29 C 266/2025-66 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne 15. 4. 2025 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 31 450 Kč s příslušenstvím, a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní (resp. jejím právním předchůdcem společností , právnická osoba, ) prostřednictvím internetových stránek , Anonymizováno, uzavřel dne 5. 4. 2024 Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě půjčila a poskytla žalobkyně (resp. její předchůdce) žalovanému částku ve výši celkem 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal předmětnou částku spolu s příslušenstvím (tj. jistinu ve výši 25 000 Kč spolu s příslušenstvím ve výši 6 450 Kč) vrátit do 15. 8. 2024, což neučinil. Pohledávka právního předchůdce žalobkyně byla postoupena na žalobkyni v této věci smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 12. 12. 2024. Žalobkyně tedy požaduje celkem částku ve výši 31 450 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 31 450 od 16. 8. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 %.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Žalobkyně se k výzvě soudu na doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů vyjádřila podáním ze dne 20. 8. 2025 spolu s tím, že bere žalobu částečně zpět, a to co do částky 6 450 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 16. 8. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 % ročně. Soud tedy řízení zastavil (výrok II. tohoto rozsudku).4. Soud ve věci rozhodl bez jednání, když žalobkyně s tímto souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud proto předpokládal, že s rozhodnutím bez jednání nemá námitky (§ 115a o.s.ř., § 101 odst. 4 o.s.ř.). Z listin založených ve spise soud zjistil, že mezi žalobkyní (resp. jejím právním předchůdcem) a žalovaným byla elektronicky uzavřena dne 5. 4. 2024 Smlouva o úvěru, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 25 000 Kč (tj. částku 10 000 Kč, která byla žalovaným navýšena o dalších 15 000 Kč) a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni tuto částku (tj. 25 000 Kč) spolu s příslušenstvím (tj. částkou ve výši 6 450 Kč) do dne 15. 8. 2024 – k její platnosti viz dále. Žalobkyně poskytnuté prostředky ve výši 25 000 Kč převedla na bankovní účet žalovaného. Žalovaný však porušil své smluvní povinnosti, když ve lhůtě splatnosti dlužnou částku neuhradil, čímž se ocitl v prodlení. Žalobkyně tedy po žalovaném požaduje s ohledem na částečné zpětvzetí návrhu jistinu ve výši 25 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 16. 8. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 %. Žalovaný dosud ani přes výzvu žalobkyně ničeho neuhradil. Dlužná částka byla žalobkyní vůči žalovanému uplatněna předžalobní výzvou ze dne 18. 1. 2025, oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem téhož dne. Soud při dokazování vycházel zejména ze smlouvy o úvěru, obchodních podmínek úvěru, výpisu z účtu, smlouvy o postoupení pohledávek, upomínek a dalších listinných důkazů.5. Při právním posouzení soud vycházel zejména z příslušných ustanovení občanského zákoníku, zejména § 2395 a následující a § 2991 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. upravujících úvěrovou smlouvu. Věc by soud právně posoudil podle § 2395 a následující občanského zákoníku dle smlouvy o úvěru (dle rámcové smlouvy podepsané SMS elektronickým podpisem), pokud jde o příslušenství pohledávky, § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Žalobce však nedostatečně posoudil úvěru schopnost žalovaného, úvěrová smlouva je tak neplatná a žalobce má nárok na bezdůvodné obohacení ve výši poskytnuté jistiny. Žalovaný žalobkyni z úvěrové smlouvy uzavřené na dálku dluží jistinu bez. obohacení ve výši 25 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Podle § 2395 obč. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 platí, že úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.6. Žalobkyně v této věci byla tak jako nový věřitel, tj. postupník, oprávněna domáhat se úhrady dluhu po žalovaném dle výše uvedeného, když žalovaná pohledávka na ní přešla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024. Žalobkyně v této věci byla tak jako nový věřitel, tj. postupník, oprávněna domáhat se úhrady dluhu po žalovaném dle výše uvedeného. S ohledem na vše výše uvedené soud shledal, že pokud jde o nárok žalobkyně, odpovídá výši dluhu tak, jak žalovanému vznikl dle výše uvedeného. S ohledem na výše uvedené skutečnosti a částečné zpětvzetí návrhu soud shledal, že nárok žalobkyně je důvodný a podložený příslušnými důkazy (výrok I. tohoto rozsudku), když soud žalobkyni přiznal žalobou uplatněnou částku ve výši 25 000 Kč včetně zákonného úroku z prodlení jako bezdůvodné obohacení, když žalobkyně dle soudu nedostatečně posoudila úvěru schopnost žalovaného.7. Podle § 1970 obč. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.8. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Zákonný úrok z prodlení tak byl žalobkyni přiznán dle § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb.9. Podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 454,75 Kč, přičemž tato částka představuje 58,98 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 79,49 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 20,51 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 258 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 31 450 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč.11. Za další písemné podání žalobkyně, obsahující doplnění žaloby, soud žalobkyni náhradu odměny (a hotových výdajů) advokáta již nepřiznal, neboť skutečnosti v něm uvedené měly být součástí žaloby, a nelze jej tak považovat za účelně provedený úkon právní služby.12. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.13. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.