36 C 222/2023-39 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 27. 4. 2023 u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky 21 870 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 21. 5. 2019 spolu právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], a žalovaná uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla společnost [právnická osoba] žalované finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem 15 360 Kč. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované společnost [právnická osoba] zkoumala zejména na základě informací získaných od žalované v tzv. Zákaznické kartě, když tyto informace byly dále ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované – příjem žalované byl 18 000 Kč a celkové měsíční výdaje žalované byly 12 000 Kč, použitelný příjem tedy byl ve výši 6 000 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že tato byla dne 21. 5. 2019 uzavřena mezi společností [právnická osoba], [IČO] a žalovanou. [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, které byly poskytnuty žalované v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se částku 20 000 Kč spolu s úrokem a poplatkem za poskytnutí úvěru v souhrnné výši 16 480 Kč (celkem tedy 36 480 Kč) zavázala poskytovateli úvěru vrátit v pravidelných 60 týdenních splátkách ve výši 608 Kč. 4. Ze zákaznické karty - žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 21. 5. 2019 soud zjistil, že žalovaná uvedla, že je vdaná, má středoškolské vzdělání, bydlí jako spolubydlící, má jedno nezaopatřené dítě, je zaměstnána u [právnická osoba] s čistým měsíčním příjmem 18 000 Kč, jiný příjem žalovaná neuvedla. Žalovaná dále uvedla, že nemá jiné úvěry/zápůjčky. Měsíční výdaje žalované na bydlení uvedla 2 000 Kč a dále osobní výdaje ve výši 8 000 Kč a další výdaje 2 000 Kč [právnická osoba] tak vyhodnotila, že použitelný příjem žalované je ve výši 6 000 Kč. 5. Z dodatku pracovní smlouvy ze dne 31. 5. 2017 na č.l. 24 soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalovanou a [právnická osoba] ([anonymizována dvě slova], když předmětem dodatku bylo úprava doby trvání pracovního poměru, která byla s účinností od 1. 6. 2017 sjednána na dobu neurčitou. 6. Z výplatních pásek na č.l. 24 soud zjistil, že se jedná o tři výplatní pásky – jedna za neidentifikovaný měsíc, jedna za měsíc březen 2019 a jedna za duben 2019. Z výplatnice za březen 2019 vyplývá, že čistý měsíční příjem žalované byl 17 542 Kč a z toho jí byly sráženy nepřednostní pohledávky srážkou ve výši cca 2 600 Kč. Z výplatnice za duben 2019, že čistý měsíční příjem žalované byl 18 024 Kč a z toho jí byly sráženy nepřednostní pohledávky srážkou ve výši 2 793 Kč. Z třetí výplatnice je sice zřejmá výše čistého příjmu, není z ní však zřejmé, že se jedná o výplatnici žalované, za jaké období a nelze z ní ověřit ani případné srážky ze mzdy, soud z této výplatnice tedy ničeho relevantního pro řízení nezjistil. 7. Ze smlouvy o nájmu bytu, vč. čestného prohlášení (č.l. 24) soud zjistil, že se jedná smlouvu, která měla být uzavřena mezi [anonymizováno] [jméno] [příjmení] coby pronajímatelkou a nájemci [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kdy předmětem měla být bytová jednotka [číslo] na adrese [adresa]. Předložena byla pouze první strana smlouvy bez údaje o výši nájemného a bez podpisové strany. V čestném prohlášení měla blíže neidentifikovaná osoba (dle podpisu paní„ [příjmení]“) čestně prohlásit, že žalovaná s ní sdílí byt na adrese [adresa]. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2022, vč. přílohy, uzavřené mezi společností [právnická osoba] jakožto postupitelem a žalobkyní jako postupníkem soud zjistil, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek specifikovaných v přílohách této smlouvy. Z přílohy smlouvy soud zjistil, že je zde uvedena pohledávka za žalovanou. 9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 11. 2022, vč. informací o zpracování údajů a podacího lístku, soud zjistil, že jím společnost [právnická osoba] oznámila žalované postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru na žalobkyni coby postupníka. 10. Z předžalobní upomínky ze dne 10. 3. 2023, včetně podacího lístku, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu, a to do 25. 3. 2023. 11. Z provedených důkazů má soud po skutkové stránce za prokázané tyto skutečnosti: právní předchůdce žalobkyně a žalovaná spolu uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované finanční prostředky v celkové výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit zápůjčku s poplatkem za poskytnutí úvěru v souhrnné výši 16 480 Kč (celkem tedy 36 480 Kč) zavázala poskytovateli úvěru vrátit v pravidelných 60 týdenních splátkách ve výši 608 Kč. Žalovaná však svůj dluh nehradil řádně a včas a dostala se tak s placením splátek do prodlení. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni. Žalovaná byla vyzvána žalobkyní k úhradě dluhu. 12. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“). 13. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 18. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 19. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 20. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 21. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 22. Ust. § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečn