30 C 352/2023-17 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky 31.172 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, tj. [právnická osoba], s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu, na jejímž základě mu byly postupně poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 25.000 Kč, které byl žalovaný povinen vrátit, a to včetně úroku ve výši 5.222 Kč, nejpozději dne 26.7.2022. Žalovaný však ničeho nevrátil/neuhradil, třebaže byl vyzván ke zjednání nápravy, pročež právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému vyúčtovala smluvní pokutu ve výši 950 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni. Ta se tak podanou žalobou domáhala zaplacení jistiny ve výši 25.000 Kč, úroku úvěru ve výši 5.222 Kč, smluvní pokuty ve výši 950 Kč, příslušenství a náhrady nákladů řízení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení byl zcela pasivním. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud po skutkové stránce zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně, tj. [právnická osoba], s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu [číslo] na jejímž základě, resp. na podkladě dodatků ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum], mu byly postupně převodem na bankovní účet poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 25.000 Kč (dne 27.4.2022 – 16.000 Kč, dne 9.5.2022 – 3.000 Kč, a dne 13.5.2022 – 6.000 Kč, které byl žalovaný povinen vrátit, a to včetně úroku ve výši 5.222 Kč, nejpozději dne 31.8.2022, tj. v den splatnosti. Žalovaný však ničeho nevrátil/neuhradil, třebaže byl vyzván ke zjednání nápravy, pročež právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému vyúčtovala smluvní pokutu ve výši 950 Kč, když pro případ prodlení bylo ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny za každý den prodlení. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni. 5. Lze uzavřít, že žalovaný dosud nevrátil/nezaplatil částku ve výši 31.172 Kč (25.000 Kč + 5.222 Kč + 950 Kč). 6. Po právní stránce soud věc posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ NOZ“), jež byla za použití § 562 odst. 1 NOZ prostřednictvím elektronických technických prostředků platně uzavřena v písemné formě, na jejímž základě úvěrující (právní předchůdkyně žalobkyně) povinen poskytnout úvěrovanému (žalovanému) na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný (žalovaný) byl povinen poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit sjednaný úrok, což však žalovaný porušil, když ničeho nevrátil/neuhradil. Za období prodlení, tj. od 1.9.2022, pak žalovanému vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení (§ 1970 NOZ) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V důsledku této právní skutečnosti žalovanému rovněž vznikla povinnost zaplatit právní předchůdkyně žalobkyně smluvní pokutu dle § 2048 odst. 1 a násl. NOZ, když její maximální výše je limitována § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, pročež se žalobkyně správně domáhala smluvní pokuty ve výši 950 Kč. Žalobkyně byla aktivně legitimována k podání žaloby na základě smlouvy o postoupení pohledávek (§ 1879 a násl. NOZ). 7. S ohledem na výše uvedené soud žalobě výrokem II. zcela vyhověl (vyjma úroku z prodlení od 27.7.2022 do 31.8.2022, jak bude dále rozvedeno). 8. Žalovaný byl povinen jistinu a sjednaný úrok vrátit/zaplatit nejpozději do 31.8.2022, jak je patrné z dodatku smlouvy o úvěru ze dne 1.8.2022. Jelikož žalovaný v tomto termínu ničeho nevrátil/nezaplatil, ocitl se na následující den, tj. dne 1.9.2022, v prodlení. Pakliže žalobkyně úrok z prodlení požadovala již od 27.7.2022, požadovala jej předčasně. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení od 27.7.2022 do 31.8.2022 pro předčasnost zamítl. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. dle § 142 odst. 3 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná jen částečně, avšak jednalo o neúspěch v poměrně nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2.700 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.248 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25.950 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč. 10. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.