76 C 60/2023-35 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Žalobou podanou zdejšímu soudu dne [datum], doplněnou ze dne [datum], se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 17 225,88 Kč s odůvodněním, že společnost [anonymizováno] [právnická osoba], se žalovanou uzavřela účastnickou smlouvu [číslo] jejíž součástí byla nájemní smlouva a kupní smlouva na koncová zařízení specifikovaná ve smlouvě, tj. zařízení Huawei [příjmení] [příjmení] 2019 - Zelenomodrý a Huawei Y6s - Modrý. Žalovaná se zavázala jednak hradit sjednané nájemné a jednak uhradit sjednanou kupní cenu prostřednictvím měsíčních splátek ve stanovené výši. Právní předchůdce vyúčtoval žalované slevu z ceny koncového zařízení ve výši 2x 3 000 Kč, a to platebními doklady [číslo] ze dne [datum], splatného dne [datum] a [číslo] ze dne [datum], splatného dne [datum]. Slevy byly podmíněny dodržením podmínek účastnických smluv. Jelikož žalovaná smlouvy nedodržela, když z důvodu neplacení služeb došlo k jejich deaktivaci, požaduje žalobkyně vrácení poskytnutých slev. Po předčasném ukončení účastnické smlouvy též právní předchůdce vyúčtoval žalované smluvní pokutu za nevrácení předmětu nájmu (koncového zařízení) ve výši 11 225,88 Kč, a to platebním dokladem [číslo] ze dne [datum], splatného dne [datum]. Pohledávky byly následně postoupeny na žalobkyni. Žalovaná ani přes výzvu žalobkyně dlužnou částku neuhradila. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celé řízení zůstala zcela pasivní. 4. Ve věci bylo nařízeno jednání na den [datum]. Předvolání k jednání bylo žalované doručeno spolu s žalobou do vlastních rukou fikcí dne [datum]. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Žalobkyně, která se k jednání dostavila, navrhla vydání rozsudku pro zmeškání. 5. Podle § 153b odst. 1 o. s. ř. zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. 6. Podle § 153b odst. 3 o. s. ř. rozsudek pro zmeškání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), nebo došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky. 7. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že mezi účastníky řízení byly platně v písemné formě uzavřeny smlouvy o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací nebo připojení k veřejné komunikační síti [číslo] [číslo] dle § 63 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, za použití § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), s tím, že část smluv byla určena odkazem na všeobecné podmínky žalobkyně resp. ceník (§ 1751 odst. 1 o. z.). Nedílnou součástí uzavřených smluv byla rovněž ujednání o koupi koncových zařízení ([číslo] [číslo]), jež soud po právní stránce posoudil tak, že mezi účastníky řízení byla platně v písemné podobě uzavřeny smlouvy o koupi movitých věcí (§ 2079 a násl. a § 2085 a násl. o. z.). Z těchto smluv vzniklo prodávající (žalobkyni) povinnost předmět koupě kupujícímu (žalované) odevzdat (§ 2087 o. z.), čemuž odpovídá povinnost kupujícího (žalované) povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávající (žalobkyni) dohodnutou cenu (§ 2118 o. z.). Na kupní cenu obou zařízení, tj. Huawei [příjmení] [příjmení] 2019 - Zelenomodrý a Huawei Y6s – Modrý, byla poskytnuta sleva ve výši 3 000 Kč na každé zařízení, která byla podmíněna trváním účastnické smlouvy. Jelikož žalovaná svůj závazek nedodržela a došlo z důvodu prodlení žalované s placením za služby k jejich deaktivaci, tj. k předčasnému ukončení účastnické smlouvy, vzniklo žalobkyni právo požadovat vrácení poskytnuté slevy ve výši 2x 3 000 Kč. Povinnost odebírat služby dle výše uvedené smlouvy byla tedy utvrzena smluvní pokutou ve výši poskytnuté slevy (§ 2048 o. z.). V den následující po splatnosti příslušné faktury se žalovaná ocitla v prodlení, od tohoto dne tak žalobkyně má právo na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 o.z.), jehož výše je stanovena dle předpisů práva občanského (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) ve znění účinnému k prvnímu dni prodlení. Nárok na smluvní pokuty z důvodu nevrácení koncových zařízení vyplývá z § 2048 o.z., když žalovaná porušila podmínky smluv [číslo] jejichž předmětem byla dohoda o pronájmu tří koncových zařízení na dobu 24 měsíců, přičemž žalovaná koncová zařízení žalobkyni nevrátila ve lhůtě 30 dnů od ukončení dotčených smluv, jež byly ukončeny z důvodu prodlení žalované s placením za služby. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni dle § 1879 a násl. o.z. 8. Je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír (k tomu srov. rozh. Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 30 Cdo 641/2005). Nejedná se o konstitutivní rozhodnutí, ale soud právně závazným způsobem deklaruje povinnosti žalované, jež jí vnikly z uvedeného titulu. Nárok žalobce uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Soud proto vyšel z tvrzení uvedených v žalobě jako z tvrzení nesporných a na jejich základě rozhodl v souladu s žalobním návrhem. 9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná, náleží jí tudíž plná náhrada nákladů řízení. Celkem soud přiznal na náhradě nákladů řízení částku ve výši 4 817,20 Kč Náklady žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna a hotové výdaje zástupce žalobce z řad advokátů za 3 úkony právní služby před zahájením řízení (převzetí věci, výzva před podáním žaloby a podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a.t.) ve výši 3 x 300 Kč (§ 8 odst. 1 a § 14b odst. 1 písm. c) bod 2. a.t.), a dále ze tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) a.t.), dále a odměna a hotové výdaje zástupce žalobce z řad advokátů stanovená z tarifní hodnoty započatých 17 225,88 Kč dle § 6 odst. 1 a § 8 odst. 1 a § 7 bod. 5 a.t., sestávající z částky 1 820 Kč za úkon účasti na jednání dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. g) a.t.), včetně paušální náhrady výdajů 300 Kč (dle § 13 odst. 4 a.t.), to vše navýšené o náhradu 21 % DPH, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrad odvést. 10. Odměnu a náhrady advokáta za řízení před soudem prvního stupně soud určil podle § 14b odst. 1 a 5 a.t., neboť žalobce svůj nárok v této věci uplatnil návrhem podaným na ustáleném vzoru použitém opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech (tzv. formulářovou žalobou), přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota (výše peněžitého plnění bez příslušenství) nepřevyšuje 50 000 Kč. Prakticky totožnými návrhy žalobce u zdejšího soudu uplatnil nároky v dalších věcech (např. pod sp. zn. 29 C 111/2023, 36 C 225/2022, 7 C 96/2023, 8 C 300/2022); a s ohledem na předmět jeho činnosti lze důvodně předpokládat, že obdobně postupuje i u jiných okresních soudů. 11. V dané věci soud neshledal okolnosti zvláštního zřetele hodné, na jejichž základě by náhradu nákladů řízení z části nebo zcela nepřiznal (§ 150 o. s. ř.). 12. Za doplnění žaloby ze dne [datum] soud žalobkyni náhradu nákladů řízení nepřiznal. Žalobkyně přitom reagovala na výzvu soudu k vyjasnění neúplných žalobních tvrzení. Nejednal se tedy o náklad na úkon účelně vynaložený, když skutková tvrzení zde obsažená měla být již součástí žaloby. 13. Soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud s ohledem na charakter uložených povinností třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.