11 C 255/2024-22 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 17 995,90 Kč s příslušenstvím, tj. se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení s tím, že žalovaný nesplnil povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , když nevrátil žalobkyni poskytnutý úvěr ve výši 13 000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 3 510 Kč nejpozději do , datum, , za což mu žalobkyně vyúčtovala smluvní pokutu ve výši 1 485,90 Kč představující 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru od , datum, do , datum, .2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a zůstal nečinný.3. Soud nařídil jednání na den , datum, a účastníky k němu řádně a včas předvolal. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila. Neúčastí na jednání, na něž byla řádně předvolána, se žalobkyně dobrovolně připravila o případné dobrodiní poučení ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též „o.s.ř.“). Žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků, vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů.4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že účastníci se prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne , datum, dohodli na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, s postupným čerpáním, podle níž žalobkyně poskytne žalovanému úvěr ve výši až do výše 13 000 Kč, přičemž žalovaný zaplatí při čerpání celého úvěrového limitu částku 16 510 Kč v jedné splátce do , datum, ; žalovaný podepsal smlouvu dle jejího textu elektronicky (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne , datum, ). Další podmínky úvěru byly stanoveny všeobecnými obchodními podmínkami a sazebníkem (zjištěno ze všeobecných obchodních podmínek platných od , datum, a ze sazebníku platného od , datum, ). Žalobkyně předtím ověřila identitu žalovaného a jeho bankovní účet prostřednictvím služby BankID (zjištěno z listiny nadepsané „autorizace ověření totožnosti“ a ze souhlasu se zpracováním osobních údajů). Z listiny nadepsané „BankID výpis, identifikované příjmy“ plyne pouze to, že žalobkyně považovala na základě blíže neuvedených informací za ověřený čistý příjem žalovaného ve výši 88 400 Kč. Z Bank ID výpisu, výpisu o posouzení úvěruschopnosti plyne, že žalobkyně měla k dispozici tyto údaje: žalovaný žije sám; výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení činí 9 000 Kč, výše dalších nezbytných výdajů je neuvedena, výše ostatních zbytných výdajů činí 3 000 Kč; výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činí 88 400 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem (tj. žalovaným) činí 40 000 Kč, regionální koeficient 1, rezerva pro výdaje 500 Kč, vypočítané minimální výdaje 9 610 Kč, disponibilní příjem 30 300 Kč, počet doporučených prodloužení 0, posouzení úvěruschopnosti úspěšné. Soud k tomu podotýká, že není vůbec zřejmé, z jakých zdrojů a informací žalobkyně vycházela. Dne , datum, odeslala žalobkyně na bankovní účet žalovaného částku 13 000 Kč (zjištěno z BankID výpisu, přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli). Právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému dne , datum, výzvu k úhradě dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , a to do tří dnů (zjištěno z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, včetně podacího lístku ze dne , datum, ).5. O pravosti žalobkyní předložených provedených listinných důkazů soud neměl v řízení důvod pochybovat. Žalobkyně nicméně neprokázala, že by se jakkoli zabývala nevěrohodně nízkou výší výdajů žalovaného, či že by prováděla jeho lustraci v žalobkyni dostupných databázích. Žalobkyně coby poskytovatelka úvěru se měla lépe zabývat tvrzenými výdaji žalovaného, tyto však nezkoumala zjevně vůbec.6. Soud učinil na základě provedených důkazů a v kontextu tvrzení žalobkyně tento relevantní závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný se dohodli na poskytnutí úvěru ve výši 13 000 Kč, který byl dne , datum, poukázán na účet žalovaného. Žalobkyně před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného tak, že vycházela z údajů, jejichž původ není zřejmý a žalobkyně jej nedoložila, žalobkyně se dále nedostatečně zabývala výdaji žalovaného, když je zcela zřejmé, že tyto nemohou být tvořeny pouze výdaji na bydlení a zbytnými výdaji. Žalovaný byl výzvou odeslanou dne , datum, vyzván k zaplacení dluhu do tří dnů.7. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.8. Žalobkyně a žalovaný coby spotřebitel uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem, jednalo se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též „ZSÚ“), ve znění účinném ke dni , datum, , není-li dále uvedeno jinak (dále též „ZSÚ“), který je tak na věc nutno aplikovat, a to zejména jeho § 86 a § 87.9. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru […] posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 86 odst. 2 věty prvé ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.11. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.12. V předmětné věci žalobkyně neprokázala, že coby poskytovatelka úvěru splnila povinnosti podle § 86 odst. 1 ZSÚ. Žalobkyně předně nedoložila, že údaje, s nimiž při posouzení úvěruschopnosti žalovaného pracovala, skutečně pochází od žalovaného; dále není patrné, zda výši příjmů jakkoli ověřovala (např. z výplatní pásky, daňového přiznání, výpisu z bankovního účtu apod.); především však žalobkyně pochybila, když se spokojila s nevěrohodnými a zjevně neúplnými informacemi o výdajích žalovaného, jimiž se nijak dál nezabývala. Znalost příjmů a výdajů žadatele o úvěr uvedených v žádosti o spotřebitelský úvěr bez jejich bližšího ověření nelze v žádném případě považovat za dostatečné posouzení úvěruschopnosti. Poskytovatelka úvěru se dostatečně nezabývala výdaji žalovaného. Pokud žalovaný uvedl, že odhaduje své měsíční výdaje na částku 12 000 Kč a žalobkyně ověřila jeho čisté příjmy na částku 88 400 Kč, pak to muselo nutně vést poskytovatelku úvěru, postupovala-li by v souladu s § 86 ZSÚ, ke zkoumání pravdivosti tohoto údaje, že je zcela nepravděpodobné, že žalovaným uváděné údaje jsou úplné, pravdivé a spolehlivé, navíc pokud žalovaný čerpá úvěr od nebankovní úvěrové společnosti za nevýhodných podmínek. Poskytovatelka úvěru jinými slovy nevycházela ze spolehlivých a dostatečných informací získaných od žadatele o úvěr, musela mít na základě údajů sdělených žadatelem o úvěr důvodné pochybnosti (zejména o deklarovaných měsíčních výdajích), které ji měly vést k dalším úkonům nutným pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Pokud žalobkyně neměla pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, pak to neprokázala, z provedeného dokazování naopak zjevně vyplývá opak.13. Soud na základě provedeného dokazování nemá posuzování úvěruschopnosti žalovaného za dostatečné a proto konstatoval, že smlouva je podle § 87 odst. 1 ZSÚ neplatná, přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu (nyní podle zákona, dříve dovozeno judikaturou SDEU a Nejvyššího soudu). Jedná se o neplatnost absolutní ve smyslu § 588 o. z. Takové nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru totiž odporuje citovanému ustanovení zákona o spotřebitelskému úvěru a současně zjevně narušuje veřejný pořádek, neboť poskytování úvěrů bez prověření úvěruschopnosti spotřebitelům, kteří nejsou schopni tyto včas splácet, může vést k jejich dalšímu zadlužování a konečnému zachycení do sítě státem zajišťovaného systému sociální podpory, což má pak negativní dopad na celou společnost a je ve zjevném rozporu se zájmem na ekonomicky zdravé a solventní společnosti a jejích členech.14. Žalobkyně zjevně částku 13 000 Kč žalovanému na základě neplatné smlouvy o úvěru poskytla. Kdo se podle § 2991 odst. 1 o. z. na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalovaný se tak dle soudu na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a vznikla mu povinnost plnění poskytnuté bez právního důvodu žalobkyni vrátit.15. Povinnost vydat bezdůvodné obohacení se ve smyslu § 1958 odst. 2 o.