29 C 245/2023-79 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 14 112 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní (resp. jejím právním předchůdcem společností [právnická osoba]) prostřednictvím internetových stránek [webová adresa] uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] (platnou a účinnou ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne [datum]), na jejímž základě půjčila a poskytla žalobkyně (resp. její předchůdce) žalovanému částku ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal předmětnou částku spolu s příslušenstvím vrátit do [datum], což neučinil. Pohledávka právního předchůdce žalobkyně byla postoupena na žalobkyni v této věci smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum]. 2. Soud ve věci rozhodl bez jednání, když žalobkyně s tímto souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud proto předpokládal, že s rozhodnutím bez jednání nemá námitky (§ 115a o.s.ř., § 101 odst. 4 o.s.ř.). Z listin založených ve spise soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla elektronicky uzavřena dne [datum] smlouva o úvěru, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni tuto částku spolu s příslušenstvím do dne [datum]. Žalobkyně poskytnutý úvěr ve výši 12 000 Kč převedla na bankovní účet žalovaného. Žalovaný však porušil své smluvní povinnosti, když ve lhůtě splatnosti dlužnou částku neuhradil, čímž se ocitl v prodlení. Žalobkyně tedy po žalovaném požaduje jistinu ve výši 12 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení ve výši 15 %, dále kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 867,95 Kč (tj. zákonný úrok z prodlení počítaný z jistiny od 1. dne prodlení po splatnosti závazku, tedy od [datum] do [datum]), dále částku ve výši 100 Kč (neuhrazené paušální náklady na upomínání), dále částku ve výši 434Kč jako náklad spojený s uplatněním pohledávky (zaslání dopisu, telefonní hovor, osobní kontakt) a dále částku ve výši 2 112 Kč jako smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení (tj. od [datum] do [datum]). Žalovaný dosud ani přes výzvu žalobkyně ničeho neuhradil. Tato částka byla žalobkyní vůči žalovanému uplatněna předžalobní výzvou ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Soud při dokazování vycházel zejména ze smlouvy o úvěru, obchodních podmínek úvěru, výpisu z účtu, smlouvy o postoupení pohledávek, upomínek a dalších listinných důkazů. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 4. Při právním posouzení soud vycházel zejména z příslušných ustanovení občanského zákoníku, zejména § 2395 a následující občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. upravujících úvěrovou smlouvu. Věc soud právně posoudil podle § 2395 a následující občanského zákoníku dle smlouvy o úvěru (dle rámcové smlouvy podepsané sms elektronickým podpisem), pokud jde o příslušenství pohledávky, § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Žalovaná žalobkyni z úvěrové smlouvy uzavřené na dálku dluží jistinu ve výši 12 000 Kč. Podle § 2395 obč. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 platí, že úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 5. Žalobkyně v této věci byla tak jako nový věřitel, tj. postupník, oprávněna domáhat se úhrady dluhu po žalovaném dle výše uvedeného, když žalovaná pohledávka na ní přešla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalobkyně v této věci byla tak jako nový věřitel, tj. postupník, oprávněna domáhat se úhrady dluhu po žalovaném dle výše uvedeného. S ohledem na vše výše uvedené soud shledal, že pokud jde o nárok žalobkyně, odpovídá výši dluhu tak, jak žalovanému vznikl dle výše uvedeného. S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud shledal, že nárok žalobkyně je důvodný a podložený příslušnými důkazy (výrok I. tohoto rozsudku), když soud žalobkyni přiznal žalobou uplatněnou částku ve výši 14 112 Kč včetně příslušenství. Ze smlouvy obecně plyne, že byly splněny podmínky pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného. 6. Podle § 1970 obč. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Zákonný úrok z prodlení tak byl žalobkyni přiznán dle § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. 8. Podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 112 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 10. Za další písemné podání žalobkyně, obsahující doplnění žaloby, soud žalobkyni náhradu odměny (a hotových výdajů) advokáta již nepřiznal, neboť skutečnosti v něm uvedené měly být součástí žaloby, a nelze jej tak považovat za účelně provedený úkon právní služby. 11. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. 12. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.