14 C 142/2025-38 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne , datum, , ve znění opravy ze dne , datum, , se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky celkem , částka, s úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , číslo smlouvy, , na základě které poskytla žalovanému úvěr s možností postupného čerpání. Smlouva byla uzavřena distančním způsobem, prostřednictvím internetové stránky www.flexifin.cz v klientském profilu, kde žalovaný smlouvu odsouhlasil. Žalobkyně vyplatila žalovanému dne , datum, částku , částka, na jeho účet. Žalovaný se zavázal zaplatit poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše a smluvní úrok ve výši 0,87 % denně. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, žalobkyně smlouvu vypověděla dne , datum, , dne , datum, se tak žalovaný dostal do prodlení s úhradou celého úvěru. Žalovaný má vůči žalobkyni nesplacený dluh v celkové výši , částka, , z toho jistina , částka, , poplatek za vyplacení tranší úvěru , částka, a smluvní úrok , částka, . Dále žalobkyně požadovala zaplatit smluvní pokutu, která dle smlouvy činila 0,1 % denně z dlužné jistiny. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením splátky splatné dne , datum, , žalobkyně proto požadovala smluvní pokutu za období od , datum, do , datum, ve výši , částka, . Žalobkyně tak požadovala zaplatit dlužnou částku celkem , částka, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.2. Soud věc projednal dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s rozhodnutím v její nepřítomnosti a žalovaný se k jednáním bez omluvy nedostavil.3. Po provedeném dokazování soud nemá za prokázané, že úvěrová smlouva byla uzavřena. Žalobkyně sice předložila smlouvu o úvěru č. , číslo smlouvy, datovanou , datum, , která měla být uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným, tato smlouva však není žalovaným podepsaná a jiný důkaz neprokazuje, že tuto smlouvou žalovaný uzavřel a že její text odsouhlasil. Pokud žalobkyně předkládala listiny týkající se ověření údajů žalovaného (autorizace ověření totožnosti, BankID výpis), tyto by mohly nanejvýš prokazovat, že žalovaný jednal s žalobkyní (že umožnil ověření svých údajů náhledem na bankovní účet), nijak však neprokazují, že žalovaný smlouvu odsouhlasil. Pro úplnost soud uvádí, že uzavření smlouvy tak, jak uváděla žalobkyně, tj. prostř. internetových stránek a odsouhlasením smlouvy v klientském profilu, je samozřejmě možné, předložené důkazy však neprokazují, že takto byla smlouva skutečně uzavřena.4. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, soud ji nemohl vyzvat k navržení důkazů k prokázání výše uvedených rozhodných skutečností a poučit ji o následcích neunesení důkazního břemene dle § 118a odst. 3 o.s.ř. Jelikož se toto poučení poskytuje zásadně na jednání, není na místě jednání odročovat proto, aby účastníkovi mohlo být poučení poskytnuto dodatečně.5. Bylo však prokázáno, že žalobkyně zaslala žalovanému dne , datum, částku , částka, na jeho účet, přičemž banka potvrdila, že se jednalo o účet žalovaného.6. Dále bylo prokázáno, že žalobkyně zaslala žalovanému dne , datum, výpověď smlouvy s výzvou k úhradě dlužné částky a že zástupce žalobkyně zaslal žalovanému dne , datum, předžalobní výzvu k úhradě.7. Vzhledem k tomu, že soud nemá za prokázané uzavření smlouvy o úvěru (§ 1731 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku), avšak bylo prokázáno, že žalovaný obdržel od žalobkyně částku , částka, , hodnotil soud tento nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku, jako majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, který je žalovaný povinen vydat. Splatnost bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena, dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku proto platí, že věřitel může požadovat plnění ihned a dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu. Dluh je tedy splatný na výzvu. Žalobkyně předložila výpověď s výzvou k úhradě a předžalobní výzvu, nebylo však prokázáno, že žalovanému byly doručeny. Přitom právní jednání působí až okamžikem, kdy dojde adresátovi (§ 570 odst. 1 občanského zákoníku). Za první doručenou výzvu k placení tak soud považuje až žalobu v této věci. Ta byla žalovanému poprvé doručována spolu s elektronickým platebním rozkazem na adresu jeho trvalého pobytu dne , datum, , tím se dostala do jeho dispoziční sféry a nehraje roli, že si žalovaný zásilku nevyzvedl. Tímto dnem tak nastala splatnost dluhu, od následujícího dne byl žalovaný v prodlení a byl povinen hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.8. Ve zbytku žaloba není důvodná, když nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru, a tak nelze mít za to, že by žalobkyni z této smlouvy vznikly vůči žalovanému jakékoliv nároky, tedy ani nárok na zaplacení úroku, poplatků či smluvní pokuty.9. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení v částce , částka, s úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení ve výši 12 % ročně (sazba odpovídající prvnímu dni prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Ve zbytku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl z důvodů uvedených výše.10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Ve věci byl částečně úspěšnější žalovaný, měl by proto vůči žalobkyni právo na náhradu poměrné části nákladů řízení podle jeho úspěchu. Žalovanému však dle obsahu spisu v řízení žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.11. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní dle § 160 odst. 1 o.s.ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.12. Soud dále rozhodl o vrácení části zaplaceného soudního poplatku žalobkyni dle § 10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, když shledal, že na poplatku bylo zaplaceno více, než činila poplatková povinnost. Podle § 6 odst. 1 zákona o soudních poplatcích je základem poplatku peněžní částka, která je předmětem řízení, avšak bez příslušenství, neboť to tvoří základ poplatku jen v případech, je-li samostatným předmětem řízení. Základ poplatku tak činí v této věci částka , částka, (součet žalované jistiny , částka, , poplatků , částka, a smluvní pokuty , částka, ). Zbytek žalované částky činí smluvní úrok, tedy příslušenství žalované částky (§ 513 občanského zákoníku), které není základem poplatku. Z částky , částka, činí soudní poplatek dle položky 2 bod 1 sazebníku poplatků , částka, . Žalobkyně na soudním poplatku zaplatila , částka, , proto soud rozhodl o vrácení přeplatku , částka, .13. Soud upozorňuje, že výše žalované částky bez příslušenství je rozhodná i z hlediska přípustnosti odvolání dle § 202 odst. 2 o.s.ř., podle kterého se nepřihlíží k příslušenství pohledávky. Jelikož předmětem řízení byla částka , částka, (bez příslušenství), není dle § 202 odst. 2 o.s.ř. odvolání proti rozsudku přípustné.