34 C 59/2023-20 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou došlou nadepsanému soudu domáhala po žalované zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Uvedla, že mezi původním věřitelem [právnická osoba], IČO: [číslo] a žalovanou probíhala jednání o uzavření smlouvy, kterou není žalobkyně schopna doložit. Původní věřitel poukázal žalované dne 18. 6. 2021 na její bankovní účet č. [bankovní účet], pod [variabilní symbol] částku 20 000 Kč. Žalovaná získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, a tudíž žalobkyně má právo na vrácení toho co plnila. Žalobkyně prostřednictvím právního zástupce vyzvala žalovanou dopisem ze dne 9. 11. 2022 k vrácení peněz. Výzva se dostala do dispoziční sféry žalované desátý den po jejím odeslání a tento den je dnem splatnosti. Následujícího dne se žalovaná ocitla v prodlení. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 21. 7. 2022. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Ve věci soud nařídil ústní jednání na den 9. 5. 2023. K jednání se po předchozí omluvě nedostavila žalobkyně, o odročení jednání nepožádala. Žalovaná se bez omluvy nedostavila. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“). 4. Z potvrzení o platbě soud zjistil, že z bankovního účtu společnosti [právnická osoba] byla dne 18. 6. 2021 odeslána platba 20 000 Kč na účet č. [bankovní účet], pod [variabilní symbol]. 5. Z listiny označené jako„ Smlouva o spotřebitelském úvěru“, soud nezjistil žádné významné skutečnosti, neboť listina není podepsána žádnou z označených smluvních stran. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem byla dne 21. 7. 2022 uzavřena uvedená smlouva, na základě které byla na žalobkyni postoupena pohledávka za žalovanou. 7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 9. 11. 2022 bylo zjištěno, že postoupení pohledávky bylo žalované. 8. Výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne 9. 11. 2022, která byla dle připojeného podacího lístku žalované odeslána dne 9. 11. 2022, vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu 57 430,18 Kč v dodatečné lhůtě tří dnů. 9. Na základě žalobkyní předložených listin soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu. Původní věřitel [anonymizováno], [právnická osoba], [IČO] převedl na bankovní účet žalované dne 18. 6. 2021 částku 20 000 Kč. Mezi původním věřitelem jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem byla dne 21. 7. 2021 uzavřena Smlouva o postoupení pohledávek, na základě které byla na žalobkyni postoupena pohledávka za žalovanou. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 9. 11. 2022. 10. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 sb., občanského zákoníku, dále jen o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 14. Soud tedy dospěl k právnímu závěru, že žalovaná získala majetkový prospěch plněním žalobkyně bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále je „o. z.“), čímž se na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatila, a proto je povinna vydat to, co dostala (§ 2991 odst. 1 o.z.). Převzala-li žalovaná částku 20 000 Kč bez právního důvodu, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení žalované představuje částku, která ji byla poskytnuta (20 000 Kč). Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni v souladu s § 1879 a násl.o.z. 15. S ohledem na uvedené soud uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč. 16. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že žalobkyně plnila bez právního důvodu, nemohla být ujednána doba splatnosti vrácení poskytnutých peněžních prostředků. V takovém případě žalovaná je povinna splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, co byla o to žalobkyní požádána (ust. § 1958 odst. 2 o.z.). Žalobkyně soudu doložila, že prostřednictvím provozovatele poštovních služeb odeslala žalované výzvu k zaplacení dlužné částky. Doložením dokladu o odeslání předmětné listiny prostřednictvím provozovatele poštovních služeb nelze prokázat, že se listina dostala do dispozice žalované, neboť ust. § 573 o.z. zakotvuje domněnku dojití zásilky jen v situaci, kdy zásilka adresátovi prokazatelně došla (srov. nález II.ÚS 2403/19). Doba splatnosti dluhu tedy nastala první den poté, kdy byla o splnění žalovaná žalobkyní požádána, a to žalobou, která je považována za kvalifikovanou výzvu k plnění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 25 Cdo 1523/2004), a která byla žalované doručena dne 27. 3. 2023. Okamžik doručení žaloby je tudíž rozhodující z hlediska prodlení s plněním a povinnosti platit úroky z prodlení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 25 Cdo 1523/2004). Splatnost dluhu nastala dne 28. 3. 2023, tedy první den po doručení žaloby žalované. Žalovaná nesplnila povinnost zaplatit dlužnou částku v den následující po dni doručení žaloby, čímž se od 29. 3. 2023 ocitla v prodlení (ust. § 1968 o. z.). Žalovaná je tak povinna uhradit žalobkyni úrok z prodlení dle ust. § 1970 o.z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z částky 20 000 Kč od 29. 3. 2023. S ohledem na shora uvedené soud zákonné úroky z prodlení z této částky za období od 20. 11. 2022 do 28. 3. 2023 nepřiznal. 17. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalované třídenní podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod. 18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. s tím, že odměna byla dle § 14b odst. 4 a. t. omezena výší tarifní hodnoty, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 19. Soud určil žalobkyni odměnu dle § 14b odst.1a 3a.t., neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru použitém opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech (tzv. formulářovou žalobou viz např. věci vedené nadepsaným soudem pod sp. zn. např. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka]), přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota (výše peněžitého plnění bez příslušenství) nepřevyšuje 50 000 Kč. 20. Ustanovení § 14b odst. 1 a. t. je nezbytné vykládat i v kontextu rozhodnutí Ústavního soudu. Citovat lze kupříkladu příslušnou část odůvodnění nálezu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11:„ Pojem ‚formulářová žaloba‘ je nutné přiblížit: zpravidla se bude jednat o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření však bude totožný či jen s drobnými odchylkami. Soudy prvního stupně jej ‚odhalí‘ i díky jednotě v osobě žalobce, jejího právního předchůdce, anebo jejího advokáta.“ Dále je namístě odkázat na nález ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 2985/14, jímž Ústavní soud potvrdil svou dosavadní rozhodovací praxi stran náhrady nákladů řízení a připomněl, že formulářovou žalobou je taková žaloba, která sice obsahuje konkrétní žalobní tvrzení, jež věc individualizují, avšak ve zbytku obsahuje údaje a tvrzení, která jsou obecně uplatnitelná ve všech obdobných sporech, jež žalobce (vě