36 C 501/2022-89 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 28. 12. 2022 domáhala u zdejšího soudu zaplacení částky 31 750 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 19. 2. 2019 spolu žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla společnost žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem 129,69 % p. a. splatit v 48 měsíčních splátkách po 2 605 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil toliko částku v celkové výši 84 940 Kč. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala zejména na základě informací získaných od žalovaného, když tyto informace byly dále ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného, když zkoumala zejména příjmovou a výdajovou stránku u žalovaného. Žalobkyně dále uvedla, že provedla lustraci žalovaného v databázích SOLUS, NRKI. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z dodatku k pracovní smlouvě [číslo] soud zjistil, že tento byl uzavřen dne 4. 8. 2015 mezi žalovaným coby zaměstnancem a [právnická osoba], a. s. a jeho předmětem byla změna spočívající ve sjednání pracovního poměru na dobu neurčitou. 4. Z výplatní pásky žalovaného za období 12/2018 soud zjistil, že čistá mzda žalovaného byla ve výši 26 630 Kč. 5. Z výplatní pásky žalovaného za období 01/2019 soud zjistil, že čistá mzda žalovaného byla ve výši 40 073 Kč, přičemž 21 630 Kč z této částky tvořily pololetní prémie. 6. Z detailu úhrady ze dne 15. 1. 2019 soud zjistil, že uvedeného dne na účet č. [bankovní účet] byly připsány finanční prostředky ve výši 26 630 Kč od [právnická osoba], a. s . 7. Z detailu úhrady ze dne 15. 2. 2019 soud zjistil, že uvedeného dne na účet č. [bankovní účet] byly připsány finanční prostředky ve výši 40 073 Kč od [právnická osoba], a. s . 8. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 19. 2. 2019 soud zjistil, že tento byl uzavřen mezi žalobkyní a žalovaným a jedná se de facto přímo o úvěrovou smlouvu, nikoli o její návrh. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 35 000 Kč, a to zasláním na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal splatit úvěr s úrokem 129,69 % p. a. splatit v 48 měsíčních splátkách po 2 605 Kč. 9. Z oznámení o schválení úvěru ze dne 20. 2. 2019, vč. dodejky soud zjistil, že jím žalobkyně oznámila žalovanému schválení úvěru ke smlouvě o úvěru [číslo]. 10. Z hodnocení klienta soud zjistil, že se jedná o dokument zachycující poměry žalovaného. Žalovaný zde uvedl, že jeho pravidelný čistý měsíční příjem je ve výši 30 000 Kč, a to formou „ ze zaměstnání“. Jako měsíční výdaje jsou zde uvedeny částky 3 410 Kč coby životní minimum, 1 000 Kč na bydlení, 1 000 Kč rezerva. Jako volné zdroje žalobkyně vyhodnotila částku 24 590 Kč. Žalovaný dále uvedl, že jeho bydlení je ve formě„ jiné“ (bez uvedení upřesnění), přičemž nebydlí s manželkou/partnerkou, rodiči, vlastním bydlení, ani pronájmu, má středoškolské vzdělání s maturitou. 11. Z karty klienta soud zjistil, že se jedná o souhrn informací k úvěrové smlouvě [číslo]. Jsou zde uvedeny dvě úhrady žalovaným v období od 20. 3. 2019 do 20. 1. 2023, a to v celkové výši 86 240 Kč. 12. Z výpisu z registru SOLUS ze dne 20. 2. 2019 soud zjistil, že žalovaná nemá žádný záznam. 13. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne 19. 2. 2019 žalobkyně zaslala částku 35 000 Kč na účet č. [bankovní účet]. 14. Z výpisu z NRKI ze dne 18. 2. 2019 soud zjistil, že obsahuje hodnocení žalovaného, kdy žalovaný obdržel skóre 276. Dle přiložené legendy tedy žalovaný spadá do Kategorie I. = nízké body do interní Score Card, vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán. Jedná se o nejhorší ze čtyř uváděných kategorií. 15. Z předžalobní výzvy ze dne 7. 12. 2022, vč. podacího archu (č. l. 46-47) soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celého dluhu před podáním žaloby, a to do 15 dnů od odeslání výzvy. Výzva byla odeslána dne 7. 12. 2022. 16. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“). 17. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 19. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 20. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 21. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 22. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 23. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 24. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 25. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 26. Ust. § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují. Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet. 27. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruscho