30 C 194/2023-15 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 10.180 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru ve výši 18.180 Kč (jistina – 10.000 Kč, souhrnný poplatek – 8.180 Kč), který měl žalovaný splatit prostřednictvím pravidelných týdenních splátek ve výši 303 Kč. Žalovaný zaplatil žalobkyni toliko částku ve výši 8.000 Kč, s tím, že dále již ničeho nezaplatil, třebaže byl vyzván ke zjednání nápravy. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhala zaplacení částky 10.180 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení byl zcela pasivním. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud po skutkové stránce zjistil, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] ve výši 18.180 Kč (jistina – 10.000 Kč, souhrnný poplatek – 8.180 Kč), který měl žalovaný splatit prostřednictvím pravidelných týdenních splátek ve výši 303 Kč, s tím, že částka 10.000 Kč byla žalovanému poskytnuta v hotovosti dne [datum]. Žalovaný zaplatil žalobkyni toliko částku ve výši 8.000 Kč, s tím, že dále již ničeho nezaplatil, třebaže byl vyzván ke zjednání nápravy. 5. Lze uzavřít, že žalovaný žalobkyni dosud nevrátil/nezaplatil částku 10.180 Kč. 6. Po právní stránce soud věc posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ NOZ“), na základě této smlouvy byl úvěrující (žalobkyně) povinen poskytnout úvěrovanému (žalovanému) na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný (žalovaný) byl povinen poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit ujednaný souhrnný poplatek za poskytnutí úvěru (§ 2395 NOZ). Uvedená povinnost byla žalovaným porušena, když zaplatil pouze částku ve výši 8.000 Kč, čímž se ocitl v prodlení se splácením peněžitého dluhu (§ 1968 NOZ). Za období prodlení, když žalobkyně požadovala úrok z prodlení od 26.8.2022, žalovanému vznikla povinnost zaplatit žalobkyni ještě úrok z prodlení (§ 1970 NOZ) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 7. S ohledem na výše uvedené soud žalobě výrokem I. tohoto rozsudku zcela vyhověl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 800 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč. 9. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.