ke dni provedení jednotlivých úkonů (dále jen a.t.). Odměnu a náhrady advokáta za řízení před soudem prvního stupně soud určil podle § 14b odst. 1 a 5 a.t., neboť – jak je mu známo z úřední činnosti - žalobce svůj nárok v této věci uplatnil návrhem podaným na ustáleném vzoru použitém opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech (tzv. formulářovou žalobou), přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota (výše peněžitého plnění bez příslušenství) nepřevyšuje 50 000 Kč. Žalobce měl úspěch v rozsahu přiznaných 5 489,21 Kč (vč. úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni vyhlášení tohoto rozsudku [datum]). Naopak žalovaný měl úspěch v celkovém rozsahu zamítnutých 2 080,60 Kč (vč. úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni vyhlášení tohoto rozsudku [datum]). Celkem soud přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 1 651 Kč, přičemž tato částka představuje cca 45,02 % (rozdíl úspěchu žalobce v řízení v rozsahu cca 72,51 % a úspěchu žalovaného v rozsahu cca 27,49 %) z jejich celkové výše. Celkovou výši nákladů 3 667 Kč žalobce tvoří soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t., a dále odměna a hotové výdaje zástupce žalobce z řad advokátů za 1 úkon právní služby po zahájení řízení z tarifní hodnoty 5 - 10 tis. Kč (§ 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 7 bod 4. a.t.) ve výši 1 x 1 500 Kč (za úkon účasti na soudním jednání dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. g) a.t.), a dále náhradou hotových výdajů za úkon 1 x 300 Kč (§ 13 odst. 4 a.t.). To vše navýšené o náhradu 21 % DPH, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrad odvést (§ 137 odst. 1, 3 o.s.ř.). Žalovaný je povinen určené náklady řízení zaplatit advokátu, který zastupoval žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), a to ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení (§ 160 o.s.ř.).