11 C 116/2024-24 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala zaplacení částky 42 947,68 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaná nesplnila svou povinnost vyplývající ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi účastnicemi dne , datum, , na základě níž se žalobkyně zavázala žalované poskytnut opakovaně revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem až do výše 41 000 Kč prostřednictvím kreditní karty a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3,18 % z výše sjednaného úvěrového rámce spolu s úrokem a pravidelnými a nepravidelnými poplatky vždy k 20. dni v měsíci. Žalovaná v průběhu úvěrového vztahu načerpala celkovou částku 44 257 Kč a na svůj dluh uhradila toliko 6 000 Kč. Žalovaná nesplácela svůj dluh řádně a včas a dostala se do prodlení se zaplacením splátek, proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni , datum, a vyzvala žalovanou k zaplacení celého úvěru. Vedle jistiny ve výši 40 999,23 Kč se žalobkyně domáhá zaplacení poplatků za pojištění ve výši 348,45 Kč (pojištění , Anonymizováno, ve výši 116,15 Kč zahrnuté v 4., 5. a 7. splátce), nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč (za dva měsíce vymáhání dluhu po 300 Kč měsíčně), smluvních pokut ve výší 1 000 Kč (za opakované prodlení žalované s úhradou splátek), úroků a úroků z prodlení.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila a zůstala nečinná.3. Soud nařídil jednání na den , datum, a účastnice k němu řádně a včas předvolal. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila. Neúčastí na jednání, na něž byla řádně předvolána, se žalobkyně dobrovolně připravila o případné dobrodiní poučení ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též „o.s.ř.“). Žalovaná se bez omluvy nedostavila. Soud proto jednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o.s.ř., v nepřítomnosti účastnic, vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů.4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že účastnice se prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne , datum, dohodly na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně poskytne žalované bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 40 000 Kč převodem na bankovní účet, a dohodly si podmínky splácení úvěru a úroků. Žalovaná se zavázala úvěr spolu s úrokem ve výši 25,90 % ročně splácet v pravidelných měsíčních splátkách minimálně ve výši 3,182 % z úvěrového rámce, tj. ve výši 1 273 Kč bezhotovostně vždy k 20. dni v měsíci. Mezi stranami bylo dále sjednáno pojištění žalované pro případ neschopnosti splácet úvěr. Za pojištění měla hradit žalobkyni poplatek ve výši 8,9 % z minimální splátky úvěru. Pro případ prodlení se zaplacením každé ze splátek byla žalobkyně požadovat po žalované poplatek ve výši 300 Kč za každý měsíc vymáhání a smluvní pokutu ve výši 500 Kč. Žalovaná poskytla v úvěrové smlouvě žalobkyni údaje k posouzení schopnosti splácet, když uvedla, že je svobodná a bezdětná, má základní vzdělání, bydlí ve vlastní nemovité věci, je zaměstnána od , Anonymizováno, , Anonymizováno, , její měsíční příjmy činí , částka, , příjmy ostatních členů domácnosti pak činí , částka, (zjištěno ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, ). Další podmínky sjednaného úvěru byly uvedeny v úvěrových podmínkách žalobkyně (zjištěno z úvěrových podmínek , Anonymizováno, platných od , datum, ). Žalobkyně provedla ověření bonity žalované před uzavřením smlouvy o úvěru ze dne , datum, podle své metodiky k posouzení úvěruschopnosti klienta, přičemž v listině jsou opsány informace ze smlouvy k úvěru, údaje o žalované a jejích příjmech, mj. měsíční výdaje domácnosti ve výši , částka, , vedle toho údaje získané z registrů SOLUS, NRKI, ISIR apod. (zjištěno z potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik ze dne , datum, a z posouzení úvěruschopnosti klienta). Žalovaná čerpala z revolvingového úvěru prostředky v celkové výši 44 257 Kč, a to dne , datum, částku 40 000 Kč, dne , datum, částku 1 000 Kč, dne , datum, částku 1 000 Kč, dne , datum, částku 280 Kč, dne , datum, částku 970 Kč a dne , datum, částku 1 007 Kč, vždy bezhotovostně na bankovní účet č. , č. účtu, . Na splátkách pak zaplatila celkově 6 000 Kč, a to dne , datum, částku 2 000 Kč, dne , datum, částku 2 000 Kč a dne , datum, částku 2 000 Kč (zjištěno z výpisu čerpání, splátek a úhrad). Žalobkyně vyzvala dne , datum, žalovanou ke splacení celého úvěru, tedy k zaplacení dluhu ve výši 47 315,81 Kč vyplývajícího z úvěru č. , hodnota, do 14 dnů od sepsání výzvy. Zásilku odeslala dne , datum, (zjištěno výzvy ke splacení celého úvěru ze dne , datum, včetně poštovního podacího archu ze dne , datum, ). Následně dne , datum, zaslal právní zástupce žalobkyně žalované předžalobní výzvu ze dne , datum, (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne , datum, včetně poštovního podacího archu ze dne , datum, ).5. O pravosti a pravdivosti žalobkyní předložených provedených listinných důkazů soud neměl v řízení důvod pochybovat. Soud má po hodnocení důkazů za prokázaná tvrzení žalobkyně ke kontraktačnímu procesu proběhnuvšímu mezi žalobkyní a žalovanou; má za prokázané, že celková částka 44 257 Kč byla žalovanou čerpána prostřednictvím převodu na její účet; má za prokázané, že dne , datum, byla žalované zaslána výzva k úhradě dluhu ze smlouvy do 14 dnů od sepsání výzvy ze dne , datum, . Soud naopak nemá za prokázané, že se žalobkyně dostatečně a řádně s odbornou péčí zabývala úvěruschopností žalované.6. Soud učinil na základě provedených důkazů a v kontextu tvrzení žalobkyně tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaná dne , datum, uzavřela s žalobkyní smlouvu, na jejímž základě čerpala od žalobkyně jako úvěr celkovou částku 44 257 Kč, uhradila však pouze 6 000 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalované tak, že vycházela toliko z informací, jež jí žalovaná sdělila, aniž by je blíže ověřovala a zabývala se jimi. Žalobkyně úvěr zesplatnila a dne , datum, vyzvala žalovanou k zaplacení celé dlužné částky do 14 dnů ode dne , datum, .7. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.8. Žalobkyně a žalovaná coby spotřebitelka uzavřely dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem, jednalo se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni , datum, , není-li dále uvedeno jinak (dále též „ZSÚ“), který je tak na věc nutno aplikovat, a to zejména jeho § 86 a § 87.9. Podle § 86 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).10. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaná dovolat. Naopak dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součá