36 C 1/2024-33 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 15. 9. 2023 domáhala žalobou zaplacení částky 14 570 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 3. 9. 2022, resp. 12. 10. 2022 spolu právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla společnost , právnická osoba, žalovanému finanční prostředky ve výši celkem 12 000 Kč. Úvěr měl být spolu s úroky a poplatky, celkem tedy v částce 14 760 Kč splacen do 11. 11. 2022. Žalobou uplatněný nárok se (po částečném zpětvzetí) skládá z dlužné jistiny úvěru ve výši 12 000 Kč a příslušenství. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně uvedla, že žádnými důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr nedisponuje.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Podáním doručeným soudu dne 12. 1. 2024 vzala žalobkyně žalobu co do částky 2 088 Kč na smluvní pokutě a co do částky 2 860 Kč na kapitalizovaném úroku zpět. S ohledem na uvedené soud řízení podle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. částečně zastavil (výrok I.).4. Ze smlouvy o úvěru ze dne ze dne 12.10. 2022 soud zjistil, že tato měla být uzavřena mezi společností , právnická osoba, a žalovaným. Společnost , právnická osoba, se měla zavázat poskytnout žalovanému finanční prostředky v celkové výši , částka, . Žalovaný se částku , částka, spolu s úrokem ve výši , částka, měl zavázat poskytovateli úvěru vrátit do , datum, , a to na účet č. 246246/2250.5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , vč. příloh, uzavřené dne , datum, mezi společností , právnická osoba, jakožto postupitelem a žalobkyní jako postupníkem soud zjistil, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek specifikovaných v přílohách této smlouvy.6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , vč. podacího archu a plné moci, soud zjistil, že jím společnost , právnická osoba, oznámila žalovanému postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru na žalobkyni coby postupníka.7. Z předžalobní upomínky ze dne ze dne 28. 8. 2023, včetně podacího archu, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu, a to nejpozději do 7. 9. 2023.8. Z výpisu z účtu ze dne 2. 5. 2022 (došlá platba) soud zjistil, že na účet společnosti , právnická osoba, č. , č. účtu, byla připsána částka 0,01 Kč z účtu č. , č. účtu, vedeného na jméno žalovaného.9. Z výpisu z účtu ze dne 3. 9. 2022 (odchozí platba) soud zjistil, že na účet č. , č. účtu, byla odeslána částka 12 000 Kč. Z výpisu není zřejmý majitel účtu, ze kterého byly finanční prostředky odeslány, ani číslo účtu, ze kterého byly finanční prostředky odeslány.10. Z sdělení , právnická osoba, . ze dne , datum, soud zjistil, že majitelem účtu č. , č. účtu, je žalovaný.11. Z provedených důkazů má soud po skutkové stránce za prokázané tyto skutečnosti: právní předchůdce žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky v celkové výši 12 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl vyzván k úhradě, a to předžalobní upomínkou.12. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“).13. Podle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.15. Soud má za to, že tvrzení žalobkyně o tom, že společnost , právnická osoba, poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 12 000 Kč, nebylo prokázáno, neboť žalobkyně nepředložila žádný důkaz prokazující vyplacení úvěru, tj. zaslání peněž žalovanému – z výpisu z 3. 9. 2022 (odchozí platba) není zřejmý majitel účtu, ze kterého byly finanční prostředky odeslány, ani číslo účtu, ze kterého byly finanční prostředky odeslány (výpis není opatřen žádnou hlavičkou), přičemž uvedené nevyplývá ani z ostatních provedených důkazů. S ohledem na uvedené soud žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I.). Pro úplnost soud uvádí, že byl připraven žalobkyni při jednání poučit o neunesení břemene tvrzení a důkazního, jelikož se však žalobkyně k jednání, které se ve věci konalo, nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení podle § 118a o. s. ř., neboť toto je účastníkům dáváno výhradně na jednání před soudem. Jelikož nemá soud za prokázané poskytnutí finančních prostředků, nelze žalobkyni přiznat ani související příslušenství.16. Z důvodu nadbytečnosti soud neprováděl soud následující důkazy: obchodní podmínky smlouvy o úvěru; dopis ze dne , datum, .17. Důkaz označený jako „výpis úkonů mimosoudního vymáhání“ soud nepovažuje za důkaz, když se jedná o svépomocí vyhotovenou tabulku žalobkyní, která zjevně obsahuje pouze žalobní tvrzení na samostatné listině.18. Listiny soudu zaslané spolu s žalobou, ale jako důkazy neoznačené (t.j. smlouva o úvěru z , datum, ; dopis z , datum, ; potvrzení o provedení transakce ze dne , datum, ; prohlášení z , datum, ), soud jako důkaz neprováděl, když tyto nebyly k důkazu navrženy a navíc ani není zřejmé, z jakého důvodu a k prokázání jakého konkrétního tvrzení žalobkyně byly předkládány. Důkaz „kopiemi dopisů zaslaných žalovanému“ soud neprováděl, když se jednalo o důkaz nezpůsobilý pro jeho nedostatečně určité označení, neboť žádný důkaz, ani k žalobě připojený soubor přímo uvedené označení neobsahuje. Soud v této souvislosti zdůrazňuje, že není jeho povinností ze všech listin mu žalobkyní zaslaných nahrazovat z nich zjištěnými skutečnosti povinnost tvrzení a důkazní žalobkyně, neboť žalobkyně by tak zcela nepřípustně svoji povinnost řádně tvrdit a prokazovat (včetně řádného označení důkazů) přesouvala na soud, aby na základě provedeného dokazování dovodil, co žalobkyně požaduje, a dále by si žalobkyně tímto postupem nepřípustně značně zjednodušovala vypracování žaloby a spoléhala na to, že nedostatek jejího úsilí nahradí soud úsilím vlastním (obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 215/2003 ze dne 31. 12. 2009)19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když ve věci byl zcela úspěšný žalovaný, měl by proto vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však dle obsahu spisu náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.