29 C 497/2022-65 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 45 035,39 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo]. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr na sjednaný úvěrový rámec ve výši 50 000 Kč, který žalovaný čerpal. Žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit úvěr včetně úroků z úvěru a poplatků v pravidelných měsíčních splátkách po 1 655 Kč vždy k 15. dni v měsíci. Žalovaný uhradil žalobkyni celkem na splátkách pouze částku ve výši 4 964,61 Kč. Žalovaný splátky řádně a včas nehradil, proto žalobkyně od smlouvy dopisem ze dne [datum] odstoupila. Žalobkyně pak smlouvu považuje za důvod, který právně odpadl, a to s ohledem na epidemii koronaviru u žalovaného, proto se po žalovaném domáhá pouze bezdůvodného obohacení ve výši nesplacené jistiny, tj. částky 45.035,39 Kč s úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení v zákonné výši. 2. Ve věci byl vydán Okresním soudem v Ústí nad Labem platební rozkaz ze dne [datum rozhodnutí], j. č. [číslo jednací], který byl následně pro nedoručení zrušen usnesením ze dne [datum rozhodnutí], j. č. [číslo jednací], toto usnesení nabylo právní moci dne [datum]. 3. Soud ve věci rozhodl bez jednání, když žalobkyně s tímto souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud proto předpokládal, že s rozhodnutím bez jednání nemá námitky (§ 115a o.s.ř., § 101 odst. 4 o.s.ř.). Z listin založených ve spise (smlouvy o úvěru včetně sazebníku, všeobecných podmínek, výpisu z účtu, přehledu plateb a vyúčtování, upomínky, odstoupení od smlouvy, doplnění žaloby a dalších listinných důkazů) soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dne [datum] smlouva o úvěru, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec do výše 50 000 Kč (čerpaný žalovaným na účet obchodníka) a žalovaný se zavázal hradit úvěr v měsíčních splátkách ve výši 1 655 Kč. Žalovaný úvěr řádně a včas nehradil, čímž se ocitl v prodlení, když splátky řádně a včas nehradil. Žalovanému tedy vznikl vůči žalobkyni dluh ve výši 45 035,39 Kč (tj. dluh pouze na jistině po započtení uhrazených splátek ve výši 4 964,61 Kč), když s ohledem na podstatnou změnu okolností po uzavření smlouvy žalobkyně po žalovaném zbylé nároky nepožaduje, když smlouvu považuje za důvod, jejíž platnost změnou okolností odpadla (koronavirová epidemie). Žalovaný ani přes výzvu žalobkyně ničeho neuhradil a je tak s úhradou dluhu v prodlení. 4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 5. S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud shledal, že nárok žalobkyně je důvodný a podložený příslušnými důkazy. 6. Při právním posouzení soud vycházel zejména z příslušných ustanovení občanského zákoníku, zejména § 2395 a následující občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. upravujících úvěrovou smlouvu. 7. Věc soud právně posoudil podle § 2395 a následující občanského zákoníku dle smlouvy o úvěru, pokud jde o příslušenství pohledávky, § 513 obč. zák. ve spojení s ust. § 1 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. 8. Podle § 2395 obč. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 2399 odst. 1 platí, že úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 10. Podle § 1970 obč. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Zákonný úrok z prodlení tak byl žalobkyni přiznán dle § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 793 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 252 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 7 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 3 x 500 Kč (viz dále) a paušální náhrada výdajů dle § 14b uvedené vyhlášky v částce 3 x 100 Kč a 1 x 300 Kč (tj. za každý ze tří úkonů právní služby - za převzetí a přípravu zastoupen, návrh ve věci samé a výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé a dále režijní paušál za doplnění žaloby) a dále daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 441 Kč, celkem tedy náklady řízení 4 793 Kč. 13. Za další písemné podání žalobkyně, obsahující doplnění žaloby na výzvu soudu, soud žalobkyni náhradu odměny (mimo hotové výdaje, viz výše) advokáta již nepřiznal, neboť skutečnosti v něm uvedené měly být součástí žaloby, a nelze jej tak považovat za účelně provedený úkon právní služby. Soud žalobkyni přiznal odměnu a náhradu výdajů pro první tři úkony ve věci dle § 14b AT (žaloba na ustáleném vzoru), když jinou odměnu ani nepovažoval za přiměřenou složitosti věci a hodnotě dlužné částky. 14. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. 15. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.