29 C 336/2022-308 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Žaloba a vyjádření k žalobě: 1. Žalobou ze dne [datum], došlou zdejšímu soudu téhož dne, na čl. 2 – 4, se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 92.589 se zákonným úrokem z prodlení 8,5% ročně z částky 92.589 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila zejména tím, že dle žaloby se žalovaný předmětného jednání dopustil dne [datum] v [údaj o čase] hodin, když v ulici [ulice] u domu [adresa] v obci [obec] způsobil dopravní nehodu (dále jen nehoda či střet). K dopravní nehodě došlo tak, že žalovaný vyjížděl s vozidlem [typ vozidla] [anonymizováno], [registrační značka] (dále jen vozidlo [typ vozidla] [anonymizována dvě slova]) a přehlédl vozidlo [typ], [registrační značka] (dále jen vozidlo [typ]) ve vlastnictví [anonymizováno] [celé jméno svědkyně] (dále jen poškozená), čímž došlo ke střetu vozidel. Technická závada jako příčina dopravní nehody nebyla na místě ohledáním zjištěna ani uplatněna. Následnou lustrací však bylo zjištěno, že žalovaný má platnou blokaci řidičského oprávnění. Vzhledem k tomu, že vozidlo VW bylo u žalobkyně v době dopravní nehody pojištěno dle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) a škoda byla způsobena provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě [číslo] uhradila žalobkyně z titulu pojištění odpovědnosti z jeho provozu v rámci pojistné události [číslo] (dále jen pojistná událost): dne [datum] [právnická osoba] částku ve výši 87.589,00 Kč, jakožto regresní náhradu škody, vyplacenou v rámci smluvního pojištění poškozené za škodu na vozidle [typ vozidla] a za zapůjčení náhradního vozidla, a dne [datum] poškozené částku ve výši 5.000,00 Kč, jakožto plnění za spoluúčast v rámci smluvního pojištění poškozené, tzn. celkem částku ve výši 92.589,00 Kč. Ustanovení § 3 odst. 3 písm. a) zák. č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o silničním provozu) stanoví, že:„ Řídit motorové vozidlo může pouze osoba, která je držitelem řidičského oprávnění pro příslušnou skupinu motorových vozidel (dále jen„ skupina vozidel“) uděleného Českou republikou, státem, který je členským státem Evropské unie nebo smluvní stranou Dohody o Evropském hospodářském prostoru (dále jen„ jiný členský stát“), nebo jiným státem podle mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána a která upravuje oblast silničního provozu.“ Ustanovení § 4 písm. a) zákona o silničním provozu stanoví, že:„ Při účasti na provozu na pozemních komunikacích je každý povinen chovat se ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní, aby nepoškozoval životní prostředí ani neohrožoval život zvířat, své chování je povinen přizpůsobit zejména stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, povětrnostním podmínkám, situaci v provozu na pozemních komunikacích, svým schopnostem a svému zdravotnímu stavu.“ Ustanovení § 5 odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu stanoví, že:„ Řidič je kromě povinností uvedených v § 4 dále povinen věnovat se plně řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti a sledovat situaci v provozu na pozemních komunikacích.“ Ustanovení § 25 odst. 6 zákona o silničním provozu stanoví, že:„ Řidič vozidla, které zastavilo nebo stálo a opět vyjíždí od okraje pozemní komunikace nebo od chodníku, musí dávat znamení o změně směru jízdy a nesmí ohrozit ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích. Řidiči autobusu hromadné dopravy osob nebo trolejbusu musí v obci řidiči ostatních vozidel umožnit vyjetí ze zastávky nebo ze zastávkového pruhu, a to snížením rychlosti jízdy, popřípadě i zastavením vozidla; řidič autobusu nebo trolejbusu přitom nesmí ohrozit zejména řidiče vozidel jedoucích stejným směrem.“ Vzhledem k tomu, že žalovaný porušil shora citovaná ustanovení právních předpisů, naplnil dispozici ustanovení § 2910 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen obč.z. či jen OZ, které stanoví, že:„ Škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil.“ Podle § 10 odst. 1 písm. g) ve spojení s § 2 písm. f) a § 6 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla vzniklo žalobkyni jakožto pojistiteli právo na náhradu pojistného plnění proti žalovanému, jelikož řídil vozidlo a měl platnou blokaci řidičského oprávnění. V důsledku výše uvedeného vznikl žalobkyni nárok na vyplacení toho, co za žalovaného plnila, tedy na náhradu vyplaceného pojistného plnění ve výši 92.589 Kč. Žalobkyně písemně vyzvala žalovaného k úhradě žalované částky dne [datum], avšak žalovaný přes tuto výzvu neuhradil ničeho. Následně žalobkyně přípisem ze dne [datum] sdělila žalovanému, že na svém nároku trvá vzhledem k tomu, že žalobci nepředložil žádný důkaz prokazující tvrzení, že by ke škodné události došlo jiným způsobem. Následně byl žalovaný k úhradě výše uvedené částky ve lhůtě sedmi dnů byl žalovaný prostřednictvím žalobcova právního zástupce písemně vyzván předžalobní výzvou dne [datum], zaslanou na jedinou žalobci dvě známé adresy žalovaného. Žalovaný dosud ani přes tyto výzvy ničeho neuhradil. V důsledku prodlení žalovaného se zaplacením uvedené částky vznikl dále žalobci vůči žalovanému nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení, a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně se tak po žalovaném domáhala výše uvedené částky s příslušenstvím. 2. Žalovaný ve věci podal odpor na č.l. 10 (shodně č.l. 13), ve kterém uvedl, že ze strany žalobkyně došlo ke klamání soudu s tím, že z obsahu plyne, že se dále vyjádří. 3. Žalovaný doplnil odpor prostřednictvím svého právního zástupce na č.l. 12, ve kterém zejména uvedl, že tvrzení v žalobě popírá, žalobkyni nic nedluží, když nárok pojišťovně nevznikl a správní řízení žalovaný vyhrál, je tak nutné respektovat presumpci neviny, žalovaný nebyl za tvrzené jednání odsouzen, žádnou povinnost neporušil a škodu nezpůsobil. Nárok žalobkyně je tak nedůvodný, když žalovaný nebyl viníkem dopravní nehody. Navrhl zamítnutí žaloby. 4. Podáním na č.l. 84 žalobkyně doplnila ve věci důkazy. 5. Podáním na č.l. 131 –134 (dále jen doplnění či změna žaloby) se žalobkyně vyjádřila k odporu žalovaného. V podání zejména uvedla že, Žalobkyně uvedla, že ohledně dopravní nehody ze dne [datum] (která je předmětem tohoto řízení) proti žalovanému bylo vedeno přestupkové řízení u Magistrátu města Ústí nad Labem, odbor přestupkových agend, pod sp. zn. [spisová značka] [číslo] a později na základě odvolání žalovaného u Krajského úřadu Ústeckého kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství pod sp. zn. [spisová značka] (vše dále jen jako přestupkové řízení, resp. přestupkové řízení [číslo] nebo také správní řízení). Žalovanému bylo kladeno za vinu, že spáchal přestupek podle ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu a přestupek podle ust. § 125c odst. 1 písm. e) bod 12 zákona o silničním provozu. Jinými slovy bylo žalovanému v přestupkovém řízení kladeno za vinu, že dne [datum] se 1) při účasti na provozu na pozemních komunikacích nechoval ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní, aby nepoškozoval životní prostření ani neohrožoval život zvířat, dále že své chování nepřizpůsobil zejména stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, povětrnostním podmínkám, situaci v provozu na pozemních komunikacích, svým schopnostem a svému zdravotnímu stavu a že se plně nevěnoval řízení vozidla a nesledoval situaci v provozu na pozemních komunikacích, čímž porušil ust. 4 písm. a) a ust. § 5 odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu a 2) že v provozu na pozemních komunikacích nebyl držitelem příslušného řidičského oprávnění, čímž porušil ust. 3 odst. 3 písm. a) zákona o silničním provozu (dále jen přestupek [číslo]). Nejprve bylo rozhodnuto rozhodnutím Magistrátu města Ústí nad Labem, odbor přestupkových agend, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] [číslo], kterým byl žalovaný uznán vinným z výše uvedených přestupků (dále jen přestupkové rozhodnutí [číslo]). Na základě podaného odvolání rozhodl Krajský úřad Ústeckého kraje, odbor dopravy a silničního hospodářství, rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] [spisová značka] (dále jen odvolací rozhodnutí [číslo]) tak, že prvostupňové rozhodnutí zrušil a věc vrátil k novému projednání Magistrátu města Ústí nad Labem, odbor přestupkových agend. Nato však bylo vydáno usnesení Magistrátu města Ústí nad Labem, odbor přestupkových agend ze dne 11.01.2021, sp. zn. [spisová značka] [číslo], kterým bylo řízení zastaveno (dále jen rozhodnutí o zastavení [číslo]), neboť odpovědnost za přestupek zanikla. Jinými slovy řečeno, není pravdou, jak žalovaný tvrdí, že správní řízení„ vyhrál", nicméně bylo zastaveno z důvodů procesních, nikoliv z důvodů hmotněprávních, neboť uplynula promlčecí lhůta odpo