36 C 348/2023-25 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 15. 8. 2023 domáhala u zdejšího soudu zaplacení částky 10 164,37 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 21. 9. 2022 spolu žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši 7 000 Kč. Úvěr spolu s poplatky (celkem tedy 9 334 Kč) měla být splacena nejpozději do 21. 10. 2022. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně uvedla, že tuto zkoumala zejména na základě informací získaných od žalovaného a údajů v dostupných registrech. V rozsahu 830,37 Kč žalobkyně žalobou uplatnila rovněž smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny od 22. 10. 2022 do 20. 1. 2023. 2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že namítl, že nebyla řádně zkoumána jeho úvěruschopnost. Dále navrhl, aby mu soud případnou povinnost uložil uhradit ve splátkách ve výši 1 000 Kč/měsíc, když jeho měsíční příjem je ve výši 23 000 Kč od [anonymizována dvě slova] a 17 000 Kč od [stát. instituce], výdaje jsou přibližně ve stejné výši jako příjmy, přičemž žalovaný má vyživovací povinnost ke dvěma dětem a další finanční závazky. 3. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že tato je datována dnem 21. 9. 2022 a měla být uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným. Smlouva měla být uzavřena dálkově přes internet. Žalobkyně se měla zavázat poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 7 000 Kč, a to na bankovní účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se částku 7 000 Kč spolu s poplatky (celkem tedy 9 334 Kč) měl zavázat žalobkyni vrátit nejpozději do 21. 10. 2022 Smlouva neobsahuje vlastnoruční podpis žalovaného. 4. Z kopie [číslo obč. průkazu] soud zjistil, že tento byl vydán dne 12. 6. 2018 osobě [celé jméno žalovaného] byl platný do 12. 6. 2028. 5. Z autorizace ověření totožnosti sod zjistil, že náhledem na bankovní účet č. [bankovní účet] žalobkyně ověřila, že tento je veden na jméno žalovaného. 6. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba] soud zjistil, že se jedná o údaje, které k žalovanému žalobkyně evidovala. Je zde uvedeno, že žalovaný má bydlet sám, jeho výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky měla být 8 000 Kč, výše pravidelných výdajů na bydlení 3 000 Kč, další nezbytné výdaje 2 000 Kč a ostatní zbytné výdaje 2 000 Kč. Výše ověřeného čistého měsíčního příjmu je uvedena 69 522 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem 38 000 Kč. Jako disponibilní příjem proto žalobkyně vypočetla 24 500 Kč. 7. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že dne 21. 9. 2022 byla žalobkyní na účet č. [bankovní účet] převedena částka 7 000 Kč. 8. Z listiny označené jako„ identifikované příjmy“ soud pro řízení ničeho nezjistil, když se jedná toliko o seznam nic neříkajících dat a čísel, zřejmě se má jednat o transakce na účtu s uvedeném data, avšak bez dalšího popisu, o jakou transakci a ve vztahu k jaké osobě se jedná. 9. Z předžalobní upomínky ze dne 20. 5. 2023, vč. podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu, a to do tří dnů. Předžalobní výzva byla odeslána dne 20. 5. 2023. 10. Z provedených důkazů má soud po skutkové stránce za prokázané tyto skutečnosti: Žalobkyně a žalovaný spolu dne 21. 9. 2022 uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky v celkové výši 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky společně s poplatkem žalobkyni. Žalovaný však svůj dluh nehradil řádně a včas (na svůj dluh neuhradil ničeho) a dostal se tak se splacením do prodlení. Žalovaný byl vyzván žalobkyní k úhradě dluhu výzvou odeslanou dne 20. 5. 2023, a to ve lhůtě tří dnů. 11. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“) ve znění od 29. 5. 2022. 12. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 17. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 18. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 19. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 20. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 21. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně nevyhodnotila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ust. § 86 z. s. ú. V daném případě žalobkyně prokazatelně při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr vycházela pouze z informací poskytnutých žalovaným, skutečný příjem a výdaje žalovaného neověřovala. K větší obezřetnosti a pečlivosti při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného měl žalobkyně vést již samotný fakt, že dle jejích výpočtů o úvěr ve výši 7 000 Kč žádala osoba s měsíční finanční rezervou 24 500 Kč, a dále skutečnost, že u žalovaného evidovala pravidelné měsíční výdaje na půjčky ve výši 8 000 Kč. Za této situace tedy není zřejmé, na základě jakých skutečností dospěla žalobkyně k závěru, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, neboť z předmětných dokumentů naopak zcela jasně vyplývají důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnuté finanční prostředky z vlastních prostředků uhradit. Z uvedeného tak jasně vyplývá, že cílem zkoumání úvěruschopnosti žalovaného zjevně bylo pouze formálně dostát liteře zákona ukládající žalobkyni povinnost schopnost úvěruschopnost dlužníka zkoumat. Protože tak žalobkyně nedostála požadavku odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, je úvěrová smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 z. s. ú., § 580 a § 588 o. z.), k této neplatnosti přihlíží soud sám i bez návrhu. 22. Z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy posoudil soud právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.). Žalovaný je povinen bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.), soud mu tak uložil, aby zaplatil žalobkyni částku 7 000 Kč (tj. žalobkyní poskytnuté finanční prostředky žalovanému) s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 000 Kč od 30. 5. 2023 do zaplacení (bod I. výroku; počátek běhu úroku z prodlení soud stanovil v souladu s ust. § 573 o. z., když předžalobní upomínka byla odeslána dne 20. 5. 2023 s lhů