76 C 39/2023-19 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně v žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) došlé soudu dne [datum] tvrdila, že žalovaný dne [datum] cestoval na lince [číslo] městské hromadné dopravy provozované žalobkyní a že se na výzvu pověřené osoby neprokázal platným jízdním dokladem, o čemž bylo sepsáno hlášení o porušení tarifních a přepravních podmínek. Jízdné (24 Kč) a jeho přirážka (1 000 Kč) za jízdu bez jízdenky nebyly zaplaceny ani po upomenutí učiněném žalobkyní. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhala zaplacení celkem 1 024 Kč, jakož i příslušných úroků z prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení zůstal zcela pasivní. 3. Vzhledem k tomu, že v dané věci bylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky k projednání věci samé bez nařízení jednání (§ 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). 4. Po skutkové stránce soud zjistil, že se žalovaný dne [datum] na lince [číslo] hromadné dopravy provozované žalobkyní neprokázal přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem, když při provedené kontrole nezaplatil jízdné (24 Kč) a ani jeho přirážku (1 000 Kč), celkem tedy 1 024 Kč. Jízdné a jeho přirážka nebyly zaplaceny, a to ani na základě zástupcem žalobkyně učiněné předžalobní výzvy ze dne [datum]. 5. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ OZ“). Na základě učiněných skutkových zjištění soud shledal, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o přepravě osob (§ 2550 a násl. OZ), ze které cestujícímu (žalovanému) vzniklo za stanovené jízdné právo, aby jej dopravce (žalobkyně) přepravil do místa určení. Dle ustanovení § 18a odst. 2 písm. c) a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, je cestující povinen se na výzvu pověřené osoby prokázat platným jízdním dokladem a neprokáže-li se platným jízdním dokladem, je povinen zaplatit jízdné a přirážku. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Obdobně pak stanoví zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách, v § 37 odst. 5 písm. b) a odst. 6 pro cestování veřejnou drážní dopravou, kterou se pro účely tohoto zákona rozumí i trolejbusová doprava. Podrobnější úpravu osobní přepravy dále stanoví zvláštní předpis (§ 2578 OZ), kterým je vyhláška o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní přepravu (vyhl. č. 175/2000 Sb., ve znění pozdějších přepisů, dále jen„ v. p. ř.“). Detailní podmínky přepravy pak stanoví smluvní přepravní podmínky žalobkyně, ve znění účinném ke dni uskutečnění přepravy. Žalovaný tím, že se při kontrole na výzvu pověřené osoby neprokázal platným jízdním dokladem, porušil podmínky přepravního řádu, čímž mu vznikla povinnost zaplatit jízdné, jakož i zaplatit přirážku za nedodržování přepravního řádu. Výši přirážky pak byla platně stanovena (§ 7 odst. 7 v. p. ř.) přepravními podmínkami žalobkyně. Se splněním uvedené povinnosti se žalovaný ocitl v prodlení (§ 1968 OZ) a žalobkyni proto vzniklo právo požadovat úrok z prodlení ve výši stanovené dle zvláštního právního předpisu (§ 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 6. S ohledem na výše uvedené soud žalobě zcela vyhověl (výrok ad I.). 7. Současně soud rozhodl o právu na náhradu nákladů řízení tak, že podle § 142 odst. 1 v souladu s § 142a odst. 1 o.s.ř. přiznal v řízení zcela úspěšné žalobkyni proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Náhrada nákladů řízení žalobkyně v celkové výši 1 489 Kč pak sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny za zastupování advokátem ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, podání žaloby podle § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“)) při sazbě jednoho úkonu ve výši 200 Kč (§ 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 advokátního tarifu), z paušální náhrady hotových výdajů advokáta za tyto úkony ve výši 300 Kč (3x 100 Kč) podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a z daně z přidané hodnoty o sazbě 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 8. O plnění k rukám advokáta žalobkyně a o lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř.