13 C 344/2019-291 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobce zahájil řízení o peněžitém nároku, který představuje škodu, která mu vznikla tím, že dne , datum, mezi 2:00 a 3:00 ranní hodinou poté, kdy opustil zábavu v souvislosti s angažovaností ve sportovním oddíle kopané v souvislosti s eskortou zajišťovanou strážníky Městské policie v , adresa, byl ve službě napaden městským strážníkem , jméno FO, , tedy 1) žalovaným, který jej nejprve za asistence svého kolegy spoutal, posadil na zadní sedadlo hlídkového služebního vozidla a následně jej udeřil loktem či pěstí do hlavy. Žalobci způsobil zranění – otřes mozku a další zlomeniny a poškození na hlavě, trvalé poškození zraku, jak vyplývá ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, . Skutkový děj byl předmětem rozsáhlého podrobného dokazování v rámci , podezřelý výraz, řízení vedeného proti 1) žalovanému orgány činnými v , podezřelý výraz, řízení, jak vyplývá ze spisu Okresního soudu v , adresa, , sp. zn. , spisová značka, . , Jméno zainteresované osoby 1/0, byl uznán vinným , podezřelý výraz, ublížení na zdraví podle § 329 tr. zák. Pravomocným rozsudkem v , podezřelý výraz, řízení, jde-li o existenci skutku a pachatele, jsou jiné státní orgány vázány. Tedy pro účely řízení o náhradě škody je postaveno na jisto, že 1) žalovaný porušil své povinnosti nejen strážníka městské policie, ale také obecnou povinnost nezasahovat do tělesné integrity jiného a fyzicky ublížil žalobci. Žalobce utrpěl újmu na zdraví představovanou otřesem mozku, zlomeninami lebečních kostí, zejména očnice a nosních kůstek, pohmožděninami tkání v obličeji a levého oka a krvácení do oka. Poškození zdraví žalobce je přímým důsledkem popsaného jednání 1) žalovaného. 1) žalovaný jako strážník Městské policie v , adresa, se napadení dopustil při plnění svých pracovních povinností, kdy žalobce eskortoval služebním vozidlem na služebnu Policie České republiky. Lze tedy dovozovat, že pokud se nedopustil tzv. excesu, je odpovědné za jeho jednání , adresa, , tedy 2) žalovaný jako zřizoval městské obecní policie a současně i jako zaměstnavatel 1) žalovaného. Žalobce vyzval oba žalované k náhradě škody. U 1) žalovaného očekával sebereflexi a projev lítosti nad škodlivým následkem, který osobně způsobil. Žalobce se však od žalovaného žádné reakce nedočkal. 1) žalovaný se žalobci nikdy ani neomluvil. 2) žalovaný vůbec na jeho výzvu nereagoval. Žalobce požaduje plnění solidárně po žalovaných z titulu náhrady újmy, která představuje bolestné ve výši , částka, , ztížení společenského uplatnění ve výši , částka, . Uplatněné nároky mají oporu ve znaleckém posudku , tituly před jménem, , jméno FO, .2. V průběhu řízení žalobce v reakci na námitky žalovaných odmítl, že by se na vzniku škody jakýmkoliv způsobem podílel. Zranění mu bylo způsobeno výlučně 1) žalovaným v situaci, kdy žalobce byl spoután s rukama za zády, seděl na zadním sedadle služebního vozidla městské policie, kde byl převážen na služebnu Policie České republiky. Žalobce před nástupem do vozidla městské policie žádné zranění na oku či obličeji neměl. Zranění mu bylo výlučně způsobeno 1) žalovaným v uvedené době při převozu na služebnu Policie České republiky úderem loktem či pěstí 1) žalovaného. Žalobce v tomto řízení uplatnil odškodnění pouze za zranění oka a s tím spojené následky. Pokud je namítáno, že zranění si mohl žalobce způsobit sám při předchozí potyčce či při pádu, pak takovéto zranění, které žalobce utrpěl, nemohlo tímto způsobem vzniknout. Mohlo by se snad jednat pouze o určité pohmožděniny či odřeniny, nikoliv tak zásadní a závažné poškození oka, potažmo lebky. Mechanismus vzniku zranění byl jednoznačně prokázán v rámci , podezřelý výraz, řízení, vypracovaným znaleckým posudkem soudního znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , který i v tomto nalézacím řízení své závěry nezměnil. Žalovanými namítaná souvislost se skutkem popsaným v příkaze , adresa, ze dne , datum, za tam popsané jednání byla žalobci uložena pokuta, nemá žádnou souvislost s jednáním, jehož se vůči žalobci dopustil 1) žalovaný. Jednalo se o dva samostatné na sobě nezávislé skutky. Nelze tedy z nich dovozovat jakoukoliv souvislost či spoluodpovědnost žalobce na vzniklé újmě. 2) žalovaný odpovídá za vzniklou škodu jako zaměstnavatel 1) žalovaného, který konal a jednal v rámci svých pracovních povinností strážníka městské policie. , adresa, i nadále 1) žalovaného zaměstnává. Tím tedy uznává svou odpovědnost, neboť zjevně nepovažuje jednání žalovaného za vážné vybočení z plnění pracovních povinností, neboť jinak by se žalovaným rozvázal pracovní poměr.3. Žalovaní se žalobou nesouhlasili. Navrhli její zamítnutí. Své procesní stanovisko v průběhu řízení nezměnili. 1) žalovaný v případě, že by soud žalobu proti němu nezamítl, navrhoval, aby soud uvažoval o případné míře spoluodpovědnosti žalobce na vzniklé škodě a míru této odpovědnosti, aby soud určil. Poukázal na to, že žalobce byl tím, kdo vyprovokoval celý následný sled událostí, kdy v silně podnapilém stavu stavěl hlídku městské policie jako taxi, kladl odpor, byl agresivní. Opakovaně vystupoval proti strážníkům městské policie, lomcoval dveřmi vozu městské policie, sprostě urážel, klad odpor při zatýkání. Dokonce se pokusil napadnout strážníka městské policie, když praštil dveřmi od vozu ve chvíli, kdy měl strážník , jméno FO, stále nohy z vozu. Jednání žalobce pak jednoznačně dokresluje příkaz , adresa, ze dne , datum, , kdy byl žalobce uznán vinným z přestupku proti veřejnému pořádku – neuposlechnutí výzvy úřední osoby při výkonu její pravomoci, kterého se dopustil tím, že dne , datum, kolem 02:10 hodin v , adresa, úmyslně neuposlechl výzvy Jménem zákona k zanechání protiprávního jednání, kterým narušoval veřejný pořádek a úmyslně neuposlechl výzvy Jménem zákona k prokázání totožnosti s poučením, že pokud neuposlechne zákonné výzvy, bude předveden na služebnu Policie České republiky, kdy obviněný na výzvu nereagoval. Jeho jednání se stupňovalo, a proto byl za pomoci hmatů a chvatů sveden na zem a byla mu nasazena pouta. Žalobci za uvedené jednání byla uložena pokuta. Pokud by žalobce se necítil být vinným z popsaného přestupku, jistě by využil právních prostředků ke své obraně. To však žalobce neučinil. Tedy byl to právě žalobce, který svým chováním, předchozí rvačkou, kladením odporu a opakovanými nekontrolovatelnými pády vyvolal situaci, že proti němu muselo být použito donucovaných prostředků. Žalobce tedy incident vyprovokoval a za vzniklou újmu je tedy spoluodpovědný. Žalovaný své procesní stanovisko v průběhu řízení nezměnil. Zdůraznil použití nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 1424/09, dle kterého se vázanost podle § 135 odst. 1 o. s. ř. neprosadí, jestliže se na vzniku škody spolupodílel svým jednáním poškozený nebo třetí osoba. O takovouto situaci dle názoru žalovaného se v dané věci jedná, a to za okolností, které popsal.4. 2) žalovaný setrval na zamítnutí žaloby a své procesní stanovisko v průběhu řízení nezměnil. Poukázal na to, že žalobce sám vyprovokoval následný sled události svým chováním, když je zřejmá časová, místní, věcná souvislost mezi jednáním žalobce popsaném v , podezřelý výraz, příkaze a následným jednáním, zejména při zásahu strážníka městské policie, tedy 1) žalovaného. Žalovaný jako zaměstnavatel 1) žalovaného však nemůže za jeho jednání, za které byl uznán pravomocně vinným, odpovídat. Není totiž splněna podmínka, že žalovaný takto činil na pokyn či v zájmu svého zaměstnavatele. Úder spoutaného žalobce s rukama za zády na zadním sedadle služebního vozidla městské policie představoval osobní zájem 1) žalovaného, nikoliv plnění pokynů svého zaměstnavatele. Lze totiž vysledovat, že žalovaný osobní zájem sledoval tím, že chtěl dokončit to, co nestihl venku, se žalobcem si chtěl vyřídit to, že ho žalobce vyprovokoval. Strážník městské policie je také jenom člověk, byť je osobou, která prochází školeními na odolnost vůči stresu, zákroky strážníků a podobně. Byl to však žalobce, který svým jednáním 1) žalovaného vyprovokoval a pokud takto 1) žalovaný jednal, tak ze svého osobního zájmu, nikoliv v zájmu zaměstnavatele. Na straně 1) žalovaného jde tedy o exces, který zaměstnavatele vyviňuje z odpovědnosti za vzniklou škodu. Žalovaný jednoznačně vnímá, že mezi oběma událostmi je místní, časová i věcná souvislost, neboť pokud by žalobce svým prvotním jednáním nebyl agresivní, nevyprovokoval strážníky městské policie, tak by nedošlo k použití donucovacích prostředků a k dalším úkonům směřujícím k tomu, že žalobce musel být převezen na služebnu Policie České republiky za účelem prokázání totožnosti. Žalovaný tedy v důsledku excesu svého zaměstnance nemůže za vzniklou škodu nést odpovědnost. Navrhoval tedy žalobu zamítnout.5. Návrh žalobce byl posuzován v původním řízení, které skončilo vyhlášením rozsudku dne , datum, , č. j. , spisová značka, . Soud návrhu žalobce vyhověl. Rozsudek byl napaden odvoláním oběma žalovanými. Usnesením Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka,