30 C 27/2023-20 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 11.186,06 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 7.000 Kč, které měl žalovaný vrátit dne 21.1.2022, a to včetně ujednaných poplatků ve výši 2.030 Kč, poplatku ve výši 110 Kč, ve výši 165 Kč a ve výši 29 Kč. Žalovaný v termínu splatnosti, jakož ani později, ničeho nevrátil (nezaplatil), třebaže byl vyzván ke zjednání nápravy. Pro případ prodlení na straně žalovaného byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z neuhrazené jistiny. Celková dlužná částka je složena z nesplacené jistiny ve výši 7.000 Kč, z poplatků ve výši 2.334 Kč, z nákladů na vymáhání ve výši 1.015 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 840,06 Kč za období od 22.1.2022 do 21.4.2022. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhala zaplacení částky 11.189,06 Kč, příslušenství a náhrady nákladů řízení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení byl zcela pasivním. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud z žalobkyní předložených listinných důkazů po skutkové stránce zjistil, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, na jejímž základě byly žalovanému téhož dne převodem na bankovní účet poskytnuty peněžní prostředky ve výši 7.000 Kč, které měl žalovaný vrátit dne 21.1.2022, a to včetně ujednaných poplatků v celkové výši 2.334 Kč. Žalovaný v termínu splatnosti, jakož ani později, ničeho nevrátil (nezaplatil), třebaže byl vyzván ke zjednání nápravy – paušální poplatek ve výši 35 Kč/denně, jakožto poplatek za účelně vynaložené náklady na vymáhání pohledávky. Pro případ prodlení na straně žalovaného byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z neuhrazené jistiny. 5. Celková dlužná částka, kterou žalovaný žalobkyni nevrátil, resp. nezaplatil, činí 9.369 Kč a je složena z nesplacené jistiny ve výši 7.000 Kč, z poplatků v souhrnné výši 2.334 Kč, z účelně vynaloženého nákladu na vymáhání pohledávky ve výši 35 Kč, jak bude dále rozvedeno, a ze smluvní pokuty ve výši 840,06 Kč za období od 22.1.2022 do 21.4.2022. 6. Po právní stránce soud věc posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ NOZ“), jež byla za použití § 562 odst. 1 NOZ prostřednictvím elektronických technických prostředků platně uzavřena v písemné formě, na jejímž základě byl úvěrující (žalobkyně) povinen poskytnout úvěrovanému (žalovanému) na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný (žalovaný) byl povinen poskytnuté peněžní prostředky vrátit v termínu splatnosti (§ 2395 NOZ) a současně zaplatit související poplatky. Uvedené povinnosti byly žalovaným porušeny, když ničeho nevrátil a nezaplatil, čímž se ocitl v prodlení (§ 1968 NOZ). V důsledku prodlení žalovanému rovněž vznikla povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu dle § 2048 a násl. NOZ. 7. Soud nevyhodnotil jako důvodný nárok žalobkyně na zaplacení účelně vynaložených nákladů na vymáhání pohledávky ve výši 1.015 Kč. Soud tento nárok vyhodnotil jako důvodný toliko co do částky 35 Kč, jež koresponduje paušálním denním nákladům, jak byly vyhodnoceny žalobkyně. 8. Soud má za to, že zaslání jedné upomínky (ať již představována sms zprávou, e-mailem či telefonátem) představuje pro žalovaného, jakožto dlužníka, dostatečné upozornění, aby byl ze strany žalobkyně zcela postačujícím způsobem informován o tom, že povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru neplní řádně a včas. Zaslání dalších upomínek, tj. 32 sms zpráv, 38 e-mailů a 14 telefonátů, nepokládá soud za nezbytné, ba právě naopak. Jedná o naprosto excesivní postup ze strany žalobkyně, a to navíc zjevně neefektivní způsob, když žalobkyně navzdory tomuto masivní vyzývání musela posléze přistoupit k podání tohoto žalobního návrhu. Soud se kloní k závěru, že primárním důvodem dalšího a nekonečného vyzývání žalovaného je skutečnost, že žalobkyni se v takovém případě otevřela možnost žalovanému naúčtovat další poplatky, a nikoliv jej upozornit na to, že řádně a včas neplní smluvně převzaté povinnosti. 9. Soud proto nárok žalobkyně na zaplacení částky ve výši 1.015 Kč shledal důvodným toliko co do částky 35 Kč, kterou ji přiznal ve výroku II. tohoto rozsudku, pročež soud výrokem I. tohoto rozsudku žalobu co do částky 980 Kč, jakožto účelně vynaložené náklady na vymáhání pohledávky, jako nedůvodnou zamítl. 10. S ohledem na výše uvedené soud žalobě výrokem II. tohoto rozsudku ve zbytku zcela vyhověl. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná jen částečně, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.519,20 Kč, přičemž tato částka představuje 67,46 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 83,73 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 16,27 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11.189,06 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč. 12. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.