29 C 86/2024-138 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne , datum, na žalované domáhala zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím jako dlužných plateb za nesplacený úvěr a náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, .) se žalovanou uzavřela dne , datum, Smlouvu o úvěru č. , číslo, , na jejímž základě byly žalované poskytnuty finanční prostředky v celkové výši , částka, . Žalovaná se zavázala právnímu předchůdci žalobkyně vrátit dlužnou částku včetně poplatků (tj. jistinu ve výši , částka, a poplatky ve výši , částka, ) formou 14měsíčních splátek ve výši , částka, . Žalovaná však splátky nehradil řádně a včas a žalobkyně (resp. její právnímu předchůdce) úvěr ke dni , datum, zesplatnila. Žalobkyně (resp. právní předchůdce žalobkyně) řádně splnila své zákonné povinnosti, když s odbornou péči posoudila schopnost žalované splácet poskytnuté úvěr (zápůjčku). Pohledávka za žalovanou přešla nejdříve na společnost , právnická osoba, na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a poté byla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tedy požaduje po žalované částku ve výši , částka, se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 9,75 % ročně, dále s úrokem ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Žalobkyně svým podáním ze dne , datum, , dále podáním , datum, a podáním , datum, vzala návrh částečně zpět. Soud tedy výrokem II. tohoto rozsudku návrh co do úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši 9,75 % ročně a dále co do úroku z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 15 % ročně, zastavil.4. Soud ve věci rozhodl bez jednání, když žalobkyně s tímto souhlasila a žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, soud proto předpokládal, že s rozhodnutím bez jednání nemá námitky (§ 115a o.s.ř., § 101 odst. 4 o.s.ř.). Z listin založených ve spise (smlouvy o úvěru, smlouvy o postoupení pohledávky, oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzvy a dalších listinných důkazů) soud shledal, že žalovaná uzavřela smlouvu o úvěru tak, jak uvedla v žalobě žalobkyně. Žalovaná dle smlouvy o zápůjčce (úvěru) čerpala částku , částka, v hotovosti v den uzavření smlouvy, dluh měl být splacen ve 14měsíčních splátkách po , částka, . Žalovaná však uhradila jen část dluhu. Předchůdci žalobkyně tak dle smluvních podmínek vzniklo právo na úhradu celé dlužné částky k datu poslední splátky, tj. dluh byl ke dni , datum, splatný. S ohledem na tuto skutečnost a po zohlednění částečného zpětvzetí žalobkyně ze dne , datum, je tedy prokázáno, že žalovaná dluží na úvěr částku ve výši , částka, s úrokem ve výši 9,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.5. Žalobkyně v této věci byla tak jako nový věřitel, tj. postupník, oprávněna domáhat se úhrady dluhu po žalované dle výše uvedeného. S ohledem na vše výše uvedené soud shledal, že nárok žalobkyně odpovídá výši dluhu tak, jak žalovanému vznikl dle výše uvedeného. V tomto směru byl nárok žalobkyně shledán po právu a soud ho žalobkyni výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku přiznal, včetně odpovídajícího zákonného úroku z prodlení a odpovídající části kapitalizovaného úroku z prodlení a úroku.6. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce, jako poskytovatel půjčky, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, jak plyne z předložených smluv.7. Po právní stránce je smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou smlouvou o zápůjčce podle § 2390 občanského zákoníku, dle kterého platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 obč. zákoníku platí, že při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Podle § 1958 ob. č. platí, že je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Úroky z prodlení soud posoudil dle nař. vl. č. 351/2013 Sb.8. S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud shledal, že nárok žalobkyně je důvodný a podložený příslušnými důkazy, a proto žalobě vyhověl v rozsahu výroku I. tohoto rozsudku.9. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení úspěšná (neúspěch co do části příslušenství je nepatrný), nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .11. Za další písemné podání žalobkyně, obsahující doplnění žaloby včetně částečného zpětvzetí, soud žalobkyni náhradu odměny (a hotových výdajů) advokáta již nepřiznal, neboť skutečnosti v něm uvedené měly být součástí žaloby, a nelze jej tak považovat za účelně provedený úkon právní služby.12. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.13. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalované třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.