77 C 432/2022-38 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 13 752 Kč s příslušenstvím s tím, že jí vzniklo právo na náhradu nákladů léčení, které uhradila za svého zraněného pojištěnce [jméno] [příjmení], kterému žalovaný dne [datum] způsobil fyzická zranění, jež si vyžádala ošetření a léčení, jež žalobkyně zaplatila. Žalovaný se nevyjádřil. Soud nařídil jednání na den [datum] a účastníky k němu řádně a včas předvolal. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila. Neúčastí na jednání, na něž žalobkyně byla řádně předvolána, se však žalobkyně dobrovolně připravila o případné dobrodiní poučení ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též „o. s. ř.“). Žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o. s. ř., v nepřítomnosti účastníků, vyšel z obsahu spisu a předložených důkazů, jež byly řádně označeny k řádným tvrzením žalobkyně. Tvrzení žalobkyně, že žalovaný fyzicky napadl pana [jméno] [příjmení], má soud za prokázané po provedení důkazu sdělením o výsledku přestupkové řízení městem Březnice dne [datum], a příkazem města Březnice ze dne 17. 8. 2021, č. j. [číslo] MUBREZ/OVVJKo, jenž nabyl právní moci dne [datum] a kterým byl žalovaný shledán vinným, že ze páchání přestupku proti občanskému soužití tím, že dne [datum] dal dvě rány pěstí do obličeje pana [příjmení]. Tvrzení žalobkyně, že byl pan [příjmení] následně ošetřován v Oblastní nemocnici [právnická osoba], má soud za prokázané z hlášení o úrazu ze dne [datum], z něhož plyne, že pan [příjmení] byl ve stavu po údajném napadení, za přítomnosti policie, hospitalizován v Oblastní nemocnici [obec]. Přestože žalobkyně neoznačila k tvrzení, že byl pan [příjmení] jejím pojištěnce, žádné důkazy, je z hlášení o úrazu rovněž zřejmé, že toto tvrzení je pravdivé. Žalobkyně dále tvrdila, že v souvislosti s poškozením zdraví pana [příjmení] vznikly náklady léčení ve výši 13 752 Kč, aniž by uvedla, jaké konkrétní zdravotní služby byly žalovanému poskytnuty. Povinnost toto tvrdit nelze nahrazovat pouhým předložením kopie vyúčtování nákladů léčení. Tento důkaz soud neprovedl, neboť provádět důkazy k nedostatečným tvrzením a činnost účastníka tím nahrazovat, je nepřípustné. Pokud by se žalobkyně dostavila, byla by o povinnosti svá tvrzení doplnit a o případných negativních následcích spojených s nesplněním povinnosti tvrzení poučena. Žalobkyně současně tvrdila, že náklady léčení uhradila, aniž by uvedla, kdy tak učinila, a nadto aniž by označila jakékoli důkazy k tomuto tvrzení. Ani o tomto nemohla být poučena, neboť se k jednání nedostavila. Zcela nadbytečné pak bylo provádět důkaz výzvou k plnění. Na základě provedeného dokazování tak soud učinil tento skutkový závěr. Pojištěnci žalobkyně panu [příjmení] byla způsobena škoda na zdraví jednáním žalovaného, v důsledku čehož byl pan [příjmení] hospitalizován v Oblastní nemocnici [obec]. S ohledem na nedostatečnost skutkových zjištění, soud nemohl na základě tvrzení žalobkyně rozhodnout o tom, zda je jí uplatněný nárok po právu. Primární povinností žalobkyně je dle § 101 odst. 1 písm. a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti, a to ideálně již v žalobě. Jelikož se žalobkyně nedostavila na jednání, nemohla být soudem vyzvána k doplnění svých tvrzení a poučena o následcích nesplnění výzvy. Jediný právní závěr, který tak soud může v předmětné věci učinit, je ten, že žalovaný porušil zákon a mohla mu tedy vzniknout podle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, povinnost k náhradě újmy panu [příjmení], pakliže nějaká újma v důsledku porušení zákona žalovaným panu [příjmení] vznikla. Právní závěry o jakýchkoli závazcích mezi žalobkyní a žalovaným jsou s ohledem na nedostatečnost tvrzení žalobkyně vyloučeny. Závěrem soud pouze obecně podotýká, že regresní právo vůči třetí osobě podle § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, vzniká vynaložením těchto nákladů; je proto vždy nutné tvrdit a následně prokázat, kdy byly tyto náklady vynaloženy (což žalobkyně v předmětné věci zjevně zcela opomněla). Žalobkyně svůj nárok dostatečně nenatvrdila, nemohla jej tedy ani prokázat, a proto soudu nezbylo než žalobu pro neunesení výše uvedených procesních povinností žalobkyně zamítnout. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení, protože byla zcela neúspěšná. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť mu žádné ve zdejším řízení nevznikly.