33 C 270/2022-50 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 12 500 Kč s příslušenstvím. Dle žalobního tvrzení poskytla žalobkyně žalovanému na základě úvěrové smlouvy ze dne [datum] částku 8 000 Kč s tím, že žalovaný jí měl tuto částku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 988 Kč do [datum], což však žalovaný neučinil. Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu ve výši 1 512 Kč z důvodu prodlení žalovaného s úhradou dluhu. Úvěruschopnost byla s ohledem na výši úvěru ověřena výpisem z účtu žalovaného za období [měsíc] a [měsíc] [rok]. Z výpisu z účtu vyplývá kreditní obrat, tedy součet příjmů, ve výši desítek tisíc Kč. Příjmy žalovaného tak byly dostatečné. Dále žalobkyně opatřila výpis z databáze [databáze] a [databáze], ze kterých vyplynulo, že žalovaný nemá žádné úvěry po splatnosti. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného tak bylo dostatečné. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 2. Soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a zjistil následující skutečnosti z důkazů, které jsou uváděny v závorce za tím kterým dílčím skutkovým zjištěním. 3. Žalovaný dne [datum] požádal žalobkyni prostřednictvím elektronických prostředků o zapůjčení částky 8 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] (dále jen„ Smlouva“) zavázal vrátit úvěr do 28 dnů ode dne poskytnutí úvěru včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 988 Kč. Na poplatek za poskytnutí úvěr byla žalovanému poskytnuta sleva ve výši 100 % poplatku podmíněná úhradou ve lhůtě splatnosti. V případě prodlení se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení (smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] a kopie OP žalovaného). 4. Žalobkyně dne [datum] dočasně poskytnula žalovanému částku 8 000 Kč (potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady realizované dne [datum]). 5. Dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě žalovaného dluhu (výzva k úhradě ze dne [datum]). 6. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je svobodný a bezdětný. Příjem uvedl žalovaný ve výši [částka], výdaje ve výši [částka], náklady na bydlení ve výši [částka] a splátky úvěrů ve výši [částka] (žádost o poskytnutí úvěru [číslo] a vyhodnocení úvěruschopnosti a registrace klienta na č. l. 21 spisu). 7. Ke dni žádosti o úvěr žalovaný nebyl v prodlení s úhradou jiných dluhů ([databáze] [anonymizována tři slova] ze dne [datum] a [databáze] [anonymizováno] ze dne [datum]). 8. Žalovaný měl za měsíc [měsíc] [rok] příjem ve výši [částka] a za měsíc [měsíc] [rok] příjem ve výši [částka] (výplatní páska žalované za [měsíc] [rok]). 9. Zůstatek na účtu žalovaného ke dni [datum] činil 1 510,16 Kč (výpis z běžného účtu za období od [datum] do [datum] a výpis z běžného účtu za období od [datum] do [datum]). 10. Na základě provedených důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 11. Žalovaný dne [datum] požádal žalobkyni prostřednictvím elektronických prostředků o zapůjčení částky 8 000 Kč. Žalovaný se ve Smlouvě zavázal vrátit úvěr do 28 dnů ode dne poskytnutí úvěru včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 988 Kč. Na poplatek za poskytnutí úvěr byla žalovanému poskytnuta sleva ve výši 100 % poplatku podmíněná úhradou ve lhůtě splatnosti. V případě prodlení se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení. Žalobkyně dne [datum] dočasně poskytnula žalovanému částku 8 000 Kč. Dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě žalovaného dluhu. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je svobodný a bezdětný. Příjem uvedl žalovaný ve výši [částka], výdaje ve výši [částka], náklady na bydlení ve výši [částka] a splátky úvěrů ve výši [částka]. Ke dni žádosti o úvěr žalovaný nebyl v prodlení s úhradou jiných dluhů. Žalovaný měl za měsíc [měsíc] [rok] příjem ve výši [částka] a za měsíc [měsíc] [rok] příjem ve výši [částka]. Zůstatek na účtu žalovaného ke dni [datum] činil 1 510,16 Kč. Majetkové poměry žalovaného nenasvědčovaly tomu, že by měl v budoucnu problém splatit zapůjčené prostředky ve lhůtě splatnosti. 12. Při právním posouzení věci soud vycházel z následujících zákonných ustanovení: 13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 14. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 16. Podle § 1813 občanského zákoníku má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 17. Podle § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 18. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 19. Podle § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. 20. Podle § 122 odst. 2 ZSÚ uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. 21. Po právní stránce soud věc posoudil jako občanskoprávní vztah plynoucí z platně uzavřené smlouvy o zápůjčce (§ 2390 o. z.). Z této smlouvy byla zapůjčitelkou (žalobkyní) přenechána vydlužiteli (žalovanému) věc určená podle druhu, konkrétně peníze (částka 8 000 Kč), kterou se vydlužitel (žalovaný) zavázal vrátit po uplynutí dohodnuté doby. Na poplatek za poskytnutí úvěru byla poskytnuta sleva ve výši 2 988 Kč, která byla podmíněna úhradou dluhu ve lhůtě splatnosti. Jinými slovy povinnost včas vrátit zapůjčené prostředky byla utvrzena smluvní pokutou ve výši poskytnuté slevy (§ 2048 o. z.). Ohledně posouzení podmíněné slevy jakožto smluvní pokuty soud odkazuje na závěry v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. 31 Cdo 2674/2014. Stejná povinnost (včas vrátit zapůjčené prostředky) byla dále utvrzena smluvní pokutou ve výši 0,1 % z dlužné částky denně. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy nesplnil a dnem následujícím po dni splatnosti se proto ocitl v prodlení. Žalobkyně tak má nárok na placení úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po splatnosti. 22. Ohledně smluvních pokut (§ 2048 o. z.) soud dospěl k závěru, že byly uplatněny v rozporu s limity danými § 122 odst. 2 ZSÚ (0,1 % dlužné jistiny denně). Smluvní pokuta tak byla sjednána ve větší výši, než umožňují právní předpisy a zakládá v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. K ujednání o nepřiměřené smluvní pokutě soud proto nepřihlížel (§ 1813 a 1815 o. z.). 23. Čl. 6 odst. 1 směrnice 93/13 EHS (dále jen„ Směrnice“), podle něhož zneužívající klauzule nejsou pro spotřebitele závazné, představuje kogentní ustanovení, které směřuje k nahrazení formální rovnováhy, kterou smlouva nastoluje mezi právy a povinnostmi smluvních stran, rovnováhou skutečnou, která umožňuje nastolit rovnost mezi těmito smluvními stranami (viz rozsudky Soudního dvora Evropské unie ze dne 14. 6.