36 C 260/2024-44 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne , datum, domáhal po žalovaném zaplacení dlužného nájemného za březen, duben a květen 2024 za užívání bytu č. , hodnota, v domě , adresa, , který žalovaný užíval na základě nájemní smlouvy ze dne , datum, . Nájemné činilo celkem 7 551 Kč měsíčně. Žalovaný tak za tři měsíce dluží částku 22 653 Kč. Žalovaný tento dluh uznal písemně a zavázal se jej zaplatit do 31. 5. 2024. Ničeho však neuhradil ani po předžalobní výzvě, proto se žalobce domáhá i zákonného úroku z prodlení z této částky od 1. 6. 2024.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, když po celé řízení zůstal zcela pasivní, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Vzhledem k této skutečnosti, jakož i k tomu, že žalobce s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasil, soud proto věc rozhodl dle ustanovení § 115a občanského soudního řádu bez jednání, a to na základě předložených listinných důkazů.3. Po skutkové stránce bylo pro věc podstatné, že žalovaný dluh vůči žalobci písemně uznal co do důvodu a výše dne 20. 5. 2024 s tím, že se jej zavázal uhradit do 31. 5. 2024.4. Dle ustanovení § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), platí, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Předmětné ustanovení upravuje vyvratitelnou právní domněnku trvání uznaného dluhu v okamžiku jeho uznání. Uznáním dluhu tak dochází k přesunu důkazního břemene na dlužníka, který musí v případě sporu prokázat, že dluh, jehož splnění se věřitel na dlužníkovi domáhá, nevznikl.5. V rovině procesního práva vyvratitelná domněnka nachází svůj odraz v ustanovení § 133 občanského soudního řádu, které určuje, že dokud není dokázán opak, platí za prokázanou skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka. Skutečnost, které svědčí vyvratitelná právní domněnka, není předmětem procesního dokazování, a nebyla-li v řízení domněnka existence uznaného závazku vyvrácena, soud musí mít podle § 133 občanského soudního řádu tuto skutečnost za prokázanou.6. Uznáním dluhu, o jehož platnosti nemá soud z hlediska obsahových a formálních náležitostí žádných pochybností, přešlo na žalovaného důkazní břemeno ohledně prokázání toho, že žalobci nedluží předmětnou částku, a že tedy žalobcem požadovaný dluh nevznikl či již zanikl. Žalovaný ovšem v řízení neuvedl žádné okolnosti, kterými by mohl prokázat opak, tj. že dluh nevznikl či již naopak zanikl. Na základě právě uvedených skutečností soud vyšel z toho, že s ohledem na domněnku uznání dluhu má za prokázané, že žalovaný ve prospěch žalobce uznal dluh, který je předmětem této žaloby. Proto byla žalobci přiznána žalovaná jistina dluhu.7. Po právní stránce soud věc posoudil jako smlouvu o nájmu bytu dle § 2235 a násl. občanského zákoníku, na základě které vznikla žalovanému povinnost platit žalobci jako pronajímateli nájemné a zálohy za služby za podmínek stanovených v rámci dispozitivních právních norem smlouvou. Prodlení s placením je sankcionováno povinností zaplatit úrok z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Uznaný dluh byl splatný k 31. 5. 2024, žalovaný se tak ocitl v prodlení od 1. 6. 2024, soud proto žalobci požadované úroky z prodlení takto přiznal.8. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 733 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 133 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 občanského soudního řádu za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů (žaloba a předžalobní výzva) dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.10. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.