37 C 451/2023-22 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím, přičemž žalovaný nárok dovozovala z titulu úvěrové smlouvy uzavřené dne , datum, s žalovaným. Na základě smlouvy se zavázala poskytnout žalovanému částku , částka, a žalovaný se zavázal částku vrátit i se smluvním poplatkem , částka, do , datum, . K uzavření smlouvy došlo prostředky elektronických komunikací po ověření totožnosti žalovaného. Rovněž žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy s odbornou péčí přezkoumala schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, a to na základě informací a dokumentů vyžádaných od žalovaného, případně nahlédnutím do relevantních databází. Žalovaný na základě uvedené smlouvy nezaplatil ničeho, a proto žalobkyně požaduje zaplacení poskytnuté jistiny , částka, , smluvního poplatku , částka, , nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši , částka, , smluvní pokutu ve výši , částka, (0,1 % z dlužné částky od , datum, do , datum, ) a zákonný úrok z prodlení z dlužné částky až do zaplacení.Žalovaný se k věci na výzvu soudu nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal neaktivní. Soud ve věci dne , datum, konal ústní jednání, kterého se ani jeden z účastníků nezúčastnil. Žalobkyně se omluvila prostřednictvím své zástupkyně, žalovaný nereagoval vůbec.Soud na základě provedených dostupných důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu.Dne , datum, žalovaný s žalobkyní prostřednictvím internetového rozhraní provozovaného žalobkyní uzavřel smlouvu, přičemž se identifikoval mj. zasláním ověřovací korunové platby a zadáním ověřovacího unikátního PIN kódu (tvrzení žalobkyně, smlouva o zápůjčce ze dne , datum, , výpis z účtu žalobkyně). Obsahem smlouvy byl závazek žalobkyně poskytnout žalovanému jednorázově částku , částka, na uvedený bankovní účet žalovaného a závazek žalovaného vrátit poskytnutou částku včetně poplatku ve výši , částka, do , datum, (smlouva o zápůjčce ze dne , datum, ). Peníze žalobkyně poskytla žalovanému na bankovní účet dne , datum, (výpis z účtu žalobkyně). Součástí smlouvy byly také všeobecné obchodní podmínky žalobkyně (smlouva o zápůjčce ze dne , datum, a všeobecného obchodní podmínky). Dne , datum, advokátka žalobkyně odeslala žalovanému předžalobní upomínku s výzvou k úhradě dlužné částky do tří dnů (předžalobní upomínka ze dne , datum, včetně podacího lístku ze stejného dne).Soud zjištěný skutkový stav posoudil po právní stránce následovně. Mezi účastníky byla uzavřena prostředky elektronické komunikace (§ 562 odst. 1 občanského zákoníku) smlouva o zápůjčce podle § 2390 a násl. občanského zákoníku. Žalovaná pak vystupovala v pozici spotřebitele ve smyslu § 419 občanského zákoníku, a proto je nutné uzavřít, že se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy o zápůjčce se na daný závazkový právní vztah aplikuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“). Podle § 86 ZSÚ byla žalobkyně jako obchodní profesionál poskytující úvěry povinna zkoumat s odbornou péčí, zdali je žalovaný schopný spotřebitelský úvěr splatit řádně a včas. Splnění této povinnosti žalobkyně sice tvrdila v žalobě, ovšem nepředložila za tímto účelem jediný důkaz. S ohledem na její neúčast na jednání ve věci nemohla být v tomto směru soudem poučena podle § 118a odst. 3 o. s. ř. a soud proto dospěl k závěru, že v tomto ohledu neunesla důkazní břemeno. Absence (resp. neprokázání) zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele pak vede k absolutní neplatnosti příslušné úvěrové smlouvy, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti (viz § 87 ZSÚ).Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by náležitě zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o zápůjčce, a proto smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou. Ve věci ovšem bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla částku , částka, , a soud tedy posoudil právní vztah mezi nimi jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 a násl. o. z. Poněvadž splatnost bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena, uplatní se pravidlo podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, podle něhož může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu. Splatnost povinnosti vydat bezdůvodné obohacení tak nastane na výzvu věřitele. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně žalovaného prokazatelně vyzvala k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne , datum, , a to ve lhůtě tří dnů (zřejmě myšleno od doručení výzvy). K odeslání oznámení upomínky došlo , datum, , přičemž bylo žalovanému doručeno okamžikem, kdy se dostalo do sféry jeho dispozice, a tedy v okamžiku, kdy mu bylo doručeno. Za den doručení pak lze považovat třetí pracovní den po odeslání zásilky (srov. § 573 občanského zákoníku). Lze tedy mít za to, že výzva k plnění byla žalovanému doručena dne , datum, , přičemž s ohledem na poskytnutou lhůtu k plnění se žalovaný ocitl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení dne , datum, a od tohoto dne je žalobkyně oprávněna požadovat po žalovaném zaplacení úroků z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení.S ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru jako celku pak soud ve zbytku žalobu zamítnul (výrok II.).V bodě III. výroku rozhodl o právu na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť (ne)úspěch obou účastníků byl ve věci přibližně shodný.