30 C 238/2023-22 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 13.680 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně získala pohledávku na základě platné smlouvy o postoupení pohledávek. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel smlouvu o přepravě osob tím, že nastoupil do vozidla MHD provozovaného právní předchůdkyní žalobkyně. Po započetí přepravy se žalovaný na výzvu pověřené osoby neprokázal platným jízdním dokladem a vznikla mu tak povinnost zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně, resp. žalobkyni, vždy vedle jízdného ve výši 20 Kč i přirážku k jízdnému ve výši 1.500 Kč. Žalovaný však přes zaslanou výzvu částku nezaplatil. Úrok z prodlení žalobkyně požadovala od prvého dne prodlení do zaplacení. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Soud z předložených listinných důkazů po skutkové stránce zjistil, že žalovaný dne [datum] v [údaj o čase] hod., [datum] ve [údaj o čase] hod., [datum] v [údaj o čase] hod., [datum] v [údaj o čase] hod., [datum] v [údaj o čase] hod., [datum] ve [údaj o čase] hod., [datum] v [údaj o čase] hod., [datum] v [údaj o čase] hod. a [datum] v [údaj o čase] hod. cestoval prostředkem městské hromadné dopravy (linkou [číslo]) provozovaným právní předchůdkyní žalobkyně a na výzvu pověřené osoby se neprokázal platným jízdním dokladem, čímž mu vznikla povinnost zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně, resp. žalobkyni, vždy jízdné ve výši 20 Kč a dále přirážku jízdného ve výši 1.500 Kč. Dlužné jízdné s přirážkou bylo splatné v den předmětné jízdy s tím, že cestující je povinen zaplatit jízdné a přirážku jízdného, kterou stanoví dopravce v přepravních podmínkách a nesmí přesáhnout 1.500 Kč dle § 18a odst. 2 písm. b) a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o silniční dopravě“), popř. dle § 37 odst. 5 písm. b) a odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o drahách“). Žalovaný však dlužné jízdné s přirážkou nezaplatil, ačkoli mu byla žalobkyní zaslána výzva k plnění. Smlouvou o postoupení souboru pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, postoupena právní předchůdkyní žalobkyně jako postupitelem, [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba], na žalobkyni. 4. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ o.z.“). Na základě učiněných skutkových zjištění soud shledal, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o přepravě osob (§ 2550 a násl. o.z.), ze které cestujícímu (žalovanému) vzniklo za stanovené jízdné právo, aby jej dopravce (žalobkyně) přepravil do místa určení. Podrobnější úpravu osobní přepravy stanoví zvláštní předpis (§ 2578 o.z.), kterými jsou zákon o silniční dopravě, zákon o drahách a vyhláška č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní přepravu, ve znění pozdějších přepisů (dále jen„ v.p.ř.“). Detailní podmínky přepravy pak stanoví smluvní přepravní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně, ve znění účinném ke dni uskutečnění přepravy. 5. Z uvedených důvodů soud žalovanému výrokem I. uložil povinnost zaplatit žalobkyni 9 x dlužné jízdné (20 Kč) a 9 x přirážku jízdného (1.500 Kč), tedy celkem 13.680 Kč. Toto právo žalobkyně vyplývá z § 18a odst. 3 zákona o silniční dopravě, popř. dle § 37 odst. 6 zákona o drahách a § 49 odst. 3 v.p.ř., a dále ze smluvních přepravních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně. Do prodlení se zaplacením jízdného a přirážky k němu se žalovaný dostal v den uvedený v žalobě a od tohoto dne byla žalobkyně oprávněna požadovat zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky (jízdného a přirážky) v zákonné výši (§ 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni vedle dlužné jistiny i úrok z prodlení dle nařízení z dlužné částky od prvního dne prodlení až do zaplacení. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2.252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty 13.680 Kč, když žaloba bylo podána na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč. 7. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.