36 C 312/2022-33 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 20. 5. 2022 domáhala u zdejšího soudu zaplacení částky 10 528,02 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 30. 8. 2019 spolu právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla společnost [právnická osoba] žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Zápůjčka měla být spolu s úroky a poplatky ve výši 12 888 Kč, celkem tedy 27 888 Kč, splacena nejpozději do 30. 10. 2020. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného společnost [právnická osoba] zkoumala zejména na základě informací získaných od žalovaného, když tyto informace byly dále ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný na svůj závazek uhradil celkem částku 14 450 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že tato byla dne 30. 8. 2019 uzavřena mezi společností [právnická osoba] a žalovaným. [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, přičemž finanční prostředky byly poskytnuty žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se částku 15 000 Kč spolu s úrokem a poplatkem za poskytnutí úvěru v souhrnné výši 12 888 Kč (celkem tedy 27 888 Kč) zavázal poskytovateli úvěru vrátit v pravidelných 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč. 4. Ze žádosti o úvěr ze dne 30. 8. 2019 soud zjistil, že žalovaný ke svým poměrům uvedl, že bydlí v družstevním bytě, je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost vůči dítěti, vzdělání má střední je zaměstnaný na dobu určitou do 31. 12. 2019 s čistým průměrným měsíčním příjmem ve výši 15 669 Kč, jeho měsíční výdaje jsou ve výši cca 9 277 Kč (2 000 Kč bydlení a energie, 3 500 Kč osobní náklady a jídlo, 3 777 Kč srážky ze mzdy nebo výživné). Žalovaný dále uvedl, že má dluh vůči„ DP M. u L.“, a to ve výši 12 000 Kč, kdy zbývá doplatit 8 500 Kč. 5. Z pracovní smlouvy ze dne 6. 3. 2019 (č. l. 21-22) soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán na dobu určitou od 18. 3. 2019 do 31. 12. 2019 jako dělník. 6. Z výplatních pásek za období 05/2019, 06/2019 a 07/2019 soud zjistil, že čistá mzda žalovaného byla ve výši 27 481 Kč, 19 934 Kč a 19 369 Kč, reálně však bylo žalovanému méně, a to v měsících 05/2019 a 06/2019 o 6 000 Kč méně a v měsíci 07/2019 o 4 000 Kč méně, když od čisté mzdy se odečítala ještě položka označená jako„ záloha“. Z výplatních pásek dále vyplývá, že žalovaný má mít jedno dítě. Z výplatních pásek rovněž vyplývá, že v měsíci 05/2019 byla žalovanému vyplacena mimořádná odměna. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, vč. přílohy, dohody o úplatě a potvrzení o provedení transakce, uzavřené dne 22. 12. 2021 mezi společností [právnická osoba] jakožto postupitelem a žalobkyní jako postupníkem soud zjistil, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek specifikovaných v přílohách této smlouvy. 8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 1. 2022, vč. podacího archu, soud zjistil, že jím společnost [právnická osoba] oznámila žalovanému postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru na žalobkyni coby postupníka. 9. Z předžalobní upomínky ze dne ze dne 2. 5. 2022, včetně podacího archu, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu, a to nejpozději do 12. 5. 2022. 10. Z přípisu ze dne 1. 2. 2022 soud zjistil, že jím žalobkyně měla vyzvat žalovaného k úhradě dluhu; doklad o odeslání nebo doručení výzvy přiložen nebyl. 11. Z provedených důkazů má soud po skutkové stránce za prokázané tyto skutečnosti: právní předchůdce žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky v celkové výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit zápůjčku s poplatkem za poskytnutí úvěru v souhrnné výši 12 888 Kč (celkem tedy 27 888 Kč) v pravidelných 4 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč. Žalovaný však svůj dluh nehradil řádně a včas a dostal se tak s placením splátek do prodlení. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl vyzván žalobkyní k úhradě dluhu do 12. 5. 2022. 12. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“). 13. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 18. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 19. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 20. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 21. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 22. Ust. § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují. Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet. 23. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v