30 C 173/2024 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne , datum, domáhala na žalované zaplacení 22.900,- Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou dne , datum, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřela smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 12.000,- Kč. Bylo ujednáno, že žalovaná tyto peněžní prostředky vrátí, a to včetně ujednaných poplatků, nejpozději dne 19.9.2023, když peněžní prostředky měla splatit prostřednictvím pěti splátek. Žalovaná ovšem povinnost ve stanovené lhůtě, jakož ani později, třebaže byla vyzvána ke zjednání nápravy, nesplnila, když ničeho neuhradila/nevrátila. Z tohoto důvodu se žalobkyně taktéž domáhá smluvní pokuty ve výši 2.500,- Kč, když ve smlouvě bylo ujednáno, že žalobkyně má nárok na jednorázovou sankci ve výši 500,- Kč za každé prodlení s úhradou jednotlivé splátky. Žalobkyně se rovněž domáhala poplatku ve výši 8.400,- Kč, když dle smlouvy měla nárok na poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 120,- Kč/den. Žalobkyně se tohoto poplatku domáhala za období od poskytnutí úvěru do data splatnosti poslední splátky. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhala zaplacení částky v celkové výši 22.900,- Kč s příslušenstvím, jakož i náhrady nákladů řízení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celé řízení byla zcela pasivní.3. Vzhledem k tomu, že v dané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, soud dospěl k závěru, že podmínky stanovené § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř.), jsou splněny, a proto k projednání věci nenařizoval jednání.4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů má soud po skutkové stránce za prokázané, že účastníci řízení uzavřeli dne , datum, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, když totožnost žalované byla ověřena tak, že žalobkyni dne , datum, poukázala na její bankovní účet částku ve výši 1,- Kč, jak patrné z potvrzení o přijaté platbě z téhož dne, smlouvu o podnikatelském úvěru č. , hodnota, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , na jejímž základě žalobkyně žalované převodem na bankovní účet dne , datum, poskytla peněžní prostředky ve výši 12.000,- Kč. Ve smlouvě bylo ujednáno, že žalovaná tyto peněžní prostředky vrátí, a to včetně ujednaného pevného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 50,- Kč/den, nejpozději dne 19.9.2023. Úvěr měl trvat 70 dnů. Žalovaná měla poskytnuté peněžní prostředky splatit prostřednictvím pěti splátek. Žalovaná ovšem povinnost ve stanovené lhůtě, jakož ani později, třebaže byla vyzvána ke zjednání nápravy, nesplnila, když ničeho neuhradila/nevrátila. Z tohoto důvodu se žalobkyně taktéž domáhá smluvní pokuty ve výši 2.500,- Kč, když ve smlouvě bylo ujednáno, že žalobkyně má nárok na jednorázovou sankci ve výši 500,- Kč za každé prodlení žalovaného s úhradou jednotlivé splátky. Žalovaná se ocitla v prodlení se všemi pěti splátkami, proto se žalobkyně domáhala sankce ve výši 2.500,- Kč (5 x 500,- Kč). Žalobkyně se rovněž domáhala pevného poplatku ve výši 8.400,- Kč, tj. poplatku za 70 dnů trvání úvěru – za období od poskytnutí úvěru do data splatnosti poslední splátky – denní sazba 120,- Kč (70 x 120,- Kč).5. Lze shrnout, že žalovaná žalobkyni dosud nevrátila/nezaplatila částku 22.900,- Kč (12.000,- Kč + 2.500,- Kč + 8.400,- Kč).6. Po právní stránce soud věc posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „NOZ“), na základě této smlouvy byl úvěrující (žalobkyně) povinen poskytnout úvěrovanému (žalované) na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný (žalovaná) byl povinen poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit ujednaný pevný denní poplatek, tj. úroky, (§ 2395 NOZ), a to prostřednictvím pěti splátek. Uvedená povinnost byla žalovanou porušena, když ničeho nevrátila/nezaplatila, čímž se ocitla v prodlení s vrácením peněžitého plnění (§ 1968 NOZ). Za období prodlení pak žalované rovněž vznikla povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení (§ 1970 NOZ) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od prvního dne prodlení, tj. od 20.9.2023. V důsledku této skutečnosti, tj. prodlení s úhradou jednotlivých splátek, jí rovněž vznikla povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu dle § 2048 a násl. NOZ, když její maximální výše je limitována § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, pročež se žalobkyně správně domáhala smluvní pokuty v maximální výši 2.500,- Kč (5 x 500,- Kč).7. S ohledem na výše uvedené soud žalobě zcela vyhověl (výrok I.).8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2.368, Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 916, Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 22.900, Kč sestávající z částky 300, Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 300, Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. a z částky 300, Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100, Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200, Kč ve výši 252, Kč.9. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.