37 C 71/2023-43 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 25. 10. 2022 domáhala u zdejšího soudu zaplacení částky 12 499 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 5. 2. 2022 spolu žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované zkoumala zejména na základě informací získaných od žalované, když tyto informace byly dále ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované, když zkoumala zejména příjmovou a výdajovou stránku u žalované. Později žalobkyně doplnila, že spotřebiteli (žadateli o úvěr) přiděluje credit scoring, k čemuž je využíván statistický model. Žalobkyně dále uvedla, že provedla lustraci žalované v databázích SOLUS, NRKI, CEE a ISIR. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci nařídil ústní jednání na den 26. 4. 2023, z něhož se zástupce žalobkyně omluvil a žalovaná se bez omluvy nedostavila. 3. Z jednotlivých provedených listinných důkazů učinil soud následující závěry. 4. Z opisu výpisu proplacení smlouvy ze dne 5. 2. 2022 soud zjistil, že uvedeného dne byla na účet č. [bankovní účet] žalobkyní zaslána částka 10 000 Kč. Tutéž skutečnost zjistil z potvrzení o platbě ze dne 5. 2. 2022. 5. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaná čerpala od žalobkyně finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, a to převodem na účet. Na svůj dluh žalovaná uhradila celkem 1493 Kč. 6. Ze sazebníku [název] platného od 8. 4. 2018 soud zjistil, že žalovaná v souvislosti se sjednanými úvěry účtovala klientům poplatky dle tohoto sazebníku. 7. Z předžalobní upomínky ze dne 9. 9. 2022, včetně dokladu o odeslání, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu, a to do 30 dnů od sepsání. Předžalobní upomínka byla odeslána dne 12. 9. 2022. 8. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že obsahuje informace o úvěru, o který si žalovaná žádala, a jeho podmínkách. 9. Ze úvěrové smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou soud zjistil, že tato měla být uzavřena dne 5. 2. 2022 prostředky komunikace na dálku. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč do 30 dnů ode dne uzavření smlouvy (7. 3. 2022). Úvěr měl být poskytnut bezhotovostně převodem na účet č. [bankovní účet]. Ve smlouvě je dále sjednán poplatek za desetiprocentní odklad 490 Kč, poplatek 990 Kč za službu korunový odklad, poplatek 99 Kč/měsíc za službu bezpečná splátka a poplatek 49 Kč/měsíc za službu SMS servis. 10. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] za období prosinec 2021 soud zjistil, že tento účet je veden na jméno žalované, počáteční zůstatek byl 3,53 Kč a konečný zůstatek 5 808,83 Kč. Z výpisu je zřejmé, že v průběhu měsíce na účet přibývaly platby od zahraniční [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] (celková výše po převodu činila 12 259 Kč), vklady v cizí měně (celková výše po převodu činila 7 207 Kč), vklady od soukromých osob (11 018 Kč) a dne 31. 12. 2021 byla na účet připsána platba ve výši 10 000 Kč, od [právnická osoba] [právnická osoba] 11. Z kopie občanského průkazu soud zjistil, že tento má [číslo] jeho držitelem byla žalovaná. 12. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta soud zjistil, že žalobkyně provedla lustraci v ISIR, NRKI, SOLUS a CRIBIS, a to bez negativního záznamu pro žalovanou. Ze zprávy se dále poddává, že žalobkyně uvažovala na příjmové stránce příjem žalované ve výši 30 000 Kč a dále blíže nespecifikovaný příjem ostatních členů domácnosti ve výši 30 000 Kč. Na výdajové stránce uvažovala 8 510 Kč na bydlení, 6 750 Kč životní minimum členů domácnosti a 4 985 Kč na splátkách již existujících závazků. 13. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že žalovaná měla v době žádosti o úvěr tři existující splátkové úvěry a dvě kreditní karty se schváleným úvěrovým rámcem. U jednoho z úvěrů poskytnutého v listopadu 2021 ve výši 25 000 Kč, byla žalovaná v prodlení 13 dnů s platbou jednorázové splátky ve výši 30 330 Kč. Dále vyplynulo, že 31. 12. 2021 čerpala úvěr ve výši 10 000 Kč, jehož čerpání bylo rovněž zřejmé z výpisu z účtu žalované. U posledního úvěru zbývalo splatit 211 496 Kč při měsíční splátce 3 585 Kč. 14. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“). 15. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 17. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 19. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 20. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 21. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 22. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 23. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 24. Ustanovení § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují. Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet. 25. Články 8 a 23 směrnice Evropskéh