33 C 227/2023-39 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 128 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacené zápůjčky, kterou poskytla žalovanému společnost , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“). Právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, částku 10 000 Kč, kterou si žalovaný převzal v hotovosti. Žalovaný se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně částku 19 554 Kč, tvořenou jistinou 10 000 Kč a souhrnným poplatkem 9 554 Kč v 52 týdenních splátkách po 377 Kč. Žalovaný své závazky nehradil řádně a včas. Výše nesplacené jistiny činí 8 244,53 Kč a výše nesplaceného souhrnného poplatku činí 6 883,47 Kč. Požadovaný kapitalizovaný úrok ve výši 4 424,73 Kč představuje úrok ve výši 26,10 % z částky 8 244,53 Kč ode dne splatnosti celé zápůjčky (, datum, ) do data postoupení pohledávky (, datum, ). Požadovaný kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 920,75 Kč představuje zákonný úrok z prodlení z částky 8 244,53 Kč od uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným (, datum, ) do data postoupení pohledávky (, datum, ). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, došlo k postoupení pohledávek právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.2. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, a smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému dne , datum, zápůjčku 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně spolu se souhrnným poplatkem ve výši 9 554 Kč v 52 týdenních splátkách po 377 Kč. První splátka byla splatná ve lhůtě 7 dnů od data uzavření smlouvy.3. Z tabulky umoření ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný uhradil částku 4 426 Kč.4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že došlo k postoupení pohledávek právního předchůdce žalobkyně za žalovaným na žalobkyni.5. Žalovanému bylo postoupení pohledávky právním předchůdcem žalobkyně oznámeno (oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, a podacího lístku ze dne , datum, ).6. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházejícím žalobě ze dne , datum, a podacího lístku ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě žalované pohledávky do , datum, .7. Z karty zákazníka ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný uvedl celkový měsíční příjem ve výši , částka, (z toho čistý příjem žadatele , částka, a , částka, další příjem domácnosti) a měsíční výdaje v souhrnné výši , částka, . Použitelný příjem tak představoval částku , částka, .8. Z tvrzených příjmů a výdajů žalovaného byl doložen pouze příjem z jeho mzdy ve výši , částka, (z potvrzení o příjmu na č. l. 23 spisu).9. Na základě účastníky předložených listinných důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, které soud shledal zcela důvěryhodnými, neboť nezaznamenal žádnou skutečnost, která by jejich věrohodnost zpochybňovala, a taktéž žádný z účastníků takovou skutečnost netvrdil. Listinné důkazy si navzájem neodporují a tvoří spolu jednotný logický celek postačující k učinění spolehlivého závěru o následujícím skutkovém stavu:10. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému dne , datum, zápůjčku 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně spolu se souhrnným poplatkem ve výši 9 554 Kč v 52 týdenních splátkách po 377 Kč. První splátka byla splatná ve lhůtě 7 dnů od data uzavření smlouvy. Žalovaný uhradil částku 4 426 Kč. Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávky právním předchůdcem žalobkyně oznámeno. Žalovaný byl vyzván k úhradě žalované pohledávky do , datum, . Žalovaný uvedl v kartě zákazníka celkový měsíční příjem ve výši 24 071 Kč (z toho čistý příjem žadatele 6 771 Kč a 17 300 Kč další příjem domácnosti) a měsíční výdaje v souhrnné výši 5 000 Kč. Použitelný příjem tak představoval částku 19 071 Kč. Z tvrzených příjmů a výdajů žalovaného byl doložen pouze příjem z jeho mzdy ve výši 15 540 Kč.11. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku účinného ke dni uzavření smlouvy (zákon č. 89/2012 Sb., dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do , datum, (dále jen „z. s. ú.“).12. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Podle § 87 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.16. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.18. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.19. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.20. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně neprovedl kontrolu úvěruschopnosti žalovaného v souladu s požadavkem náležité péče ve smyslu § 86 z. s. ú. a § 87 z. s. ú. Žalobkyně doložila pouze žalovaným vyplněnou zákaznickou kartu. Výdaje žalovaného nebyly zkoumány, ale byly stanoveny pouze odhadem. Hodnocení úvěruschopnosti žadatele o úvěr vyžaduje porovnání zjištěných příjmů se zjištěnými výdaji dlužníka; pouhé zkoumání jedné z těchto složek k řádnému posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr nestačí. Stanovila-li věřitelka výdaje pouze na základě odhadu či ekonomického modelu, aniž by žalovaného vedla k uvedení konkrétních údajů, nezkoumala výdajovou stránku žadatele řádně (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2023, sp. zn. 33 ICdo 126/2022). Na těchto závěrech soudu nemůže nic změnit ani prohlášení žalovaného ve smluvních podmínkách, že poskytnuté údaje jsou úplné a správné. Poskytovatel spotřebitelského úvěru nemůže smluvním prohlášením přenášet důkazní břemeno ohledně provedení kontroly úvěruschopnosti na spotřebitele jako slabší smluvní stranu (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, ve věci C449/13, CA Consumer Finance SA). Po odečtení dalších příjmů byly příjmy žalované zcela nepostačující k úhradě měsíčních splátek zápůjčky.21. Ust. § 86 z. s. ú. a § 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v