22 C 3/2023-138 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne 3. 1. 2023 se žalobkyně domáhala po žalovaném vydání věci, a to měřicího zařízení (plynoměru) uvedeného ve výroku I. shora. Žalobu odůvodnila tím, že v odběrném místě ve vlastnictví žalovaného č. EIC , Anonymizováno, , bytové jednotce č. , Anonymizováno, na adrese , adresa, , bylo osazeno dne 4. 11. 2019 měřicí zařízení ve vlastnictví žalobkyně za účelem měření spotřeby plynu dodávaného žalovanému do odběrného místa. V daném odběrném místě došlo na žádost obchodníka s plynem k ukončení služeb distribuční soustavy dnem 13. 4. 2022. Žalobkyně jako provozovatel distribuční soustavy má při neoprávněném odběru právo omezit nebo přerušit distribuci plynu, což z hlediska technických možností lze provést pouze demontáží měřicího zařízení. Žalovaný však žalobkyni neumožnil v daném odběrném místě provést demontáž plynoměru, ačkoliv byl opakovaně vyzýván k jeho zpřístupnění.2. Žalovaný se k žalobě osobně nevyjádřil, když se soudu nepodařilo doručit mu soudní listiny na známou adresu v cizině, a proto mu soud ustanovil ve smyslu § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř.”, usnesením ze dne 7. 8. 2024, č. j. 22 C 3/2023121. Žalovaný pak k věci prostřednictvím opatrovníka uvedl, že nemá k žalobě výhrady, pokud žalobkyně v mezidobí od podání žaloby ze dne 3. 1. 2023 neprovedla v bytové jednotce č. , Anonymizováno, na adrese , adresa, , demontáž měřicího zařízení, tedy plynoměru č. , hodnota, u daného odběrného místa prostřednictvím zpřístupnění bytu třetí osobou, např. spoluvlastníkem či nájemcem. Má za to, že s ohledem na skutečnost, že se žalovaný na území České republiky naposledy prokazatelně zdržoval dne 21. 1. 2020, je zřejmé, že vymáhanou povinnost nemohl dobrovolně splnit, a že veškeré výzvy byly žalovanému doručeny fikcí.3. Soud podle § 115a o. s. ř. rozhodl věc bez nařízení jednání, když ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, s čímž žalovaný výslovně souhlasil a žalobkyně se na výzvu soudu podle § 101 odst. 4 o. s. ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřila, proto soud předpokládá, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek.4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti: Dne 4. 11. 2019 bylo nainstalován v bytové jednotce č. , Anonymizováno, na adrese , adresa, , v odběrném místě č. EIC , Anonymizováno, , měřidlo-plynoměr výrobní číslo , hodnota, (viz protokol č. , tel. číslo, ). Posledním zákazníkem v tomto odběrném místě byl žalovaný, o čemž svědčí mj. skutečnost, že je vlastníkem bytové jednotky dle výpisu z katastru nemovitostí právě žalovaný (viz online náhled do katastru nemovitostí), který na uvedené adrese má rovněž dle předložených fotografií domovní zvonek s jeho jménem (viz fotografie pořízené technikem žalobkyně při neúspěšném pokusu o demontáž plynoměru). Dne 11. 4. 2022 žalobkyně obdržela od obchodníka s plynem, společnosti , právnická osoba, , požadavek na ukončení dodávky plynu žalovanému do výše uvedeného odběrného místa z důvodu neplacení, s požadovaným datem ukončení 13. 4. 2022 (viz žádost o ukončení distribuce plynu). Dne 16. 5. 2022 a 2. 12. 2022 žalobkyně zaslala žalovanému oznámení, že obchodník s plynem ji požádal jako provozovatele distribuční soustavy o ukončení dodávky plynu v odběrném místě žalovaného, a že další distribuce plynu v odběrném místě bude kvalifikována jako neoprávněná distribuce (viz výzvy žalobkyně ze dne 16. 5. 2022 a 2. 12. 2022, doklady o odeslání), když mu rovněž oznámila, že dne 23. 5. 2022, resp. 12. 12. 2022, dojde k demontáži měřicího zařízení-plynoměru, který je ve vlastnictví žalobkyně (viz též řád provozovatele distribuční soustavy), a vyzvala ho k umožnění přístupu k měřicímu zařízení. Ve dnech 3. 5. 2022 a 12. 12. 2022 se žalobkyně pokoušela provést demontáž předmětného plynoměru, v uvedeném odběrném místě žalovaného, když demontáž neproběhla, neboť zákazník nebyl přítomen (viz protokoly o servisní zakázce č. , tel. číslo, a č. , tel. číslo, ). Dne 21. 12. 2022 zaslal právní zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu, na adresu uvedenou v katastru nemovitostí i na adresu odběrného místa (v Rusku), kterými ho vyzval k poskytnutí součinnosti a sjednání termínu pro demontáž plynoměru, výzva byla doručena žalovanému, ovšem zůstala bez odpovědi (viz předžalobní výzvy, poštovní podací archy, potvrzení o podání zásilky). Tyto skutečnosti má soud za prokázané, když o pravosti uvedených listinných důkazů soud nemá důvod pochybovat.5. Podle § 74 odst. 1 písm. a), b) zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona – dále jen „energetický zákon“, je neoprávněným odběrem plynu odběr bez právního důvodu nebo pokud právní důvod odpadl, a odběr při opakovaném neplnění smluvených platebních povinností nebo platebních povinností, vyplývajících z náhrady škody způsobené neoprávněným odběrem plynu, které nejsou splněny ani po předchozím upozornění.6. Podle § 59 odst. 1 písm. j) bodu 6 energetického zákona má provozovatel distribuční soustavy právo omezit nebo přerušit v nezbytném rozsahu distribuci plynu při neoprávněném odběru nebo neoprávněné distribuci plynu nebo při neoprávněné přepravě plynu.7. Podle § 71 odst. 6 věty první energetického zákona, zákazníci, provozovatelé zásobníků plynu a provozovatelé distribučních soustav jsou povinni umožnit provozovateli přepravní soustavy, provozovateli distribuční soustavy nebo výrobci plynu, který odběrné nebo předávací místo měřicím zařízením vybavil, přístup k měřicímu zařízení za účelem provedení kontroly, odečtu, údržby, výměny či odebrání měřicího zařízení.8. Podle § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku – dále jen „o. z.“, kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.9. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud shledal, že žaloba je důvodná. Došlo k ukončení dodávky plynu do odběrného místa žalovaného, v tomto odběrném místě tak docházelo k neoprávněnému odběru plynu a žalobkyně jako provozovatel distribuční soustavy byla oprávněna přerušit distribuci plynu, což mohla fakticky učinit pouze odebráním měřicího zařízení, jehož je vlastníkem. Žalovaný však žalobkyni neumožnil přístup k měřicímu zařízení za účelem jeho odebrání, toto zařízení jí neoprávněně zadržuje, proto je žalobkyně oprávněna domáhat se vydání věci podle § 1040 odst. 1 o. z. Ačkoliv žalovaný není oprávněn sám demontáž měřicího zařízení provést (§ 71 odst. 5 energetického zákona), je v tomto případě žaloba na vydání věci vhodným prostředkem ochrany práva žalobkyně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 2. 2012, sp. zn. 22 Cdo 385/2012). K vydání dojde tak, že žalovaný umožní přístup k měřicímu zařízení a jeho demontáž pověřenému zástupci žalobkyně, což vyplývá i z žalobního návrhu. Soud proto žalobě vyhověl.10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, proto jí soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Náklady žalobkyně tvoří odměna za zastupování za 2 úkony právní služby á 1 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby) dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, a za 1 úkon právní služby á 750 Kč dle § 11 odst. 2 advokátního tarifu (jednoduchá výzva k plnění, když předložená předžalobní výzva neobsahuje skutkový a právní rozbor), tj. celkem odměna 3 750 Kč (při stanovení odměny soud vyšel z tarifní hodnoty 10 000 Kč dle § 9 odst. 1 advokátního tarifu), dále náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, tj. 900 Kč, náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 977 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, tj. celkem 7 627 Kč. Soud naopak nepřiznal žalobkyni náhradu za úkon podání ze dne 20. 2. 2023, neboť shledal neúčelným činit písemné podání ve věci samé na dotaz soudu, zda žalobkyně na podané žalobě trvá či nikoliv, když postačovala stručná odpověď, zda žalobkyně s ohledem na sdělené skutečnosti na žalobě trvá či nikoliv.11. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s ř. soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.12. Ve věci vznikly též náklady státu, a to v souvislosti s ustanovením opatrovníka žalovanému, na jejichž náhradu má stát ve smyslu § 148 odst. 1 o. s. ř. nárok dle výsledku řízení, přičemž ve věci byl zcela neúspěšným, a tedy povinným k jejich náhradě, právě žalovaný. Náklady státu spočívající v nákladech na opatrovníka žalovaného však soud v případě jeho neúspěchu v řízení žalovanému k náhradě neukládá, a proto rozhodl, že Česká republika – Okresní soud v Ústí nad Labem nemá právo na náhradu nákladů státu.