37 C 201/2023-22 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 27 688 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný coby provozovatel vozidla [registrační značka] neměl v době od 27. 11. 2020 do 31. 1. 2021 a dále v době od 1. 2. 2021 do 30. 4. 2021, od 1. 5. 2021 do 31. 7. 2021 a od 1. 8. 2021 do 30. 9. 2021 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a je tedy povinen zaplatit příspěvek do garančního fondu ve výši 5 676 Kč, 7 654 Kč, 7 912 Kč a 5 246 Kč a poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 4 x 300 Kč. 2. Žalovaný se nevyjádřil a zůstal nečinný. 3. Soud v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), o věci rozhodl na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání, neboť s takovým postupem účastníci souhlasili. 4. Soud má žalobkyní tvrzené skutečnosti za prokázané. Žalovaný byl v době od 27. 11. 2020 do 30. 9. 2021 dle informací z registru silničních vozidel, k nimž má žalobkyně ze zákona přístup, vlastníkem a provozovatelem nákladního automobilu jiného než podle písmena r, [registrační značka], [VIN kód], s nejvyššího povolenou hmotností do 3 500 kg, přičemž k vozidlu nebylo po těchto 308 dnů (66 dnů + 89 dnů + 92 dnů + 61 dnů) sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla; žalobkyně žalovaného vyzvala čtyřmi výzvami k úhradě dlužných příspěvků do 60 dnů a poučila jej o jeho právech a povinnostech a následcích nevyhovění (zjištěno z kupní smlouvy ze dne 25. 11. 2020, z výpisů z registru silničních vozidel, z výzev k úhradě příspěvku ze dne 22. 11. 2021, ze dne 10. 2. 2022 a ze dne 26. 5. 2022, z upomínek ze dne 23. 2. 2022, ze dne 18. 5. 2022 a ze dne 31. 8. 2022 vč. dodejky a údajů České pošty o sledování zásilek, a z II. upomínky ze dne 24. 3. 2022). O pravosti a pravdivosti předložených listinných důkazů soud neměl v řízení důvod pochybovat. Důkazy jednoznačně vedou k prokázání tvrzení žalobkyně. 5. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaný byl vlastníkem a provozovatelem vozidla [registrační značka] a neměl k němu v žalobě vymezených navazujících obdobích sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně žalovaného vyzvala celkem čtyřikrát k úhradě dlužných příspěvků (u téhož vozidla ve čtyřech navazujících obdobích od 27. 11. 2020 do 31. 1. 2021, od 1. 2. 2021 do 30. 4. 2021, od 1. 5. 2021 do 31. 7. 2021 a od 1. 8. 2021 do 30. 9. 2021) do garančního fondu, poučila jej o následcích nevyhovění. Žalovaný příspěvky v celkové výši 26 488 Kč (5 676 Kč, 7 654 Kč, 7 912 Kč a 5 246 Kč) do garančního fondu neuhradil. 6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. 7. Žalovaný porušil povinnost sjednat si pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla [registrační značka], vyplývající z § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Dle § 4 zákona č. 168/1999 Sb. je žalovaný povinen za každý z 308 dnů (66 dnů + 89 dnů + 92 dnů + 61 dnů), kdy nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, zaplatit žalobkyni příspěvek v částce 86 Kč (dle § 2 odst. 1 písm. o) prováděcí vyhlášky č. 205/1999 Sb.). Žalobkyně čtyřmi výzvami žalovaného řádně a včas vyzvala k úhradě správně vyčíslených příspěvků. Žalovaný příspěvky nezaplatil a žalobkyně má proto právo na zaplacení 26 488 Kč (5 676 Kč + 7 654 Kč + 7 912 Kč + 5 246 Kč) za období od 27. 11. 2020 do 30. 9. 2021. Žalobkyně má dále právo na jednu náhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek v částce 300 Kč (dle § 2a prováděcí vyhlášky). Ode dne 6. 2. 2022 je tak žalovaný v prodlení s úhradou částky 13 330 Kč (5 676 Kč + 7 654 Kč), ode dne 27. 4. 2022 s úhradou částky 7 912 Kč a ode dne 10. 8. 2022 s úhradou částky 5 246 Kč ve smyslu § 1968 o. z. Žalobkyně má proto podle § 1970 o. z. právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužných částek v zákonných výších, jež plynou z § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. V této části je žaloba důvodná a soud jí proto vyhověl. 8. Další tři poplatky spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. v návaznosti na § 2a prováděcí vyhlášky soud žalobkyni nepřiznal, neboť žalovaný neměl k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla konstantně v období od 27. 11. 2020 do 30. 9. 2021 a rozdělení tohoto období na čtyři na sebe navazující období v horizontu jednoho roku (27. 11. 2020 do 31. 1. 2021, od 1. 2. 2021 do 30. 4. 2021, od 1. 5. 2021 do 31. 7. 2021 a od 1. 8. 2021 do 30. 9. 2021), za něž žalobkyně požaduje 4 x náhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek v částce 300 Kč, bylo ze strany žalobkyně naprosto bezdůvodné a nadbytečné. V době, kdy žalobkyně odesílala žalovanému první výzvu k zaplacení dlužného příspěvku, jí již musela být známa jednotlivá žalovaným nezaplacená období. V této části je tak žaloba nedůvodná a soud ji proto zamítl. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež měla v řízení neúspěch jen v poměrně nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 560 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 108 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 27 688 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, zaslání předžalobní výzvy, podání žaloby) realizovaných před podáním návrhu ve věci, tři náhrady hotových výdajů v paušální výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za jedenadvacetiprocentní daň z přidané hodnoty z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.